O historii bankovnictví a peněz jste si na tomto serveru mohli ode mne přečíst již několik článků. V níže uvedeném textu vás chci seznámit s dalšími zajímavostmi z oblasti bankovnictví, jejichž společným znakem je to, že jsou nějakým způsobem nej
.
Nejstarší mince na světě vznikla v Babylóně
V nejstarších dobách se vyměňovalo zboží za zboží. Tuto těžkopádnou výměnu postupně vytlačilo určité zboží, které se stalo obecným směnným prostředkem – jednalo se např. o dobytek, plátno nebo o kousky kovu, který se snadno formuje a dělí. Tyto kousky kovu mívaly různou formu (např. trojnožky nebo rožně) a bylo proto nutné je převažovat.
S nejstaršími náběhy
k mincím v dnešním pojetí se lze setkat na Krétě a v Přední Asii, hlavně v Babylóně. Zdejší obchodníci menší pravidelné kousky drahého kovu soukromě označovali na znamení jejich určité pevné váhy. Babylónské váhové normy se proto staly základem všech pozdějších mincovních soustav (počínajíc antickou řeckou) – z Babylónu rovněž pochází částečně šedesátinový peněžní systém v antickém Řecku.
První mince jako zákonná a státem zaručená platidla vznikly u maloasijských Řeků přibližně na sklonku 7. století před naším letopočtem, pravděpodobně pod lýdským vlivem, a to jako opatření k rozvoji jejich obchodu.
Nejstarší banky na světě
Nejstarší banky vznikly v babylonské říši v 18. století před naším letopočtem, o čemž svědčí zápisy kněží o úvěrech, které byly nalezeny (na hliněných destičkách) v chrámu z doby krále Chammurapiho.
Dochoval se rovněž archiv hliněných destiček podnikatelské a bankéřské rodiny Egibi, zachycující činnost 5 generací rodu po dobu cca 120 let, a to od konce vlády babylonského krále Nabopolasara (v letech 626–605 před naším letopočtem) až do počátku panování perského krále Xerxa (mezi lety 485–465 před naším letopočtem).
Za vlády dynastie Ptolemaiovců v Egyptě byl kolem roku 320 před naším letopočtem dokonce vytvořen žirový systém s centrální zúčtovací bankou
.
V nejstarších dobách plnily funkci bank rovněž chrámy. Kamenné stavby chrámů byly totiž chráněné také náboženskou úctou a byly bezpečnější než obyčejná hliněná nebo dřevěná obydlí.
Nejstarší účetní knihy v bankách, vedené na základě zákona
Nejstarší zákony, týkající se povinné účetní evidence v bankách, pocházejí již z doby antické Římské říše. Římský stát bankéřům ukládal povinnost vést obchodní knihy, které měly průkazní hodnotu před úřady a soudy. Bankéř byl povinen vést
- pokladní deník pro běžné denní účty,
- hlavní účetní knihu, ve které byla shrnuta jeho peněžní činnost,
- zvláštní knihu pro bezhotovostní platební styk.
Nejstarší dodnes fungující obchodní banka na světě
Italský peněžní ústav Monte dei Paschi di Siena je nejstarší stále fungující bankou světa. Založena byla již 27. února 1472 na základě usnesení generální rady republiky Siena pod názvem Monte di Pieta.
Jejím cílem však překvapivě nebylo dosahování zisku, ale shromažďování peněžních prostředků (tedy „Monte“) a jejich následné půjčování na sociální a charitativní účely. Zpočátku byla oprávněna účtovat úrokovou sazbu 7,5 % p.a., tedy na tehdejší dobu půjčovala opravdu lacino.
Tato skutečnost souvisí s tím, že křesťanská věrouka po dlouhá staletí bojovala proti lichvě, resp. proti lichvářským úrokům. Více se o problematice úročení v křesťanství dozvíte v mém článku Za lichvu exkomunikace. Jak se k úročení a k zisku stavěli křesťané?
Historická budova banky nyní slouží jako výstavní síň či galerie.
Nejstarší papírové peníze na světě
Nejstarší světové papírové peníze se objevily koncem 10. století n. l. v Číně. Lidé tehdy začali ukládat hotovost do obchodů výměnou za převoditelné depozitní poukázky. Začátkem 11. století pak začala skupina obchodníků vydávat peníze, které se nazývaly Jiao Zi a které mohly být deponovány, obíhat a být směňovány za kovové peníze. Na těchto penězích byly zobrazeny krajiny a postavy. Každý obchodník využíval tajné značky na penězích, které vydával – tak mohl identifikovat svoje papírové peníze, když byly vykupovány.
Jiao Zi byly tištěny z rytých dřevěných desek (stejným postupem jako při knihtisku) s černým a červeným označením svojí registrace. Problém spočíval v tom, že dřevěné desky nebyly příliš trvanlivé, ovšem současně muselo být vytištěno velké množství papírových peněz. Muselo být tedy vyryto mnoho dřevěných desek, přičemž bylo velmi obtížné, nebo dokonce prakticky nemožné ručně vyrýt vzory naprosto stejně.
Jiao Zi tedy byly druhem směnky. Někteří obchodníci však nebyli schopni na vyžádání měnit papírové peníze za mince. Vláda byla proto nucena převzít dohled nad jejich vydáváním. První vládní papírové peníze byly vydávány roku 1024 a vypadaly skoro stejně jako Jiao Zi. Když čínská vláda převzala tisk bankovek, zavedla techniku tisku z měděné desky, což umožnilo vytvářet více identických desek.
K výrobě bankovkového papíru byla využívána vnitřní vrstva kůry z moruše. Roku 1168 zřídila vláda první papírnu. Nejstarší čínské papírové peníze byly opatřeny pečetí vydavatele. Hodnoty dávných čínských bankovek byly vpisovány ručně (analogicky se postupovalo o několik století později i Evropě, např. ve Velké Británii po založení Bank of England).
V roce 1351 byl měnový systém, založený na kovových mincích, nahrazen novým měnovým systémem, založeným na papírových penězích; měděné mince byly raženy a používány jenom jako pomocná měna
.
První zprávy o čínských papírových penězích přinesl do Evropy francouzský kněz Vilém z Rubruku v roce 1254.
ČLÁNKY DO MAILU