Názory k článku Najít nové zaměstnání nemusí být problém

já toho z minulé éry zas tak moc nepamatuji, když byl osmdesátýdevátý, byl jsem v sedmé třídě, ale rozhodně si nemyslím, že by naše životní úroveň šla dolů. Tehdy nebyla v každé rodině ani barevná televize (třeba my jsme jí neměli), ani auto nebylo tak běžnou záležitostí jako dnes. Když měl někdo počítač (i obyčejné Spectrum nebo Atari), tak byl king.
Jet na dovolenou mimo Evropu bylo něco neslýchaného, atd.
Běžte se někdy o víkednu podívat do nějakého supermarketu, tam je takových lidí s životní úrovní na hranici bídy, že tam často není ani k hnutí :-)

I obyčejnej řidič tramvaje má v Praze průměrně 24 000 Kč hrubého (+ jízdní výhody pro celou rodinu) a to nemusí mít vůbec žádné vzdělání ("řidičák" si udělá v podnikovém kurzu).
Vlastně plakátu s touhle nabídkou vděčím za mojí současnou situaci. Když jsem každé ráno viděl při výstupu z metra plakát "láká vás průměrný plat 24 000 Kč měsíčně - pojďte řídit tamvaj", řekl jsem si, že tedy mám na (o hodně) víc, než abych si vydělával jen o málo víc co má řidič tramvaje!
Ano, pokud nastupujete do nového zaměstnání, nikdy nemůžete vědět, jak to tam vypadá, pokud vás tedy zrovna "nepřelanaří" známý. Může to být super, může to stát za xxx. Je to hodně o štěstí, ale jak se říká "kdo nehraje, nevyhraje".
V současné době je třeba nedostatek řidičů kamionů. Stačí si udělat řidičák a při troše snahy je možné si s dietami přijít měsíčně i na ekvivalent cca 80 000 Kč hrubého, chce to jen chtít!

Řidiče tramvají každý dělat nechce. Ono to představuje i soboty, neděle, noční, svátky ...

Ale samozřejmě, právě proto, že ne každý chce dělat toto zaměstnání, je nabízená cena vyšší, než je průměrná mzda - přestože 2/3 lidí průměrnou mzdu nemají a přesto, že na výkon tohoto zaměstnání není třeba žádná kvalifikace! V mém prvním zaměstnání jsem dělal soboty, neděle, noční, svátky a nijak výrazně mi to nevadilo. Dokonce by se dalo říct, že je to asi jediná věc, po které se mi stýská - měl jsem tehdy spoustu volného času, kdykoliv nebyl problém si cokoliv zařídit.

No a kamioňák - Vy byste to šel dělat

Jo nechce se? No to pak ale není důvod si stěžovat. Pečení holubi u nás (zatím) ještě do pusy sami nelétají.

Pokud odečtete diety (které vám každý zaměstnavatel stejně srubne na polovic

Bejvávalo. Aspoň v čím dál tím víc firmách už toto není. Díky absenci vojny krutě ubylo řidičů a firmy je shánějí kde se dá. Neuvěřitelně se přeplácejí. A pokud si to přecejen nějaká dovolí, není problém, aby jí řekl, "trhněte si pedálem a řiďte si to třeba sami, já jdu ke konkurenci" - kde ho okamžitě bez problémů vezmou. Tyhle dvě zaměstnání jsem uvedl právě z důvodu, že jsou to příležitosti i pro ty, kteří nemají žádnou kvalifikaci. Na řízení tramvaje není třeba vůbec nic a na ten kamion jen řidičák.

Konec roku jsem tentokrát oslavoval ještě o něco víc než obvykle. V novém zaměstnání mi totiž skončila zkušebka. Ani jsem ho nějak aktivně nehledal, práci jsem měl, celkem zajímavou i plat byl (i když ne tak výrazně) nad průměrem. Ale když jsem viděl zajímavý inzerát, tak sem jen tak odpověděl - co kdyby. Když už jsem byl na třetím pohovoru, kde jsme skončili u platu, naštval jsem se a do všech dalších dopisů jsem už pak psal něco ve smyslu "jestli nemůžete nabídnout XY peněz, ani se neozývejte". Chvíli byl klid a pak jsem napsal na jeden inzerát v Metropolitním Expresu. Pozvali mě na pohovor, přes víkend se rozmysleli a v pondělí mi dali vědět, že můžu nastoupit. Ve staré práci jsem se dohodl na ukončení během jednoho měsíce a nyní už jsem jinde. A průměrný plat už mě fakt nezajímá :-), stejně tak, jestli bude máslo za 20 nebo za 50 Kč.
Prosté, bez stresu, fakt se to vyplatí aspoň zkusit - a nic to nestojí!

Jsem na helpdesku IT oddělení jedné nadnárodní firmy.

tak nevím. Jednou jsou zahraniční firmy zlé, protože málo platí (sdírají z nás kůži za pár šupů), teď zase proto, že platí slušně :-)

....to ale není náš případ. Zabýváme se maloobchodním prodejem rychloobrátkového zboží. A protože jsme opravdu velká firma, máme spoustu různého zařízení, který potřebuje nějaký servis (ať jde o AS 400, které má na starosti kolega, běžná PCčka nebo třeba pokladny - to jsou totiž taky počítače). Někdy (no dost často) jde o "závadu mezi klávesnicí a židlí", jindy je třeba poslat na místo opraváře / technika od zabezpečovačky / telecom (tedy O2), ....
Pravdou je, že úroveň "otevřených" helpdesků je různá. Od příšerné (2 x jsem volal na Microsoft) po perfektní - kdo používáte ekonomický systém Helios, určitě mi dáte za pravdu; v bývalé práci jsme měli ten "prostřední" - orange a pokud jsem něco nevěděl, tak než to 5 minut hledat, tak jsem raději zavolal na jejich helpdesk (když už jsme si to platili, že :-)). Spolupráce naprosto perfektní, odpovědi (většinou) okamžité, věcné, přesné. Nikdy se ani nesnažili něco prodat. Možná tam někde bude ten rozdíl - prostě za pětadvacet hrubého (nebo kolik mají ty horší helpdesky) nemůžete čekat, že tam půjde pracovat někdo, kdo bude rozumět počítačům.

Ano, všechno se může stát. Já mám smlouvu na rok a je možné, že mi jí neprodlouží. I kdybych jí měl na dobu neurčitou, tak to ale také neznamená žádnou jistotu, firma může zkrachovat, propouštět,... Právě z tohoto důvodu jsem se zaměřil na to, abych si TEĎ vydělal a vytvořil nějakou rezervu na hubenější léta. Právě TEĎ jsem v tom správném věku, statisticky jsem nejperspetivnější zaměstnanec, kterého si firma může přát (muž, 31 let, svobodný, bezdětný) a hodlám z toho vytěžit maximum, protože za pár let můžu být rád, když se budu pohybovat kolem průměrné mzdy. Vím to, počítám s tím a také se na to připravuji, nic jiného mi totiž nezbývá.
Může se stát, že za rok budu litovat, že jsem opustil relativně příjemné místo s (i když jen mírně) nadprůměrným platem, kde jsem teoreticky mohl vydržet až důchodu, ale vím 100 % jistě, že bych litoval toho, kdybych to nezkusil.
Tohle jsem napsal jako inspiraci pro ty, kterým chybí odvaha zkusit to, důkaz toho, že i velmi dobré místo je možné získat na úplně normální inzerát, chce to jen nebát se věnovat tak dvě hodiny týdně pročítání inzerátů, sestavení životopisu a pár e-mailům. Protože nějakým vzdycháním sami nad sebou ničeho nedosáhnete. Já jsem vystřídal tři naprosto nepříbuzné obory.
Je to mé teprve třetí zaměstnání a je pravda, že jsem v mém dosavadním zaměstnání měl vždy jakousi "nadprůměrnou" pozici. Prostě jsem byl ochoten udělat pro firmu "o trochu víc", než jsem musel a na oplátku jsem vždy o něco navíc dostával (ať to bylo na platu, vstřícnosti při plánování směn nebo možnosti občas využít prostředků zaměstnavatele pro soukromou potřebu). Nelituji ani jednoho z mých předchozích dvou zaměstnání, v obou jsem se hodně naučil a z obou jsem odcházel "v dobrém". Přestože ostatním někdy dělali problémy, já jsem v jednom z nich držel v ruce "dohodu o ukončení pracovního poměru", zápočtový list atd. odpoledne toho dne, kdy jsem řekl, že chci odejít. Třeba jsem v životě neměl ani jeden den pracovní neschopnosti, nebo jiný důvod absence (návštěva lékaře, zubař,...) - prostě bych to považoval za moje osobní selhání, když mi něco je, beru si dovolenou, atd.

Všechno je otázkou priorit. Já jsem prostě netoužil po tom se "v 18 ženit". Vidím to kolem sebe, spousta těhle šílenců je dneska rozvedených. V mém okolí si kromě mých rodičů a jednoho křesťanského fanatika z mé bývalé práce nevzpomenu na nikoho, kdo by se nerozvedl nebo nebyl z rozvedené rodiny, takže hnát se do toho jen z důvodu "splnění povinnosti" fakt nemusím. Možná jednou, "až najdu tu pravou" možná taky vůbec nikdy. Mít ženu a dvě děti, tak se v životě nepodívám na taková místa, kde jsem byl (Maledivy, Srí-Lanka, Dominikánská republika).
Jo a potence a sterilita není to samé :-)
"Lézt do zadku" a "být ochoten udělat o něco víc" rozhodně není to samé. To první je o přetvařování se, pochlebování, budování pracovních vztahů spíše na citové než profesionální úrovni. To druhé je naopak o výkonu, čase, nápadech, ochotě... Pravda (bohužel) u nás se zatím dává přednost spíše tomu prvnímu, ale už jsou tu první firmy, kde to začíná fungovat i tím druhým způsobem.
Jaký je rozdíl být doma týden "z dovolené" a "na nemocenskou"? Vyléčím se úplně stejně a při té dovolené se aspoň nemusím rozčilovat nad tím, o kolik peněz přijdu. O dovolené si přece můžu dělat co budu chtít - třeba si ležet v posteli s čajem s citrónem a teploměrem, když mě to bude bavit :-)
A k té nemoci - platím na zdravotním pojištění tolik, že tak jako tak se našemu zdravotnictví krutě "vyplatím". Navíc jsem psal, že jsem k lékaři/zubaři nikdy nešel v pracovní době, to ale neznamená, že jsem tam nikdy nebyl. Zrovna nedávno, kvůli vstupní kontrole do nového zaměstnání jsem tam byl :-)

no vidíte a o tom to je. Nevzdal jste to a šel jste za tím. Takhle by se měli zachovat všichni.

Díky, taky přeju všechno nej.
My dva, jsme si tuto možnost vybrali a v rámci "něco za něco" jsme pro ni něco obětovali a něco dostali. To neznamená, ale, že by zaměstnavatelé měli chtít jen takové, co jsme my. Někde se jim vyplatí vzít za poloviční plat dva "normální" nebo za třetinový tři "podprůměrné". Jen si nemůžou myslet, že dají inzerát "motivující ohodnocení" a bude z toho pětadvacet hrubého :-)
Ano, je pravda, že mnohem lépe se shání místo přes známé - třeba já, když jsem odcházel z mého minulého místa, hned jsem ho nabídl kolegovi z bývalé práce, protože jsem věděl, že by se na něj přesně hodil; bohužel (pro něj i pro firmu) nenašel dostatek odvahy (přecejen je ženatý a má dítě) to současné opustit, není tam sice 100 % spokojen, ale to místo mu poskytuje jakouž takouž jistotu.
Nakonec jsem "ulovil" holku, se kterou jsem se seznámil na poště, protože lidi, co se ozvali na náš inzerát byli vesměs nepoužitelní.
Já jsem to štěstí neměl, že by mi takhle někdo "hodil lano" a musel jsem se k tomu dopracovat sám. Udělal jsem přitom pár chyb a o pár let mě to zdrželo, to se nedá nic dělat.