Ja vám neviem, ale ten rozsudok NS mi pripadá, že je možno v súlade s právom, ale vôbec nie so spravodlivosťou.
Podľa môjho (inžinierskeho, nie právnického) názoru sa o útok na majetok zamestnávateľa nijako nekonalo, v článku sa nikde neuvádza, že by ono lešenie firme počas uvedenej doby nejako chýbalo (a teda by mala akúkoľvek vyčísliteľnú stratu) a pokiaľ sa daná firma zároveň nezaoberala prenájmom lešenia za úplatu, tak onen stavbyvedúci akurát uviedol majetok zamestnávateľa (v tom čase zjavne dočasne nevyužitý) do risku poškodenia/straty a plus k tomu porušil nejaké interné predpisy týkajúce sa manipulácie s inventárom (teda, že o tom nerozhodol človek, ktorý by mal oprávnenie zapožičať danú vec tretej strane).
Z môjho pohľadu by to bolo naozaj na vytýkací list, ale zďaleka nie na okamžitý vyhadzov. Z týchto rozsudkov nie je zrejmé pozadie, predpokladám, že zamestnávateľ mal už predtým nejaké spory s oným zamestnancom a toto bola len zámienka; alebo ten stavbyvedúci vykonával svojvôľu opakovane, ale to by sa predpokladám objavilo v odôvodnení, prečo dostal rovno až padáka...
Naopak, ten rozsudek NS je jediný logický a spravedlivý.
Představ si situaci ... jedeš na dovolenou na měsíc, kamarádovi dáš klíče od auta, aby ho hlídal, kdyby naáhodou bylo číštění ulice.
ten ale to auto půjčí svýmu kamarádovi na tejden ... takže vlastně nic se nestane, ale.. tobě by se tolíbilo? nebo bys to považoval za totální zklamání důvěry a dal mu pěstí?
tohle je analogický příklad tomu, co předvedl ten zaměstnanec - tohle je prostě totální průšvih, a tvrdit, že rozhodnutí NS nemá nic společného se spravedlností, je naprostý úlet.
Představ si situaci, že máš truhlářskou firmu, která dobrému zákazníkovi (řekněme business za 200 000 Kč), například mě, udělala nábytek.
Jedeš na dovolenou a svěříš provoz vybranému zaměstnanci.
Zákazník do firmy přijde s prosbou, že by potřeboval půjčit vrtačku pro přichycení skříně ke stěně.
Zaměstnanec mu vrtačku půjčí a ta se ti vrátí nepoškozená zpět.
Později se dozvíš, že vrtačka byla půjčená a zaměstnance v souladu s rozhodnutím NSS okamžitě vyhodíš.
Budu-li já tvým zákazníkem, náš obchodní vztah okamžitě končí. A doufám, že zákazník, který si to lešení půjčil jednal stejně.
NSS soud mě tímto rozhodnutím zklamal. Ukázal se víc jako úřad (byrokrat) než jako soud. Ve finále je to ovšem o důvěryhodnosti firmy, která se takto chová. Já bych s nimi nechtěl nic mít jako obchodní partner, ani jako zaměstnanec.
Moc nevěřím, že by to v reálu bylo tak idylické, jak se popisuje v článku, to by vyhazov nikdo neřešil...
Buď se chtěli dotyčného zbavit a posloužilo to jako záminky - moc se mi ale nezdá, že by to bylo jako "blesk z čistého nebe" a že by dotyčný poskytl takto snadnou záminku.
Spíš si ale myslím, že to nemuselo být až tak idylické s tím prospěchem zaměstnavatele, klidně tam mohlo být nějaké půjčení pod rukou za něco do jeho kapsy, jelikož pro to ale neexistoval důkaz, tak se to přirozeně nikde u soudu nezmiňovalo a argumentovali jen tím bodem "útok na majetek" podle patřičného paragrafu.
On ten spor leccos vypovídá sám o sobě... Dejme tomu, že ta ochota zapůjčení zákazníkovi opravdu zlepšila vztahy a tvořila podmínky pro další obchody - a to si jako myslíte, že by podobné zlepšení vztahů nebylo tím okamžitým vyhazovem zaměstnance důkladně narušeno??? To je prostě nesmysl...
kdyby se ten zaměstnanec zebptal šéfů, bylo by vše naprosto v pořádku. správná inicativa na správném místě.
pokud to udělal bez toho, aby o tom šéfové a majitel věděli ... tak to rozhodně není na pochvalu.
nebo snad tobě by přišlo ok, že by tvůj kamarád pujčoval tvoje věci nějaké třetí osobě, aniž by se tě zeptal?
Takže pan stavbyvedoucí půjčil lešení:
- které mu nepatřilo
- nikomu o tom neřekl - proč?
- nic za to nechtěl - no jistě...
- nevystavil o tom doklad a to ani o převzetí - ???
Víte kolik stojí půjčovné lešení? Takové pohádky může vykládat svojí babičce. Vím jak to na stavbách chodí, pan stavbyvedoucí si takhle jednoduše přivydělával do své kapsy, takové lešení nikdo nepozná a pokud ho měli více /což se dá předpokládat/ tak ani nemusíte zjistit, že je pryč. Po vrácení nikdo nemá šanci něco poznat.
Nakonec mu na to přišli, tak ho vyrazili.
A ani se mu nedivím, že to hnal až k Nejvyššímu soudu, kdo by chtěl mít na stavbě políra, který byl na hodinu vyhozený z práce.
Bohužel, lepší to nebude, stačí se podívat na výplody v této diskuzi - lešení nikomu nechybělo, žádná škoda nevznikla, pro dobrotu na žebrotu...
Problém je v tom, že si zaměstnavatelé myslí,že jejich zaměstnanci jsou rovněž jejich majetkem a podle toho se k nim i chovají.Není vůbec jasné, z jakého důvodu neplatí ve vztahu zaměstnanec zaměstnavatel stejná kritéria, tedy důvěra,spolehlivost a poctivost.Pokud tedy zaměstnavatel své zaměstnance okrádá na mzdě např,neproplacením přesčasů či nezapočítáváním všech odpracovaných hodin či nezaplacení příplatků za směnování, pak by v takovém případě měl mít zaměstnanec ze zákona právo na okamžité ukončení pracovního poměru.V době,kdy zaměstnavatelé nemohou sehnat pracovní sílu to jistě takový zaměstnavatel přivítá.
Zde je nutné připomenout, že podepsáním pracovní smlouvy obě strany stvrzují společnou vůli . A ještě něco, v zákoníku práce je část věnovaná povinnostem zaměstnance, ta je ze strany zaměstnavatelů striktně vyžadována,ale v zákoníku práce je rovněž část zaobírající se povinnostem zaměstnavatele a světe div se, zaměstnavatelé se tváří ,jako by se jich tyto povinnosti netýkali. Jako technnik BOZP bych o tom mohl dlouze referovat.