Hlavní navigace

„Nejhorší byl ztracený čas,“ popisuje pendler tři týdny za hranicemi

Autor: Depositphotos
Rozhodli se využít možnosti zůstat za hranicemi 21 dní a pracovat a minulý týden se mohli vrátit domů. Pendleři, kteří toho využili, jsou nyní v povinné dvoutýdenní karanténě a čekají, co bude dál. Jeden z nich toto popisuje z vlastní praxe.
Veronika Němcová
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Jedním z nich je dvaačtyřicetiletý Petr Vokáč, který pracuje asi 40 kilometrů od hranic v bavorském příhraničí. Jeho zaměstnavatelem je velká firma vyrábějící elektrosoučástky pro různá průmyslová odvětví. Pracuje v ní několik tisíc lidí.

Bylo pondělí 23. března 2020, když se Vokáč dozvěděl, že o tři dny později se do práce sice může vydat jako obvykle, vrátit se z ní ale smí až za 21 dní. Tehdy vláda přišla s prvním omezení pro pendlery, kdy po třítýdenním turnusu nyní probíhá dvoutýdenní karanténa. Před pár dny kabinet dobu turnusu zkrátil na 14 dní, následné dva týdny karantény zůstávají i nadále.

Vokáč dostal od svého zaměstnavatele na výběr: buď se do Německa dočasně přestěhovat s tím, že mu firma sežene ubytování, nebo zůstat doma. A to buď v rámci čerpání dovolené, nebo zadarmo. V Německu se totiž na karanténu nevztahuje nemocenská jako v Česku.

Udržet si práci

Vokáč se dlouho nerozmýšlel. Následovalo rychlé balení, vyřízení nejnutnějších záležitostí a přesun za hranice. Jeho hlavním motivem bylo udržet si práci. Myslím si, že kdo na tento režim nepřistoupil, může být v případě propouštění první na ráně. To jsem nechtěl riskovat, práci potřebuju, řekl muž.

V Německu pracuje přes dvacet let. Pamatuje ještě výplaty v markách i doby, kdy byly kontroly na hranicích při cestě do práce každodenní rutinou. Od vstupu Česka do schengenského prostoru se však s podobnými omezeními nesetkal. Až doteď.

Během třítýdenního pobytu bydlel v hotelu, kde mu firma zaplatila pobyt i stravu. Pracovní režim pro něj zůstal prakticky stejný, až na preventivní opatření proti šíření nákazy koronavirem, která jeho zaměstnavatel zavedl: firma se rozdělila na několik zón. Lidé z jednotlivých zón se navzájem nesmějí potkat v práci ani mimo její areál. Zaměstnanci na směnách pak mezi sebou musejí dodržovat 1,5metrové rozestupy. Na každém rohu je dezinfekce, častěji se myjí i přístroje, s nimiž se pracuje.

Zatím nevím nic o tom, že by byl někdo v práci pozitivní na koronavirus. V takovém případě by fabriku asi preventivně zavřeli, uvažuje Vokáč.

Nejdříve „Keine Panik“, potom přísné pokuty

Během posledních týdnů se postoj Německa k pandemii proměnil. Zatímco ještě před pár týdny se šíření nákazy spíše bagatelizovalo a Češi v rouškách od Němců sklízeli posměch a poznámky typu „Keine Panik“ (žádnou paniku), posléze spolkové země postupně zavedly některá omezení pod přísnými pokutami.

Vokáč dostal od zaměstnavatele pokyn, že při cestě do zaměstnání z hotelu do fabriky musejí být v autě maximálně dva lidé, kteří nesmějí sedět vedle sebe, ale za sebou a křížem. Stejně tak platí zákaz veřejného shromažďování více než dvou lidí pod pokutou 200 eur. Vím o případu, když šel po ulici manželský pár a sestřenice jednoho z nich, všichni dostali pokutu 200 eur (5440 Kč), vypráví muž.

Stejně vysokou pokutu můžete vyfasovat například i za neoprávněnou návštěvu pečovatelských domů nebo nemocnic. Ve srovnání s jinými porušeními pravidel jde ale stále spíše o nižší sankce. Například pokud se nyní sejde víc než deset lidí najednou, jde o trestný čin pod pokutou až 25 000 eur nebo trestem odnětí svobody až na pět let.

Byť spolkové země si pravidla určují po svém, řada z nich vychází z výše pokut a trestů podle vzoru Severního Porýní – Vestfálska, kde se nákaza objevila na německém území poprvé.

Mírnější pravidla než u nás panují ohledně nošení roušek. Je doporučeno používat je na místech, kde je větší koncentrace lidí, tedy v obchodech nebo ve veřejné dopravě. Pokud je ale někdo v přírodě, nebo jde sám po vesnici, roušku mít nemusí. Obsluha v obchodech je většinou taky nemá, viděl jsem v ní jen jednu prodavačku v drogérii. Zřejmě spoléhají na nově instalovaná plexiskla v obchodech, myslí si Vokáč.

A co pro něj během třítýdenního pobytu mimo domov bylo nejtěžší? Kromě stesku po rodině mu vadil ztracený čas, kdy nemohl do práce. Volno trávil většinou zavřený v hotelu. Když sečtu víkendy a Velikonoce, tak jsem tam byl osm dní z 21 úplně zbytečně, vysvětluje.

Co bude dál?

Minulý čtvrtek se po 21 dnech vrátil domů. Na hranicích ho čekala policejní kontrola, která si vyžádala občanku a číslo mobilního telefonu. Po ověření identity se policisté zajímali, jestli ví o následné karanténě. Řekl jsem jim, že už jsem informoval svoji lékařku, na to mě nechali jet, popisuje Vokáč.

Teď má za sebou prvních pár dní karantény a doufá, že vládní omezení padnou, než jeho nucený pobyt doma skončí. V opačném případě bude muset za hranice na další dva týdny. „To už ale nebudu moci pracovat přesčas jako teď, kdy jsem si nadělal hodiny, což mi pomůže vykrýt současnou karanténu. Tu další bych asi měl neplacenou, nebo nevím, jak by se to řešilo,“ krčí rameny.

Na turnusový režim podle něj přistoupila asi čtvrtina z přibližně čtyř stovek Čechů, kteří s ním ve firmě pracují. Řada z nich v Německu zůstala dál a do Česka se plánuje vrátit, až omezení pro pendlery skončí.

ucto20

Jaká jsou teď pravidla

Pro příhraniční pracovníky teď platí při výjezdu za prací stejné podmínky pro všechny státy (Německo, Rakousko, Slovensko i Polsko). Tedy režim 2+2 (dva týdny v zahraničí, dva týdny v domácí karanténě). 

Bez následné karantény můžou přes hranice jen zdravotníci, lidé pracující v sociálních službách a také zaměstnanci složek integrovaného záchranného systému. Nově k nim přibyli také pracovníci kritické infrastruktury. Pendleři s těmito výjimkami musejí doložit nótu zastupitelského úřadu o garancích ze strany zahraničních zaměstnavatelů.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).