Nejvyšší soud ČR za účinnosti zrušeného občanského zákoníku zastával názor, že vypořádání společného jmění manželů nařízením prodeje určité společné věci nebo určitých společných věcí a následným rozdělením výtěžku možné není. Rozhodovací soudní praxe za účinnosti zrušeného občanského zákoníku totiž nepřijala koncept použitelnosti právní úpravy podílového spoluvlastnictví do poměrů společného jmění manželů, a to ani tam, kde (by) to zejména řízení o vypořádání SJM z praktických důvodů vyžadovala – např. právě při úvaze o způsobu vypořádání SJM nařízením prodeje a rozdělením výtěžku.
Ovšem nově v poměrech vypořádání společného jmění manželů podle současného (nového) občanského zákoníku (o. z.), účinného od 1. ledna 2014, je možné provést vypořádání SJM i nařízením prodeje společné věci a rozdělením výtěžku.
Nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky je přípustným způsobem vypořádání společného jmění. Vyplývá to z rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 22 Cdo 925/2023, ze dne 25. 3. 2024. Zvolit takový způsob vypořádání soudu nebrání ani skutečnost, že s tímto řešením některý z manželů (případně oba) nesouhlasí, neboť soud v řízení o vypořádání společného jmění manželů není s ohledem na ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. vázán návrhy účastníků řízení na způsob vypořádání jednotlivých položek tvořících společné jmění manželů.
Co je možné při vypořádání podílového spoluvlastnictví, je možné při rozdělení společného jmění manželů
Pokud současná právní úprava v ust. § 712 o. z. výslovně odkazuje na právní úpravu spoluvlastnictví, která zahrnuje i způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví stanovené v § 1147 o. z., odkazuje i na vypořádání prodejem věci a rozdělením výtěžku.
Tento způsob vypořádání v poměrech SJM současně občanský zákoník na žádném místě výslovně nevylučuje, přičemž tato možnost není ani v rozporu s vlastním účelem vypořádání SJM. Účelem vypořádání společného jmění (podobně jako v případě podílového spoluvlastnictví) jistě není nutit (bývalé) manžele do vlastnictví či spoluvlastnictví věcí, které tvořily jejich společné jmění. Tento způsob vypořádání je proto třeba připustit jako další možnost, která má vést v řízeních o vypořádání SJM ke spravedlivému uspořádání právních poměrů bývalých manželů.
Když manželé s prodejem společné věci souhlasí
Zejména by nedávalo dobrý smysl bránit možnosti vypořádání společného jmění prodejem věci s rozdělením výtěžku v případě, že takový způsob vypořádání požadují sami bývalí manželé, neboť např. ani jeden z nich o společnou věc nemá zájem, případně nedisponuje dostatečnými prostředky na vyplacení druhého z manželů, aby mohla být věc přikázána do jeho výlučného vlastnictví.
Takový přístup by vedl pouze ke vzniku vyšších transakčních nákladů, pokud by manželé v řízení o vypořádání SJM mohli dosáhnout pouze založení podílového spoluvlastnictví (reálného rozdělení vlastnictví s tím, že každý bude vlastnit např. ideální jednu polovinu), a nikoli přímo nařízení prodeje společné věci. Manželé by totiž následně obratem podávali žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jejímž prostřednictvím již nařízení prodeje dosáhnout lze.
Když manželé nesouhlasí, ale prodej společné věci je praktickým řešením
Zvolit takový způsob vypořádání nicméně soudu, jak už jsme uvedli, nebrání ani skutečnost, že s tímto řešením některý z manželů (případně oba) nesouhlasí. Typickým příkladem může být situace, v níž mají manželé ve společném jmění např. pouze jednu velmi hodnotnou věc (typicky nemovitost), přičemž ani jeden z nich nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení druhého z manželů (a případné další vypořádávané položky společného jmění hodnotu podílu na nemovitosti nedorovnají), a současně jsou jejich vzájemné vztahy po rozvodu natolik narušené, že nelze předpokládat rozumnou domluvu ohledně správy společné věci, pročež je vyloučeno přikázání dané nemovitosti do jejich podílového spoluvlastnictví (či rozdělení nemovitosti na bytové jednotky, pokud by to bylo možné), anebo by to pouze zapříčinilo okamžité zahájení dalšího sporu o zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví.
Nové poměry přinesly spory o velmi drahé společné věci, kdy manželé nemají na vyplacení toho druhého
Nelze také přehlédnout společenský a právní vývoj, ke kterému od 90. let 20. století došlo. Předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů se staly mnohem vyšší hodnoty, než tomu bylo v někdejších sporech o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve zcela jiných cenových a hodnotových relacích a také s mnohem vyššími částkami odpovídajícími přiměřené náhradě coby kompenzaci poskytované manželovi, kterému nebyly věci do jeho výlučného vlastnictví přikázány.
Taktéž rozsah součástí společného jmění manželů se výrazně kvalitativně i kvantitativně proměnil (vypořádání obchodních podílů, cenných papírů, členských podílů v družstvech apod.) a soudní praxe se stále častěji setkávala s případy, v nichž žádný z manželů některou z významných součástí společného jmění přikázat do svého vlastnictví nechtěl, anebo chtěl, ale nedisponoval finančními prostředky k zaplacení přiměřené náhrady.
Zvláště ceny nemovitostí neustále rostou, přičemž se vlastně nikdy nedostavil pokles, který někteří ekonomičtí analytici předvídali. Za trvání manželství mohla cena nemovitosti běžně vyrůst třeba na dvojnásobek. Takže manžel, který by vyplatil druhého, by fakticky nemovitost zaplatil podruhé, pokud vycházíme z výchozí původní pořizovací ceny.
Jestliže se těmto důsledkům v řízení o vypořádání společného jmění manželů nepodařilo čelit celkovým způsobem vypořádání společného jmění, setkávala se praxe i s případy, ve kterých společné věci byly přikazovány do výlučného vlastnictví některého z manželů i s vědomím, že potřebnými finančními prostředky nedisponuje. A to pochopitelně přinášelo další následné problémy. Nebo docházelo u hodnotnějších součástí společného jmění k jejich vypořádání založením režimu podílového spoluvlastnictví i při konfliktních vztazích manželů nebo při avizovaném nezájmu setrvat v takto založeném spoluvlastnickém vztahu.
Nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky (sporu o vypořádání společného jmění manželů) je tedy přípustným způsobem vypořádání společného jmění manželů, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu.
ČLÁNKY DO MAILU