Mincí není mnoho, navíc snižují náklady centrální banky na peněžní oběh, protože životnost mince je podstatně delší, než papírového platidla v téže hodnotě. Vzpomeňte si, jaké "šunky" byly desetikoruny či dvacetikoruny, které byly dlouho v oběhu.
My máme v současnosti šest nominálů (od koruny po padesátikorunu a uvažuje o stokoruně), čímž se nijak nelišíme od ostatních zemí. Např. v eurozóně je v oběhu osm nominálů a uvažuje se o pětieurové minci (a o stažení centových a dvoucentových mincí), ve Švýcarsku sedm včetně pětifranku; i v UK před časem zavedli dvoulibru. Když jsme v roce 1993 přešli na českou měnu, papírové desetikoruny už nebyly vydány.
Na používání plastu místo papíru (např. nová pětilibrovka v UK) se přechází pomalu a je otázka, co to ušetří.
Jde o to, že mince by se nemusely u kupujícího hromadit. Třicet tisíc ve dvacetikorunách samozřejmě může pocházet třeba z automatu nebo z tržby, ale jinak není k shromažďování mincí rozumný důvod. V dávných dobách bylo nadměrné hromadění mincí dokonce trestné.