Hlavní navigace

Názor k článku Koho volit, když máte hluboko do kapsy? od Q - Chápejte to tak, že systém příjmů a výdajů...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 26. 4. 2010 8:09

    Q (neregistrovaný) 193.86.121.---

    Chápejte to tak, že systém příjmů a výdajů v nejen naší vlasti je nastaven tak, že běžný občan by si bez daní a přerozdělení spoustu věcí nemohl dovolit. Když nás tímhle stašili v 89,, tak p. Havel nás uklidňoval, že nás se tohle netýká, že to nás straší a vyhrožují „nepřátelé demokracie“.
    Dokud jste zdravý, tak se to plácá. V 60ti možná na tu transplantaci možná vyděláte, ale kde jsou léčby před a po transplantaci nebo onkologickou léčbu? Řada lidí však transplantaci nebo onkologickou léčbu podstoupí daleko dříve, než před 60. rokem, zbytek života musí brát drahé medikamenty. U řady lidí následuje invalidní důchod, kde máte problémy nějak vyjít, proto se po Julínkovsko-Nečasovské „reformě“ dost často stávalo, že lidi absolvovali drahou léčbu, ale náklady za následnou léčbu nebyli schopni unést, takže ji nemohli čerpat, exli a ten prvotní obrovský náklad v podobě úspěšné operace vyšel vniveč. Samozřejmě, někdy se zákrok nepovede a pacient exne hned nebo brzy po, ale určitě je škoda, že pacoš několik let žije, pak se zavedou nové poplatky, na které pacient nemá a celé to jde do háje. A nemyslete si, že všechny doplatky se započítávají do limitu nebo že jsou všechny léky a zdravorní pomůcky hrazeny z pojištění. Existuje mnoho dalších nemocí, o kterých veřejnost neví, ale které jsou rovněž nejen finančně velice náročné a ještě nákladnější, než dva případy, které jsem tu pro jeich všeobecnou známost pro názornost uvedl. Řadu nemocí lze aspoň zastavit, pacient se může i s nemocí dožít vysokého věku, jsou ale nemoci (nebo poúrazové stavy, kdy se záchranáři snaží člověka nahodit v době, kdy už je mozek odumřelý, a ono se někdy povede ho nahodit – ale jaký je pak život takového člověka v jakési léta trvající agonii), kde pacient je při životě udržován uměle, neví o sobě, není schopen základních úkonů, prostě „ležící žijící mrtvola“. Každý má plná ústa lidských práv a nikdo si neodváží eutanazii umožniit (i když by to bylo vysvobození nejen pŕo takto přežívající, ale i pro pečující rodinu), co kdyby se za 50 let našel nějaký lék (na který stejně pacient nebude mít, protože mi začíná připadat, že u nás začíná být hrazena z pojištění léčba jen generiky a na nové léky s minimem vedlejších účinků se z pojištění přispívá minimálně, takže pacoši pro velkou spoluúčast a minimální výše z doplatku je započítatelná do limitu 5000, bohužel vyžadují zas ta generika)? Zrovna tak si nikdo neodváží řici, že tuhle a tuhle nemoc léčit nebudeme, protože léčba je finančně velice nákladná a pacoš společnosti nikdy peníze do jeho léčby vložené nemůže vrátit. Přitom by to každý politik rád řekl, že na tyhle a tyhle lidi (a nemoci) peníze nejsou. Když se k těmto závažným nemocem přidají i ony „levné“ léčby (a většinou přidají, jedna vážná nemoc na sebe nabaluje další, lehčí nemoci), tak řada pacientů na přímé platby nebude mít. Jak to udělat, aby se pacoš nemusel léčit a dodržely se přitom základní lidská práva? Chápu lidi, co celý život platili daně, že ve stáří budou chtít léčbu „zdarma“, tedy z toho, co si kdysi jakoby předplatili a nečerpali, a to i u levných léčeb. A že z platu, který tu většina lidí bere, nezbývá na nějaké další pojištění? Zrovna tak křičí sociální správa,ať se lidé připojišťují na důchody, zachvíli budou volat církve po nějaké náboženské platbě od občana, školy už i dnes vybírají nemalé peníze sice ne přímo na vzdělíání, ale na věci kolem vzdělání se točících, atd. atd. A už vidím okruh těch, co na přímé platby nemají a měl by to za ně zatáhnout nějaký dobročinný fond. Co se týče dobročinného fondu  – a nechci být rasistou, ale nemám na mysli jen opálenější spoluobčany, dnes si ke spokojenému životu bez práce dovedou přijít i jiné skupinky obyvatel – černých pasažérů, co systém vysávají (např. i dotacemi), ale v rámci daňové optimalizace by do onoho fondu asi moc nepřispěli

    Co se týče některých názorů, že je potřeba zmrazit důchody, tak i když důchodcem nejsem a ještě nějaký čas nebudu, považujti to vlastně za trest těm důchodcům, co si dovolí žít. Důchodci přece nemohou za růst cen a jak se tedy mají zařídit, aby jejich dnes již tak mizerná životní úroveň dál potupně neklesala? Vždyť oni celý život daně platili, za socialismu nebyla možnost se z placení vyvázat např. tím, že si člověk koupil nové auto nebo novou nemovitost a rázem měl nižší příjmy, pro výpočet daní, jak to dnes umožňuje podnikání. Dnešních důchodců není bohužel tolik, aby za někomu vyplatilo za ně lobovat (kromě levice), a naše sobectví, že mě se zrovna teď netýká důchod a zvyšování cen, tak to dál umožní důchodce za celoživotní práci vytrestávat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).