Nejvyšší soud ČR se zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci. Podle zákona o silničním provozu musí náklady na jeho odtah vozidla zajistit provozovatel, nebo bude odtah proveden na jeho náklady (ust. § 45 odst. 4 část věty za středníkem zákona č. 361/2000 Sb.). Nejvyšší soud se případem zabýval pod spisovou značkou 25 Cdo 1064/2021.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pojmem provozovatel je ve zmíněném ustanovení zákona ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo (ust. § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a ust. § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Neodpovídá-li však zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat.
Když auto překáží silničnímu provozu
V řešeném případě šlo o to, že motorové vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, proto bylo na základě pokynu strážníka městské policie odtaženo z komunikace a umístěno na odstavné ploše provozované Správou služeb hlavního města Prahy. Vlastníkem vozidla byl podle kupní smlouvy muž, kterého Správa služeb hlavního města Prahy zažalovala o zaplacení 75 750 Kč. Ovšem jako provozovatel byl v registru silničních vozidel zapsán předchozí vlastník. Městská organizace správně vybrala, koho má zažalovat, aby zaplatil za odtah a parkování, a také ho zažalovala. Soudům nižších stupňů se to nelíbilo.
Až Nejvyšší soud dal servisní organizaci hl. m. Prahy a správnosti jejího postupu za pravdu: Primárně je tedy subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel.
Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak mají být náklady na odtah a parkování vymáhány po této osobě.
Jde o nárok na náhradu škody, tedy kompenzaci vynaložených výdajů
Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla posoudil Nejvyšší soud jako nárok tzv. soukromoprávní, který není sankcí (nejde tedy např. o pokutu za přestupek), nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem tomu, kdo náklady vynaložil. Není tu tedy tzv. vrchnostenský aspekt (projev výkonu státní správy či veřejné správy, která sankcionuje při porušení právních předpisů), ale jde o nárok, který má stejný charakter, jako když třeba jeden člověk uplatňuje nárok na náhradu škody po jiném člověku.
Při nasazení botičky, když nikdo nepožádal o uvolnění vozidla, platí totéž
Nejvyšší soud ČR řešil další případ, který je veden pod spisovou značkou 25 Cdo 2032/2021. Zhodnotil, že uvedené závěry z rozsudku, o kterém píšeme výše, jsou aplikovatelné i na další případ.
Nárok na kompenzaci nákladů na odstranění vozidla, které překáží na pozemní komunikaci, náleží tomu, kdo je vynaložil (ust. § 17a odst. 6 zákona o obecní policii stejně jako ust. § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu). První jmenované ustanovení zákona o obecní policii umožňuje odstranění vozidel, která (mimo jiné) byla ponechána na místech, druhé jmenované ustanovení zákona o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, která představují překážku provozu na pozemních komunikacích.
V prvním případě vozidla nepředstavují sice překážku na pozemních komunikacích, ale byla opatřena technickým prostředkem k zabránění odjezdu vozidla, o jehož odstranění ve lhůtě 30 dní od přiložení prostředku nikdo nepožádal.
Nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo odstranit na náklady jeho provozovatele. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se však jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla.
Citovaná ustanovení z obou zákonů tedy upravují, jak už bylo řečeno, soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v zákonu o obecní policii vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle zákona o silničním provozu, a to za situace, kdy sám zákon o obecní policii pojem provozovatele nikterak neupravuje.
Proto, jak vyplývá z rozsudku spis. zn. 25 Cdo 2032/202, i v případě zákona o obecní policii platí, že primárním subjektem, který je povinen nahradit náklady na odstranění vozidla, je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti.
Jaké jsou podmínky pro nasazení „botičky“?
Strážník je oprávněn použít technický prostředek (nasadit botičku, respektive zařídit její nasazení) k zabránění odjezdu vozidla:
- které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení vozidla,
- které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích,
- které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo
- je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a jeho řidič není na místě přítomen.
Přitom technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla lze použít, jen je-li zajištěna možnost jeho odstranění bez zbytečného odkladu. Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla však nelze použít, jde-li o vozidlo, které tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích, a dále u vozidel hasičů, vozidel pro provozování zdravotnických služeb, vozidel diplomatů a podobně.
Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala, a nelze-li ji zjistit, na náklady provozovatele vozidla. Pokud však došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v rozporu se zákonem o obecní policii, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny tomu, kdo je vynaložil. Lze se tedy neoprávněnému nasazení botičky a následně účtovaným nákladům na její odstranění bránit.
Odtahy z vyhrazených parkovišť
O odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie. Zákon o silničním provozu upravuje odstranění vozidel, které představují překážku provozu na pozemních komunikacích (§ 45), zatímco ust. § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu umožňuje odstranění vozidel, která stojí na vyhrazeném parkovišti v rozporu s ust. § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, tedy neoprávněně.
Obě citovaná ustanovení zase upravují onen soukromoprávní nárok na kompenzaci odtahu vozidla a podle Nejvyššího soudu není důvod, aby byl pojem provozovatele užitý v citovaném § 27 vykládán odlišně od pojmu provozovatele podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, a to zvláště za situace, kdy se jedná o totožný právní předpis.
Proto platí, že primárním subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník či provozovatel v registru silničních vozidel, avšak není vyloučeno, aby náklady hradil skutečný vlastník nebo provozovatel, pokud se prokáže, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti.
