Hlavní navigace

Volá vám zaměstnavatel mimo běžnou pracovní dobu? Kdy a na jaké příplatky máte nárok?

1. 4. 2021
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Co je a co není pracovní pohotovost? Jaký za ni dostanete příplatek? A kdy pouhý příplatek nestačí a musíte dostat plnou mzdu?

Tak nyní, v době covidové, je doma takzvaně na telefonu kde kdo… I ten, kdo jinak běžně za normálních okolností vykonává práci na pracovišti u zaměstnavatele. Říkají tomu home office, ačkoliv moc práce neudělají, protože doma nepracují s klienty, nemají na počítačích chráněné databáze zaměstnavatele apod.

Prostě pro mnohé převážně kancelářské profese jsou to jen velmi dobře placené a hodně dlouhé prázdniny, a tak myšlenka solidarity – hmotné solidarity – s těmi, kteří se doma skrývat nemohou, od zdravotníků přes řidiče až po pokladní a prodavače v obchodech, je určitě namístě. (A pochopitelně i solidarita státem z veřejných rozpočtů placených zaměstnanců s podnikatelským sektorem.)

Ale to je jiné téma. (Ovšem i na to dojde, a možná i dříve, než si jsou mnozí ochotni připustit. Ostatně o možném bankrotu státu již hovořila i ministryně financí…)    

Vzpomeňme však na dobu, kdy home office byl spíše výjimkou pro vybrané profese, a představme si dobu, kdy se svět aspoň trochu vrátí k normálu. Kdy bude zase běžné chodit nebo jezdit do zaměstnání.

I dnes se třeba po týdnu střídají týmy na pracovišti, i dnes může být zaměstnanec z home-office povolán do zaměstnání, na pracoviště. Ale to není pracovní pohotovost. Pracovní pohotovost je zcela něco jiného. Pracovní pohotovostí je doba, kdy zaměstnanec sice nepracuje, ale je mimo pracoviště připraven k výkonu práce pro svého zaměstnavatele.

Pracovní pohotovostí však není to, že zaměstnanec je na telefonu třeba pro případ nějaké konzultace zaměstnavateli, kolegům. Pouhé přijetí hovoru není pracovní pohotovostí.

Zákoník práce definuje pracovní pohotovost (v § 78 odst. 1 písm. h) jako dobu, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracoviště zaměstnavatele.

Pracovní pohotovost jen mimo pracoviště

Během pracovní pohotovosti nemůže být zaměstnanec na pracovišti. Kdyby byl zaměstnanec připraven k práci na pracovišti, aniž by pracoval, šlo by i tak o pracovní dobu. (S nárokem na plnou mzdu.)

Pracovní dobou je totiž jak doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele, tak i doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele (viz § 78 odst. 1 písm. a) zákoníku práce). Jako pracovní doba se tedy posuzuje (a také odměňuje) jakákoli doba přítomnosti zaměstnance na pracovišti, s výjimkou přestávky v práci na jídlo a oddech, která se do pracovní doby nezapočítává. 

Za pracovní dobu se tedy považuje nejen doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, ale i doba, v níž je na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele.

Pracovní pohotovost může být (je povolena) jen na jiném, se zaměstnancem dohodnutém místě, než je jeho pracoviště. Tedy v místě jeho bydliště, popř. třeba o víkendu na chalupě.

V pohotovosti za nejméně 10 % průměrného výdělku   

I když zaměstnanec nepracuje – už jsme si řekli, že pracovní pohotovost není výkonem práce – musí být jeho připravenost k práci odměněna. Za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku (viz § 140 zákoníku práce).

Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat (odměna za pracovní pohotovost v uvedené výši za tuto dobu nepřísluší) stejně jako při běžném výkonu práce. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je pak prací přesčas a jako taková (s příslušným zvýhodněním) musí být odměněna. Podrobnosti najdete v tomto článku.  

Zdá se to být tedy jednoduché – rozlišit, co je pracovní pohotovost (připravenost k přesunu na pracoviště a výkonu práce tam), co je doba odpočinku a co doba výkonu práce (ať na pracovišti, nebo na pracovní cestě). Ale někdy tomu tak být nemusí. A pro zaměstnance je velký rozdíl, jestli dostane 10 %, nebo třeba i více průměrného výdělku, ale ne plnou mzdu, nebo má nárok na plný příjem.

Pracovní pohotovost nelze nařídit, musejí se na ní zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout.

Kdy se pracovní pohotovost rovná pracovní době s nárokem na plnou mzdu?

Evropský soudní dvůr (ESD) připomněl, že doba pracovní pohotovosti pracovníka musí být kvalifikována buď jako pracovní doba, nebo jako doba odpočinku ve smyslu směrnice 2003/88, přičemž oba pojmy se vzájemně vylučují. Kromě toho doba, během níž pracovník skutečně nevykonává žádnou činnost ve prospěch svého zaměstnavatele, není nutně dobou odpočinku. (A v tom je ten háček, v tom je interpretační problém, na který upozorňujeme.)

Z judikatury ESD vyplývá, že doba pracovní pohotovosti musí být automaticky kvalifikována jako pracovní doba, pokud má pracovník povinnost během této doby zůstat na pracovišti, které je odlišné od jeho bydliště, a být tam k dispozici zaměstnavateli.

ESD rozhodoval o tzv. předběžné otázce. Šlo o dva případy.

Slovinský odborný technik byl pověřen zajišťováním provozu televizních vysílacích středisek nacházejících se na vrcholu hory po dobu několika po sobě jdoucích dnů. Kromě dvanácti hodin běžné pracovní doby držel pracovní pohotovosti v délce šesti hodin denně v režimu pracovní pohotovosti na zavolání. Během těchto dob nebyl povinen setrvat v dotčeném vysílacím středisku, ale musel být telefonicky dosažitelný a být schopen se v případě potřeby vrátit do střediska ve lhůtě jedné hodiny. Vzhledem k zeměpisné poloze vysílacích středisek, obtížně přístupných, se v nich ve skutečnosti musel během svých pracovních pohotovostí zdržovat ve služebním bytě, který mu poskytl jeho zaměstnavatel, bez velkých možností pro volnočasové aktivity.

Německý operační důstojník vykonával službu jako hasič. Vedle výkonu běžné služby držel pravidelně pracovní pohotovosti. Během pohotovosti nebyl povinen být přítomen na místě určeném zaměstnavatelem, ale musel být dosažitelný a v případě poplachu být s to se ve lhůtě 20 minut dostavit na hranici města se zásahovým oblekem a služebním vozidlem, které mu bylo dáno k dispozici.

Jak slovinský, tak německý pracovník požadovali, aby jim pracovní pohotovost byla uznána jako pracovní doba. Prozatím neuspěli. (Výše odměňování pracovní pohotovosti směrnice neřeší, to je otázkou vnitrostátní úpravy.)

skoleni_15_4

Záleží na míře omezení zaměstnance

ESD rozhodl, že doby pracovní pohotovosti, včetně dob v režimu pracovní pohotovosti na zavolání, spadají v plném rozsahu rovněž pod pojem pracovní doba, pokud omezení uložená pracovníkovi během těchto dob objektivně a velmi významně ovlivňují jeho možnost volně nakládat s časem, během něhož jeho profesní služby nejsou vyžadovány, a věnovat se vlastním zájmům. Naopak v případě neexistence takových omezení musí být za pracovní dobu považována pouze doba související s výkonem práce, která je případně skutečně vykonána během těchto dob pracovní pohotovosti.

ESD uvádí, že za účelem posouzení, zda doba pracovní pohotovosti představuje pracovní dobu, mohou být brána v úvahu pouze omezení, která jsou pracovníkovi uložena vnitrostátními právními předpisy, kolektivní smlouvou nebo jeho zaměstnavatelem. Naproti tomu organizační obtíže, které může pracovníkovi způsobit doba pracovní pohotovosti a které jsou důsledkem přírodních živlů nebo svobodné volby pracovníka, nejsou relevantní. Tak je tomu například v případě nevhodnosti oblasti, od které se pracovník prakticky nemůže vzdálit během doby pracovní pohotovosti v režimu pracovní pohotovosti na zavolání, pro volnočasové aktivity.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).