Nemohou zůstat a nemají kam odejít. Ruští studenti nevinně doplatili na polská víza

Invaze ruských vojsk na Ukrajinu tragicky zasáhla všechny Ukrajince, mnohým vzala vše, co dosud budovali, a brutálně ovlivnila i jejich budoucnost. Nejen Česká republika jako stát, ale i tisíce Čechů se lidem z Ukrajiny snaží pomoci všemi silami a vynakládají nemalé prostředky z vlastních kapes, aby jim pomohli překonat alespoň nejhorší období.

Ve válečném zmatku se tu však vynořují i další oběti ruské agrese, a to jsou samotní mladí Rusové. Ti, kteří se teprve nedávno rozhodli, že v Rusku pro ně není budoucnost, a vydali se ji hledat právě do Česka.

Pokud se někteří vydali studovat do České republiky v letech 2020–2021, nemají standardní studentská víza udělená českou ambasádou v Rusku. České velvyslanectví v Moskvě totiž bylo většinu času zavřené kvůli koronavirovým omezením a v roce 2021 se ještě přidal problém s kauzou Vrbětice. Česko vyhostilo ruské diplomaty i jejich rodiny a tím se ČR dostala na oficiální ruský vládní seznam nepřátelských zemí Ruska. 

V posledních dvou letech, respektive zejména v létě 2021, bylo téměř zázrakem narazit v Moskvě na okamžik, kdy byla ambasáda otevřená, žádost o vízum přijala, a ještě větší zázrak byl, když studentské vízum udělila. Mladí Rusové, kteří potřebovali jen krátkodobé vízum pro jazykové kurzy, aby se naučili základy češtiny a mohli v Čechách jít k přijímacím zkouškám na vysoké školy a studovat v češtině, šanci neměli takřka žádnou.

V té době v Česku navíc platila opatření ministerstva zdravotnictví (např. MZDR 20599/2020–114/MIN/KAN), která zakazovala lidem ze třetích zemí s vyšším rizikem onemocnění covid-19 podávat žádosti o víza a dlouhodobé pobyty v případě, že šlo o studenty přípravných kurzů pořádaných jazykovými školami. 

Česká ambasáda zavřená? Zajistíme polské vízum

Problém s českým vízem potkal i 18letou ruskou studentku Ninu. Ta se serveru Měšec.cz svěřila, že hned po skončení střední školy uprosila své rodiče, aby jí umožnili odjet do Prahy na několikaměsíční kurz češtiny, po jehož skončení by si letos podala přihlášku na vysokou školu s ekonomickým zaměřením. Nechtěla už v Rusku dál žít kvůli Putinově politice.

Putin už je u moci dvacet let, copak je to normální v demokratickém světě? ptá se Nina. Byl tu už když jsem se narodila. Vystudovala jsem střední školu a je tu pořád. Nechci v Rusku zůstat, tam člověk nesmí proti vládě nic říct a já chci žít svobodně ve svobodné zemi.

Sama si našla přes internet jazykovou školu v Praze, která jí zajistila i ubytování a navrch jí nabídla, že dokáže vyřešit problém s českým vízem (nejedná se o výše uvedenou jazykovou školu, která se soudila s ministerstvem zdravotnictví). Její rodiče si poté v Rusku vzali úvěr, aby mohli dceři studium a ubytování zaplatit.

Řešení školy spočívalo v tom, že jí nabídla a zprostředkovala přes spolupracující agenturu zajištění polského pracovního víza. Ta se vydávají na dobu 6 nebo 12 měsíců. Protože nezkušené čerstvě plnoleté Nině toto řešení nabídla přímo česká škola s akreditací ministerstva školství, neviděla v tomto nic zvláštního. Domnívala se, že v té době zvládne absolvovat jazykový kurz, a pokud ji přijmou na vysokou školu, požádá už o české studenské vízum.

Nenapadlo ji, že by tento plán mohl z nejrůznějších důvodů nevyjít. Natož to, že do děje vstoupí ruský prezident Putin, který vyhlásí Ukrajině a celému demokratickému světu válku a tím dostane své vlastní občany v zahraničí do patové situace. Většina světa vyhlásila Rusku sankce a šance na české vízum pro Rusy se propadla k bodu mrazu na neznámo dlouhou dobu.

Bez peněz. Nemohou ani zůstat, ani odejít

V tu chvíli se na Ninu a na další ruské studenty v Praze snesla další pohroma. Kvůli prudkému pádu kurzu rublu rodiče těchto studentů přestali být schopni platit měsíční náklady na ubytování a živobytí v Česku. O pár dní později jim přestaly fungovat i platební karty a studenti se tu ocitli bez peněz. Některým vysokoškolákům pomohly s financemi přímo školy, ale u jazykových kurzů tato pomoc nepřišla. Nina tak musela ubytování, zajištěné její jazykovou školou, opustit.

Podobné případy se tímto ocitly v patové situaci. Bez prostředků, bez možnosti dalšího pokračování ve studiu, bez možnosti sednout na letadlo a vrátit se domů, bez možnosti získat české vízum. A doma v Rusku zoufalí rodiče, kteří netuší, jak pomoci. Poslat dítěti peníze nemůžou, pro dítě dojet do Česka taky nemůžou.

S polským vízem cizinka nemá moc možností si na území České republiky podat žádost o nějaké vízum či povolení k pobytu. Takovéto totiž opravňuje cizince k pobytu v České republice pouze 90 dní v období 180 dní. Žádost o vízum za účelem studia musí cizinec podat na zastupitelském úřadu a bohužel toto ani není v tuto chvíli pro občany Ruské federace na základě opatření české vlády možné, reagovalo české ministerstvo vnitra e-mailem na dotaz, jaké mají ruští studenti v této situaci možnosti. Pouze v případě, že by se jednalo o humanitární důvody, pak je toto v kompetenci ministerstva zahraničních věcí.

Ani ministerstvo zahraničních věcí však v případě, že v Česku je ruský občan na polské vízum, nijak nepomůže. Teoretická šance by byla podat žádost o české vízum na ambasádě ve Varšavě, jenže to také nelze, protože jak ČR, tak Polsko ruským občanům víza kvůli sankcím neudělují vůbec.

Jedinou legální možností, jak v Česku může ruský občan zůstat, je podat oficiální žádost o azyl v rámci mezinárodní ochrany uprchlíka. Tato agenda spadá pod ministerstvo vnitra.

Jednosměrná jízdenka ke svobodě

A tím nastává okamžik, kdy se musí ruský student rozhodnout, jak moc vážně viděl svoji budoucnost právě v České republice. Pokud totiž podá žádost o mezinárodní ochranu před Ruskem, dříve či později se to dozví ruský „car“ Putin a bezpečná cesta zpět v podstatě není možná.

Podáním žádosti o azyl si tedy ruský občan ustřihne cestu domů, protože se ocitne na seznamu zrádců vlasti. Nicméně, v tuto chvíli je to jediná možnost, jak v České republice zůstat.

Žádost o azyl je možné podat na jakékoli služebně Cizinecké policie v České republice, poté se však žadatel musí dostavit do 24 hodin do Přijímacího střediska pro cizince v Zastávce u Brna. Tam přijímací proces trvá zhruba týden, kdy žadatel o azyl prochází zdravotními prohlídkami a absolvuje azylový pohovor.

Na týden do uprchlického tábora

Pokud má ruský občan v České republice zajištěné bydliště, může po skončení přijímacího procesu odejít. Jinak zůstává v Zastávce, případně je přesunut do jiného pobytového tábora, kde čeká na výsledek žádosti o azyl, což ze zákona trvá přibližně 6 měsíců, ve skutečnosti to však může trvat mnohem déle.

V průběhu šetření žádosti se zkoumá žadatelova motivace k odchodu z jeho rodné vlasti, například jestli je jeho země považována za bezpečnou, nebo nikoli a jestli mu v ní opravdu hrozí nebezpečí. Také se zjišťuje jeho trestní bezúhonnost, zda má v ČR rodinné příslušníky. Je to stejný proces, jaký poznaly statisíce Čechů v době totality, kteří emigrovali na západ. 

V současné době, kdy Rusko vyhrožuje všem kolem sebe včetně vlastním občanům, se dá považovat za nebezpečnou zemi a teoreticky by neměl být problém azyl získat, a to i v případě, že žadatel podal žádost až v době po vypuknutí válečného konfliktu, a ne hned po příchodu do České republiky. Umožňuje to § 28 odst. 7 zákona o azylu č. 325/1999 Sb.

V průběhu doby čekání na výsledek žádosti nesmí uprchlík 6 měsíců pracovat, může však podat přihlášku na vysokou školu, i když u sebe nemá svůj cestovní pas. Ten zůstává v úschově ministerstva vnitra, prokazuje se tedy průkazem žadatele o azyl. Také je celou dobu, než je žádost vyřízena, přihlášen k českému zdravotnímu pojištění u VZP.  Pobyt a strava v uprchlických zařízeních jde na účet českého státu.

Polské vízum → polský azyl

Ačkoli by se takto mohla zdát cesta k vysněnému životu v České republice otevřená, a když pomineme, že se ruský uprchlík hned tak, pokud ještě někdy vůbec, nepodívá do Ruska, ten největší problém mu právě nastává. A to je to nešťastné polské vízum, které se týká i ruské studentky Niny.

Pro žadatele o mezinárodní ochranu dublinský systém obecně znamená, že má právo na meritorní posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu pouze v jednom členském státě Evropské unie (tzv. „one-chance-only princip“).

To není dobrá zpráva pro ruské studenty, kteří mají, právě jako Nina, polské vízum. Znamená to, že v jejich případě Česká republika musí oslovit Polsko s žádostí, aby si je zase hezky vzalo zpátky. Když jim Polsko dalo vízum, tak je za ně odpovědné a musí jejich žádost o azyl řešit na vlastní náklady.

Polská strana na výzvu Česka musí reagovat a souhlasit s převzetím. V tom případě by pak celý proces žádosti o azyl v Polsku probíhal zase od samého začátku a ve většině případů se tak i děje.

Avšak je tu ještě šance. Finální rozhodnutí o tom, kdo bude žádost o azyl vyšetřovat, má totiž Česká republika. Ta se může rozhodnout, že si zde žadatele o azyl nakonec nechá a jeho žádostí se bude sama zabývat. K tomu je však nutné uvést při jednání s českým ministerstvem vnitra pádné důvody. Jedním z důvodů může být například sloučení rodiny, kdy žadatel s polským vízem už má na území ČR rodinného příslušníka s povoleným pobytem.

Právě tuto šanci má Nina, která se ve své nezáviděníhodné situaci ocitla nevinně. Nabídku české školy považovala za legální, která ji při pobytu v Česku nijak neomezuje. Jejího případu se ujala nezisková Organizace pro pomoc uprchlíkům, která nevylučuje, že se Ninina žádost o azyl nakonec možná může řešit v Česku právě z důvodu, že iniciátorem zprostředkování polského víza byla právě sama škola.

Kolik „polských“ studentů tu máme?

S Ninou je ve třídě celkem 14 studentů. Z toho čtyři, všichni Rusové, mají stejné polské vízum. A jako bonus, někteří z nich jsou ještě nezletilí. O tom, jak svoji situaci vyřeší, zatím nemají potuchy. Jako každé dítě i oni spoléhají na své rodiče, že problém nějak vyřeší.

Ministerstvo vnitra ČR evidovalo k 22. březnu 2022 celkem 22 žadatelů o azyl přicházejících z Ruské federace a 13 lidí z Běloruska.

Žádosti o mezinárodní ochranu jsou posuzovány vždy individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem jednotlivých případů. Nelze obecně říct, zdali bude žádostem vyhověno, či nikoliv. V roce 2021 byla průměrná délka řízení o žádosti o mezinárodní ochranu 119 dnů. Průměrná délka řízení je vypočítána ze všech žádostí, které byly v roce 2021 podány, bez rozlišení státní příslušnosti, uvedla Hana Malá z odboru tisku ministerstva vnitra.

Zatím to tedy na velký exodus nevypadá. Otázkou je, kolik lidí to bude ve chvíli, až vyprší platnost půlročních a ročních polských víz, což může být během září tohoto roku. Ninina škola možná nebude jediná, která nalákala své ruské studenty na polské vízum.