Problém je v tom, že si zaměstnavatelé myslí,že jejich zaměstnanci jsou rovněž jejich majetkem a podle toho se k nim i chovají.Není vůbec jasné, z jakého důvodu neplatí ve vztahu zaměstnanec zaměstnavatel stejná kritéria, tedy důvěra,spolehlivost a poctivost.Pokud tedy zaměstnavatel své zaměstnance okrádá na mzdě např,neproplacením přesčasů či nezapočítáváním všech odpracovaných hodin či nezaplacení příplatků za směnování, pak by v takovém případě měl mít zaměstnanec ze zákona právo na okamžité ukončení pracovního poměru.V době,kdy zaměstnavatelé nemohou sehnat pracovní sílu to jistě takový zaměstnavatel přivítá.
Zde je nutné připomenout, že podepsáním pracovní smlouvy obě strany stvrzují společnou vůli . A ještě něco, v zákoníku práce je část věnovaná povinnostem zaměstnance, ta je ze strany zaměstnavatelů striktně vyžadována,ale v zákoníku práce je rovněž část zaobírající se povinnostem zaměstnavatele a světe div se, zaměstnavatelé se tváří ,jako by se jich tyto povinnosti netýkali. Jako technnik BOZP bych o tom mohl dlouze referovat.