Hlavní navigace

Ruská burza funguje, inflace nehrozí, nevěřte fámám! Ale…

28. 3. 2022
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: © bloomua - Fotolia.com
V Moskvě opět otevřela burza. V realitě jde ovšem o potěmkinovské otevření trhu, falešné zdání vytvořené a prezentované tak, aby udělalo dojem.

Zatímco v 18. století hrabě Potěmkin vytvářel zdání fungování vesnic, dnes Rusko vytváří zdání funkčního akciového a dluhopisového trhu. Fasáda zdání je určena třebas pro domácí publikum. Jde o to ukázat a vytvořit dojem, že navzdory tomu, že Západ Rusko ničí sankcemi, ruský kapitálový trh poražen není.

Ruské akcie tak prý mají být pro domácí subjekty ochranou před inflací. Kdo nevěří, ať tam běží, nicméně politické riziko finančních investic v rozvíjejících se ekonomikách je vždy více než nebezpečné.

Jak dnes moskevská burza určuje cenu, kurz cenných papírů?

Jak se v únoru Rusko pustilo do válečného tažení, moskevská burza zavřela. Nežádoucím situacím se předešlo, katarze se odložila. Náhlému a výraznému poklesu indexu nebo kurzů cenných papírů je nutné bránit. Žádný krach na burze. Poklesům o desítky procent lze zamezit, třebas i změnou pravidel hry.

Historie novodobého ruského burzovnictví sahá do 90. let minulého století. V roce 2011 v Moskvě došlo ke sloučení dvou někdejších burz v jednu. Vznikla největší ruská burza Moscow Exchange (MOEX), která zajišťuje i centrální depozitář cenných papírů a největší místní clearingové centrum.

Ruské akcie po zahájení invaze na Ukrajinu rekordně propadly. To ještě na moskevské burze fungovali podle původních regulí. Na MOEX se dnes znovu obchoduje, nicméně omezeně a podle nových pravidel. Pokud přes polovinu ruského akciového trhu drží cizinci, a tito mají stále zakázáno své akcie prodávat, zveřejňované kurzy v realitě skutečnou realitu neodrážejí.

Po znovuotevření burzy se kromě vládních dluhopisů začalo obchodovat s 33 akciemi z indexu MOEX Rusko. Tento akciový index je hlavní index hlavní ruské burzy, sledující výkonnost 50 burzovně obchodovaných akcií.

Omezené obchodování ovšem představuje omezený trh. Kurzy zveřejňované burzou jsou prakticky k ničemu, když za ně nelze bez omezení nakoupit nebo prodat. Na trh navíc vstupuje ruská centrální banka a státem ovládaný ruský suverénní investiční fond, National Wellbeing Fund. Ruská vláda tak prostřednictvím fondu řízeného ministerstvem financí možná co se týká ocenění i poručí větru a dešti, ruské cenné papíry na izolovaném ruském akciovém trhu klesnout nenechá.

Potěmkinovská stabilita: Jak Rusko zajišťuje finanční a cenovou stabilitu?

Rusko vede válku na Ukrajině. A kromě toho vede ekonomickou válku se Západem. Ve světle vojenských operací Ruska na Ukrajině země Západu uvalily ekonomické sankce na ruské banky, jednotlivce i společnosti. Sankce byly bezprecedentní. Kupříkladu omezení přístupu ruské centrální banky k devizovým rezervám, omezování zapojení ruských bank v systému bankovního zpráv SWIFT.

Zahraniční společnosti z Ruska odcházejí a pozastavují zde své podnikání. Rusko ve své agresi a válce používá zbraně konvenční, zatímco země Západu aktuálně volí zbraně ekonomické – vedení ekonomické války. Při použití ekonomických zbraní neteče krev, je ochromován obchod i oběh peněz a kapitálu. Jde o narušení fungování firem a bank, ochromení ekonomiky a finančního systému nepřítele. Ruské finanční trhy se otřásají v základech. Sankce západních zemí a společností mají zničující dopady.

Rubl oslabil a ruská centrální banka ve snaze podpořit rubl zdvojnásobila roční úrokové sazby na 20 %. Po otevření moskevské burzy pro obchodování s veřejným dluhem v místní měně byla ruská centrální banka připravena intervenovat přímými nákupy. Existuje ochota ústřední banky státu od držitelů dluhopisů obligace za nově emitované rubly vykoupit.

Má jít o opatření, které umožní „udržovat kotaci“. Podle oznámení úřadu ruské centrální banky nemá jít o kvantitativní uvolňování s velkými monetárními emisemi rublů, ale spíše zabránění nadměrné volatility.

Potěmkinovské krocení inflace: Inflační cíl prý není ohrožen, naděje umírá poslední

Zaznívají různící se informace o tom, že poté, co Vladimir Putin nařídil invazi na Ukrajinu, chtěla guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullina rezignovat. Ruská centrální banka v minulých letech pod jejím vedením shromáždila nepřehlédnutelné devizové rezervy, stejně dosáhla ke snížení ruské inflace.

Nepřehlédnutelným důsledkem ekonomických sankcí je omezení možnosti ruské centrální banky nakládat s podstatnou částí svých cizoměnových aktiv. To omezuje schopnost centrální banky podporovat rubl a poskytovat devizovou likviditu bankám a společnostem, které jsou vyloučeny z mezinárodních kapitálových trhů.

Finanční nestabilitě a souvisejícím otřesům je nutné předcházet. Banky nelze nechat padnout, je nutné zajistit, aby bankovní systém hladce fungoval. A tak i v době vedení války na Ukrajině a ekonomické války se Západem ruská centrální banka poskytuje domácím bankám rublovou likviditu v množství, které potřebují. Na vrcholu to bylo až deset bilionů nově emitovaných rublů. A rublová likvidita je operacemi centrální banky stahována – 4% inflační cíl prý stále platí.

Guvernérka pravděpodobně nerezignovala, světlo světa spatřilo oznámení, že je Putinem nominována na nové pětileté funkční období. Z pohledu strůjců hospodářské politiky v Rusku má možná právě Nabiullina za úkol najít protiopatření, nějak dopady sankcí vyřešit, obejít. Ruská klíčová úroková sazba, vyhlašovaná ruskou centrální bankou (Bank of Russia, BoR), zůstává od 28. února beze změny na 20 %. Tato úroveň byla nastavena v „reakci na novou ekonomickou realitu“.

BoR nedávno uspořádala své první pravidelné měnověpolitické zasedání od vojenského konfliktu na Ukrajině. Vývoj komentovala právě guvernérka BoR – stabilita bankovního systému je zajištěna, projevilo se zlepšení autonomie finanční infrastruktury, pracuje se na dalších opatřeních. Nákupní panika opadne, ekonomiku se podaří znovu nastartovat.

Svou měnovou politiku budeme provádět tak, abychom zajistili, že ekonomika bude mít dostatek času na přizpůsobení se novým vnějším podmínkám, přičemž budeme mít na paměti, že inflace by se měla vrátit k cíli v roce 2024, vyhlásila guvernérka ruské centrální banky.

Rubl je slabý: Jak oslabení měnového kurzu ovlivňuje zdražování?

Rusko exportuje plyn, a ropu a tím inkasuje cizí měny, devizy. Tyto devizy mohou být investovány, použity ke krytí toho, co je dováženo. Na straně druhé je režim může použít na financování svého válečného tažení.

Za normální situace by ruští exportéři inkasované devizy směňovali za rubly, třeba za utržená eura nakupovali rubly. V dobách řízeného devizového hospodářství nastupují nestandardní opatření, stát zavádí povinný odprodej deviz soukromými subjekty. Je stanoveno, jak s cizí měnou nakládat, kdy a za kolik ji státu prodat. Československý občan tyto postupy zná, žádné výlety do zahraničí, žádná držba valut, naopak povinný prodej získaných valut za úřední kurz.

Rubl je slabý, dovozy se prodražují a životní náklady obyvatelstva rostou. Řadový člověk dnes ve světle nejistot vytváří zásoby, kupříkladu shání a nakupuje trvanlivé potraviny. Zájem je třeba o pohanku nebo cukr, ve světle nejistot vyplývajících z vedení vojenských operací se zásoby se hodí. A když řádí válečná inflace, je lepší koupit teď, za týden už to bude jen dražší.

Když už burza otevřela, proslýchá se, že ruské akcie mají být zajištěním proti inflaci. Pokud už je omezována držba valut a zlato není, náhražkou mají být akcie. Ruské akcie a další cenné papíry byly ovšem mezitím vyloučeny z globálních indexů, jejich pověst je pošramocena. Rusko je a asi i zůstane odstřiženo či izolováno od většiny světa. Podle oficiálních proklamací má Rusko ekonomické potíže překonat a stát se nezávislejším.

Ruská centrální banka (BoR) očekává, že březnový maloobchod „v reakci na očekávaný nedostatek dováženého zboží“ meziročně povyskočí až o 30 %. Panika ale opadne, pro stlačení inflace mají posloužit právě nominálně vysoké úrokové sazby. Je to výzva pro domácí ekonomiku a výrobu, nenasycená poptávka představuje příležitost.

Mobilizační ekonomika a politické riziko zahraničních investic

V Rusku se hovoří o „mobilizační“ ekonomice. Mají nastupovat opatření, která mohou mobilizovat zdroje k … dosažení cílů stanovených vedením – vítězství ve válce, hospodářské oživení, nouzové nahrazení dovozu atd. Zdroje mají být koncentrovány k boji vůči vnější hrozbě. Tou hrozbou mají být právě sankce Západu.

Má jít o vymezení konkrétních rozvojových cílů, převaha administrativních, či dokonce donucovacích metod řízení, mnohonásobné zvýšení role státu ve všech sférách společnosti. Jednou pro vždy se má skoncovat s „offshore aristokracií“. Má jít o mobilizační mechanismy, převzetí plné kontroly nad surovinovou základnou, která poskytuje průmysl, a zavádí koordinaci průmyslu s vojenskými útvary.

Zahraniční firmy operující prostřednictvím svých poboček nebo dceřiných společností v Rusku mohou být z pohledu svých investic v Rusku rukojmím. Opustit ruský trh nebude jednoduché a levné. Stěží se najde někdo, kdo by chtěl v Rusku alokované investice nakupovat. Pokud se něco prodá, bude to s enormním diskontem. V případě prodeje bank půjde i o schválení ruského regulátora.

Nejen zahraniční banky, které působí v Rusku, se tak trochu se svými investicemi kvůli politickému riziku spálily. Nemají komu prodat a stát je ani nechce „za každou cenu“ znárodnit – nechť si v „mobilizační“ ekonomice poradí. Jde o ztráty, reputaci, stejně jako související závazky.

Na lámání chleba v ruských bankách vlastněných zahraničními investory pak může dojít, pokud by pod tíží 20% úročení a hospodářské situace nastoupilo selhávání dlužníků a nesplácení úvěrů. Banky by v takové situaci musely doplnit kapitál a postupovat podle not ruského regulátora. V případě Ruska se opět jednou ukázalo, že politická rizika mohou investory vyjít draho.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).