Po rozvodu se bývalá manželka soudila o poměrně výrazný majetek (v hodnotě několika desítek milionů korun) se svým bývalým manželem, dobře placeným profesionálním fotbalovým brankářem. Manžel si představoval rozdělení zhruba 5 : 1 v jeho prospěch, zatímco manželka nesouhlasila ani s poměrem 2 : 1. A vyplatilo se jí to.
V zásadě při porozvodovém vypořádání společného jmění manželů platí, že by oba měli získat stejný podíl na majetku nabytém za trvání manželství. (Majetek nabytý před uzavřením manželství každému zůstává.) A to i když se jen jeden z manželů zasloužil o rodinné bohatství mnohem více, nebo i výlučně.
Bere se totiž v úvahu, že druhý z manželů se staral o rodinu, o děti a vytvářel tomu druhému rodinné zázemí. Jenomže v případě tohoto manželství profesionálního fotbalisty a jeho ženy sehrálo určitou roli, že manželství bylo bezdětné. Pak částečně i to, že v domácnosti pomáhala hospodyně. Především však skutečnost, že na společný majetek vydělal výlučně muž – profesionální sportovec.
Pravidla pro porozvodové vypořádání společného jmění manželů soudem
Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé a nevypořádají společný majetek smluvně a navrhnou, aby vypořádání provedl soud, pak platí tato pravidla, podle nichž soud postupuje:
- podle § 742 odst. 1 písm. a) o. z. podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Zde je tedy zákonný podklad pro to, aby manželé dostali stejně,
- podle § 742 odst. 1 písm. e) o. z. se přihlédne k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
- podle § 742 odst. 1 písm. f) o. z. se přihlédne k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Zde je pak prostor pro zohlednění mimořádných zásluh o společný majetek jen jednoho z manželů.
Za nerovnost podílů mohou jak negativní jevy, tak významná zásluha jednoho z nich
Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází nerovnost podílů do úvahy jen v případě mimořádných zásluh o nabytí společného majetku ze strany druhého manžela.
Jestliže však druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – též o společný majetek, je takové rozhodnutí o nerovnosti podílů naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu.
Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o nerovnosti podílů.
Kdy může soud zohlednit, že se o majetek zasloužil mnohem více jen jeden z nich
Vypořádací podíl při vypořádání společného jmění manželů nemusí být tedy vždy totožný, soud se od zásady rovnosti vypořádacích podílů může odchýlit. Soudní odklon od principu rovnosti podílů je však postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi.
Důvodem pro nerovnost vypořádacích podílů mohou být na straně jedné negativní okolnosti v manželství (jeden z manželů se např. vyhýbal práci, měl problémy se závislostí, nadměrně utrácel apod.), jakož i na straně druhé zohlednění principu zásluhovosti (že se o majetek zasloužil jen jeden z manželů), případně další okolnosti.
V případě principu zásluhovosti vycházejí soudy z teze, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty.
První soud nerozhodl o velkých rozdílech
Soud prvního stupně shledal důvody pro odklonění se od principu rovnosti podílů obou manželů na vypořádaném majetku a rozdělil jej v poměru 60 : 40 ve prospěch žalovaného manžela, tedy podíl žalobkyně na společném jmění stanovil v rozsahu 2/5 a podíl žalovaného v rozsahu 3/5.
Soud zohlednil ve prospěch manžela zejména to, že s ohledem na jeho kariéru profesionálního fotbalového brankáře dosahoval po dobu trvání manželství s žalobkyní značných příjmů a zajistil tím vysoký životní standard rodiny, a zasloužil se tak o získání společného majetku velké hodnoty.
Oproti tomu žena po uzavření manželství po domluvě s mužem přestala pracovat, avšak byla ochotná opustit Českou republiku a doprovázet manžela během jeho angažmá v zahraničí. Za těchto okolností tedy ani nebylo možné po manželce spravedlivě požadovat, aby se např. během působení manžela v Rusku naučila místní jazyk a hledala zde zaměstnání; měla navíc toliko turistické vízum, nikoliv pracovní povolení.
Soud prvního stupně dále zohlednil, že ačkoliv manželé neměli společné děti, žalovaný měl z předchozího vztahu nezletilého syna, o kterého manželka pečovala zejména v době angažmá žalovaného v Rusku, kdy např. létala pro syna do České republiky, kde ho vyzvedávala u jeho matky, a doprovázela jej za žalovaným do Ruska, pečovala o něj i během tréninků či zápasů žalovaného, vařila mu atd. Co se týče péče o společnou domácnost, soud prvního stupně zohlednil, že do domácnosti sice docházela uklízečka, nicméně nebylo tomu tak každý den, tudíž běžný úklid a péči o domácnost zajišťovala žalobkyně.
Odvolací soud přiznal manželovi větší podíl na majetku
Soudem zvolený poměr při rozdělení majetku se však nelíbil ani muži, ani ženě a oba se odvolali. Odvolací soud rovněž shledal důvody pro odklonění se od principu rovnosti podílů rozvedených manželů na společném majetku, nicméně oproti soudu prvního stupně zvolil poměr 2 : 1 ve prospěch muže, přiznal mu tedy více než soud prvního stupně.
Zohlednil přitom zejména to, že v průběhu relativně krátkého (7 let trvajícího) a bezdětného manželství dosáhla kariéra žalovaného coby profesionálního fotbalisty vrcholu, což se projevilo dosažením vysokých příjmů, nicméně se jednalo o výsledky jeho dřívější dlouhodobé aktivity spadající také do období předcházejícího manželství účastníků.
Žalobkyně se sice podílela na hospodaření manželů péčí o domácnost a společný majetek, avšak odvolací soud zdůraznil, že veškerý vypořádávaný majetek byl pořízen výlučně z prostředků získaných činností žalovaného. Na základě těchto důvodů hodnotil oproti závěrům soudu prvního stupně jako přiléhavější výraznější rozdíl podílů na vypořádávaném jmění ve prospěch žalovaného. I dovolání k Nejvyššímu soudu podaly obě strany.
Rozdílné sociální role v rodině nejsou důvodem pro nerovnost vypořádacích podílů na majetku
Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 23. 4. 2024 připomenul, že v rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem (spis. zn. 22 Cdo 1735/2023).
Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péče o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod.
Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z manželů, aniž by však bylo možné druhému manželovi vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy.
Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou nerovnosti podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu.
Řešení případu
Nejvyšší soud ČR v rozsudku vytknul odvolacímu soudu, že nezohlednil péči žalobkyně o nezletilého syna z předchozího vztahu i péči žalobkyně o chod společné domácnosti, přičemž s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti nelze hovořit o tom, že by žalobkyně tyto činnosti zanedbávala (spis. zn. 22 Cdo 1735/2023).
Odvolací soud se nesprávně a jednostranně zaměřil pouze na nadstandardně vysoké příjmy žalobce, výhradně ze kterých sice došlo k pořízení veškerého vypořádávaného majetku, avšak zcela nedostatečně, resp. v podstatě vůbec, nezohlednil podporu ze strany žalobkyně, jež mu nabytí těchto nadstandardních příjmů v době trvání manželství umožňovala.
Odvolací soud měl vzít v potaz podporu žalobkyně spočívající v péči o (navíc ani ne jejího vlastního) syna, anebo v zajištění běžného chodu domácnosti (běžný úklid, nákupy, vaření, praní) v době vrcholu profesionální kariéry žalovaného, kdy měl dán pevný tréninkový plán, účastnil se zápasů atd., to vše navíc s nutností stěhování po dobu angažmá žalovaného do zahraničí, kdy ale zároveň bylo nutné vyzvedávat syna žalovaného v ČR u jeho matky. To vše manželka zajišťovala.
Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud nedomníval, že existuje důvod k výraznějšímu rozdílu vypořádavacích podílů na společném jmění. Nadstandardní příjmy žalovaného podle něj nemohou být jediným určujícím hlediskem.
Nejvyšší soud ČR se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který stanovil rozdíl podílů pouze v poměru 60 : 40 ve prospěch žalovaného, tedy podíl žalobkyně na společném jmění v rozsahu 2/5 a podíl žalovaného v rozsahu 3/5. A takto rozdělil společný majetek.
ČLÁNKY DO MAILU