Hlavní navigace

Lidé, kteří vytvářeli peníze. Globálním sjednotitelem byly mince

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Peníze hrají nezastupitelnou úlohu, ale neexistují ovšem samy o sobě. Jsou úzce spojeny především s lidmi, kteří je „vytvářejí“ nebo kteří jsou jejich prostřednictvím spojeni. A právě o těchto lidech si něco napíšeme.

Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

(Západo)Římská říše zanechala po svém pádu křesťanskému světu omezené, avšak ekonomicky i politicky velmi důležité používání peněz, které však až do zhruba 7. století neustále sláblo.

V této době (neboli v raném středověku), byly nejprve převzaty a napodobovány peněžní zvyklosti Římanů. Mince byly raženy s císařovou podobiznou, zlaté mince představovaly i nadále důležitý prostředek směny. Vzhledem ke snížení výroby, spotřeby a obchodu se ovšem nejvíce používanou zlatou mincí stal tzv. triens neboli třetina dříve používaného solidu.

Zlatý triens se tak stal na jistou dobu jedním ze vzácných nástrojů zachování jednoty a spojení mezi lidmi a národy, neboť kolovala po celém území bývalého Římského impéria – už jenom proto, že barbaři (s výjimkou Galů) před vpádem do „římského světa“ vlastní peníze nerazili. Tato „doba měnové jednoty“ však netrvala dlouho – barbarští náčelníci a později i králové pomalu, ale jistě získali na „svých územích“ moc římských císařů a skoncovali s římským mincovním monopolem.

U Vizigótů to byl jako první Leovigildus (573–583), který razil triens se svým portrétem a titulem na líci mince (neboli na jejím aversu), tato ražba přetrvala až do 8.století.

Theodorich v Itálii i jeho ostrogótští následovníci naprosto zachovávali římskou tradici. Lombarďané razili mince se jménem svého krále až počínaje Rotharidem (636–652) a Liutprandem (712–744), jejichž mincí se stal zlatý solidus (o hmotnosti, která byla snížená oproti římskému solidu).

Na území dnešní Velké Británie se římské mince přestaly razit asi v polovině 5.století. Až teprve koncem 6. století nebo na začátku 7. století byla (v dnešním Kentu) ražba zlatých mincí, nejdříve inspirovaných římskými mincemi. Za relativně krátkou dobu pak začala být v Anglii ražena mince s později známým názvem „penny“.

Také v Galii byly potom raženy mince – nejprve se jednalo o měděné mince, které byly raženy Chlodvíkovými syny. Theuderich I. (511–534) potom začal razit stříbrnou minci, jeho syn Theudebert I. (534–548) nechal razit zlaté mince.

Takže měnová jednota Evropy byla na velmi dlouhou dobu zničena, chyběl zde totiž jakýkoli silný jednotící prvek.

(Spolu)tvůrci pražského groše

Český král Václav II. (1283–1305) provedl v roce 1300 měnovou reformu, kterou zavedl tzv. pražské groše, ražené v Kutné Hoře z kutnohorského stříbra.

Přitom se nechal inspirovat podněty svého rádce Gozza z Orvieta, italského odborníka, zkušeného v právních záležitostech – ten se stal autorem horního zákoníku, latinsky nazývaného Ius regale montanorum.

Václav II. využil rovněž služeb florentských bratrů Albizza a Musciata de Francesci, kteří patřili k nevýznamnějším rádcům francouzského krále. Oba bratři českému králi doporučili hledat svoje poradce mezi toskánsko-lombardskými specialisty – a jeho volba padla na Florenťany Aparda (také uváděného jako Apharda), Cyna a Reinera.

O původu těchto finančníků dnes toho není moc známo. Apard pravděpodobně pocházel z jedné z předních florentských rodin Donatti. Právě v roce 1299 byl tento rod zbaven svojí moci ve Florencii, a proto Apard mohl snáze přijmout nabídku českého krále. Tuto možnost potvrzuje také skutečnost, že po skončení svojí mise v Českém království pobýval ve svojí rodné Florencii velmi málo a zbytek svého života prožil v Benátkách.

Pobyt těchto tří Florenťanů v Praze je poprvé doložen počátkem dubna 1300. Kronikář Petr Žitavský jim ve svojí kronice připsal rozhodující úlohu nejenom při organizaci měnové reformy, ale také při jejím technickém provedení. Byla rovněž vyslovena domněnka, že zmínění Florenťané používali při financování české grošové reformy také finančních prostředků Florentské městské republiky.

Jako důležitější se ovšem jeví výskyt finančního kapitálu z Porýní, jehož exponentem byl Michael z Kolína nad Rýnem (Köln am Rhein), což mohlo být důsledkem dynamicky se rozvíjejících vztahů této významné porýnské metropole s českými zeměmi.

Kariéra výše uvedených Florenťanů vyvrcholila počátkem roku 1305 – Reiner se stal královským hejtmanem a Apard zastával úřad komořího Českého království. Oba tyto úřady patřily k nejvyšším a nejdůležitějším v království.

Peněžník v pozici diplomata

V době po vymření Přemyslovců po meči v roce 1306 nastala v Českém království velmi obtížná léta, která měl ukončit nástup krále z rodu Lucemburků na český trůn.

V roce 1310 se proto za římským králem Jindřichem VII. Lucemburským vydalo reprezentativní poselstvo, jehož významným členem byl bohatý peněžník Konrád z Chebu, řečený Kornpuhel.

Florén, zlatá mince krále Jana Lucemburského

V roce 1325 zavedl český král Jan Lucemburský (1310–1346) ražbu zlatých mincí – florénů. Pojmenování této mince snad vyplynulo z toho, že byly podobné florentským dukátům. Zavedením této mince král Jan sledoval především svůj krátkodobý finanční prospěch.

FIN19

V této souvislosti král Jan rovněž využil služeb několika Lombarďanů, kteří ovšem pravděpodobně nebyli do Čech povoláni přímo z Lombardie, ale patrně z Porýní nebo z Lotrinska, kde se nacházelo nejdůležitější středoevropské centrum působnosti těchto finančníků.

S největší pravděpodobností se tito odborníci jmenovali Balbinus Lombardus, Anastasius de Florentia a Cyno Lombardus, který působil jako finančník krále Jana Lucemburského ještě ve třicátých letech čtrnáctého století.