Je to zpověď člověka,který zjevně nemusí vánoce,shon a blázinec kolem nich.Nabízí se otázka :proč? Je sám? Nemá komu dávat dárky?Nemá děti?Sám neměl hezké dětství,potažmo vánoční svátky a hovoří z něho zatrpklost?Často se stává,že když něco nemám(nemohu mít)raději tvrdím,že to vlastně nechci ba co – plivu na to.
Toť odpověď na otázku :O čem ten článek vlastně byl?
Zpověď? To těžko. Spíše zamyšlení nad tím, kam vlastně všichni směřujeme. Každý si musí sám přebrat, na kolik se ho toto množsví slov dotýká, nebo nakolik je v pohodě, protože on, co to čte, je jiný. Autor se chytře vyhnul diskuzi o křesťanském smyslu Vánoc i o zevšednění těchto svátků na úroveň nákupního šílenství. Takže podle mě to není osamělý nářek osamělého člověka nenávidějícího Vánoce, ale přesný opak. Mezi řádky píše: lidi, vzpamatujte se a nezapomeňte na to, že máme nějakou historii, tradice, že tu existují i křesťanské kořeny. A že máme si každý sáhnout do svědomí, zda vždy děláme správné věci. A nejen při volbách, ale i v životě. Že jsme lidé a máme se tak k sobě chovat. Nejen o Vánocích.