Hlavní navigace

Může soud potrestat nevěrného manžela přiznáním nižšího podílu ze společného majetku?

Autor: Depositphotos
Tomáš Zilvar

Manželé by po rozvodu měli dostat ze společného jmění zásadně stejně. Kdy tomu tak být nemusí? Jaká jsou další pravidla pro vypořádání společného jmění manželů, když se nedohodnou a rozhoduje soud?

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé po rozvodu na tom, jak si vypořádají své majetkové společenství, tedy společné jmění manželů (to, co za trvání manželství společně nabyli, ať už jde o majetková aktiva, či pasiva), může je na návrh jednoho z nich vypořádat soud. Základním pravidlem, podle kterého soud bude postupovat, je pravidlo zakotvené v § 742 odst. 1 písm. a) OZ, a to že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné.

Vychází se tedy ze zásady parity (rovnosti) vypořádacích podílů. Manželé mají ze společného majetku dostat stejně, a to i když jeden třeba vydělával více a přinášel do společné domácnosti více peněz. To je podstatou majetkového společenství manželů, vychází se z toho, že druhý zase třeba pečoval více o domácnost.

Stejné peníze i stejná práva

Poskytování majetkových plnění má (podle § 690 věty druhé OZ) stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. Dále zákon říká, že hlavním účelem manželství je vedle založení rodiny a řádné výchovy dětí také vzájemná podpora a pomoc, a především pak že manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Přitom rovněž platí, že každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná.

Co soud zohledňuje

Dále soud při vypořádání společného jmění manželů vychází z těchto zásad:

  • každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,
  • každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku (tj. co vlastnil již před uzavřením manželství nebo získal darem či dědictvím za trvání manželství) vynaložil na společný majetek,
  • přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,
  • přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
  • přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

Ustálená pravidla pro výjimku z rovnosti vypořádacích majetkových podílů

Opakem rovnosti-parity vypořádacích podílů je jejich nerovnost-disparita. K té přistupují soudy jen výjimečně. K disparitě (nerovnosti) vypořádacích podílů se (v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013, tedy zrušeného občanského zákoníku) vytvořila rozsáhlá judikatura, tj. soudní výkladová praxe, která je rámcově shrnuta například v usnesení Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 22 Cdo 2661/2019 ze dne 18. září 2019), z něhož jsme čerpali pro tento článek.

Tato judikatura je s ohledem na obdobný účel a obdobnou právní úpravu obecně nadále použitelná i v poměrech aktuálně platného a účinného zákona č. 89/2012 Sb., tedy nového občanského zákoníku. Soudní odklon od (základního) pravidla o rovnosti vypořádacích podílů (tzv. disparita podílů) musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu. Disparita se může vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen na některé z nich.

Nevěra sama o sobě nestačí

Určení výše disparity vypořádacích podílů je na úvaze soudu, zohledňující všechny okolnosti případu. Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. Disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možné uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují.

Důvodem vedoucím k disparitě vypořádacích podílů mohou být negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně další okolnosti. Ve vztahu k negativním okolnostem v manželství z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že jednání, která jsou v rozporu s § 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (dnes jde o § 687 OZ, který říká, že manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti), resp. jednání, která lze podle obecného náhledu považovat za negativně ovlivňující vzájemné soužití manželů, mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítají v hospodaření se společným majetkem nebo v péči o rodinu. Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu.

Toliko výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost bezprostředně nepromítla do majetkových poměrů. Půjde zpravidla o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl.

Z judikatury se dále podává, že vypořádací podíl jednoho z manželů na zaniklém společném jmění manželů nelze snížit jenom proto, že příčinou rozvratu manželství byl jeho mimomanželský vztah. Právní úprava neumožňovala vyslovit vinu manžela na rozvodu, i když ukládá soudu přihlédnout k příčinám rozvratu. Jde mnohdy o těžko postihnutelné příčiny, mající původ v intimní sféře, a i zdánlivě jasné příčiny rozvratu (v daném případě navázání mimomanželského vztahu) mají své příčiny. Není ovšem vyloučeno, aby nevěra jednoho z manželů ve spojení s dalšími skutečnostmi vedla soud k úvaze o disparitě podílů. A to například tehdy, pokud by vedla k výrazně snížené péči o děti a rodinu, měla za následek negativní promítnutí do hospodaření se společným majetkem nebo by se jednalo o momenty morálně tak silné, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl.

Tip na článek: Dozvěděl se, že děti nejsou jeho. Tak manželku zažaloval

Manželka mu řekla, že děti nejsou jeho, zažaloval ji za morální újmu, ale nebylo to dost kruté, bezohledné a nemravné, aby mu musela zaplatit.

Samotné příčiny rozvratu manželství tak nejsou pro stanovení výše podílů manželů na jejich vypořádávaném společném jmění významné, pokud neměly přímý dopad na hospodaření se společným majetkem nebo na péči rodinu. Co se pak týče principu zásluhovosti, vychází judikatura z teze, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. Pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku.

dan_z_prijmu

Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a v mezích jeho možností o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával, pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů.

Při vypořádání společného jmění manželů je třeba při úvaze o stanovení výše podílů zohlednit i tu skutečnost, že se účastník dopouštěl vůči členům rodiny násilného jednání (domácího násilí), přičemž je potřeba vzít v úvahu jeho intenzitu, dobu trvání a všechny další okolnosti případu, které mohou mít vliv na posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).