No já takhle jezdím zcela dobrovolně už 2 roky a zvykla jsem si na to.Pracuji ve 12h směnách krátký a dlouhý týden 7-19h.Ráno mažu na cca 1km vzdálené nádraží, vlak mi jede ve 4:45 doveze mě z maloměsta do většího města, tam čekám půl hodiny v přistaveném rychlíku do krajského města, kde skočím do trolejbusu a v 6:20 jsem v práci.Zpátky doma jsem ve 21h. Na noční jedu v 17h a v 9h odemykám. je to jen o zvyk.
Dokud jste mladá a zdravá, tak vám to nepřijde zatěžko - ale nemoc je i pro mladé, co pak? Jak dlouho si myslíte, že vydržíte toto tempo, i když budete zdravá? Pak už nebudete mít energii ani na to, abyste si zbytek života nějak smysluplně užila. A to nemluvím o tom, že byste měla děti - ty by vychovával kdo - ústav?
Ale máte pravdu - zvyknout se dá i na smrt...