Platební styk může být organizován několika způsoby. V zahraničním platebním styku lze užít tzv. korespondentských účtů. V tuzemském platebním styku užívají všechny banky clearingového centra u ČNB. Tam mají veden účet, na který ČNB nepřipisuje každou jednotlivou platbu klientů či banky, ale pouze úhrnné saldo všech pohledávek a závazků. Tím je systém mnohem jednodušší (banky nemusí mít účty u sebe navzájem), zároveň je ovšem třeba platby přesně identifikovat. A k tomu slouží kódovací systém, který má řadu povinných a nepovinných prvků.
Nejběžnějším bankovním převodem, který by mohl sloužit jako dobrý model, je příkaz k úhradě. Mezi povinné prvky příkazu k úhradě patří bankovní spojení plátce a příjemce. To se skládá z čísla běžného účtu a identifikačního (směrového) kódu banky. Dále částka, označení měny, datum, podpis a konstantní symbol. Některé náležitosti jsou nepovinné: datum splatnosti, variabilní symbol, specifický symbol a některé další doplňující údaje.
Význam většiny těchto prvků je na první pohled jasný. U jiných někdy dochází k záměně či chybnému vyplnění a mohou tak vzniknout zbytečné problémy (ať už jsme schopní jak chceme, bez zběžné kontroly vyškoleného úředníka se může splést každý).
Specifický symbol je číselný kód s maximálním počtem deseti znaků, který se užívá jen u některých bank a účtů, především u sporožira, a slouží bankám pro zpracování platby. Klienti ho užívají jen zřídka po dohodě se svou bankou.
Variabilní symbol je taktéž číselný kód s maximálním počtem deseti znaků. Slouží k identifikaci platby pro příjemce. Odesílatel platby nejčastěji udává rodné číslo, IČO, číslo faktury aj.
Součástí kódu při platebním styku je také již zmíněný (povinný) konstantní symbol (KS). Ten označuje charakter platby. Systém konstantních symbolů je na první pohled složitější. Na klienty jako fyzické osoby se jich ovšem vztahuje jen několik a jejich osvojení a užívání také nemusí dělat příliš problémů. Nicméně pro lepší pochopení neškodí alespoň rámcově znát, jak je tento systém tvořen. Skladba a uvádění konstantních symbolů se liší dle užití. Mezi tuzemci se KS skládá ze dvou částí. Základní část je jedno- až trojmístná a vyjadřuje charakter platby. Proměnná část vyjadřuje způsob placení (resp. zúčtování). Schéma můžeme tedy označit např. jako"ZZZX". Dále jsou KS členěny do devíti tříd. U mezinárodního platebního styku je schema obdobné, jen obrácené a může být vyjádřeno např. jako „MTTT“. Základní část vyjadřuje charakter platby (T) a proměnná část (M) určuje zda jde o platbu z podnětu tuzemce („1“) či cizozemce („2“).
Podrobněji se lze zorientovat např. na stránkách ČNB, Ministerstva financí, ale i u některých bank. Kompletní přehled KS uvádí KB a částečný např. ČS v návodu na obsluhu SPOROTELU.
Tento článek si nečiní nárok na perfektní seznámení se systémem kódování při platebním a zúčtovacím styku. Zároveň náležitosti (a jejich správné vyplnění) u peněžních úhrad jako inkaso, platby, vklady, výběry, převody, ale třeba i u šeků nemusí pro nikoho být nic nového a složitého. Jen naznačuji, že nás banky chtějí mít „zodpovědnějšími“, a že za vyplňování nejrůznějších plateb budou stále více zodpovídat sami klienti (takřka pouze klienti), neboť si své příkazy budou vyplňovat pěkně z tepla svého domu… a nikdo jim to nebude kontrolovat, zda to mají správně. Však máme manuály, jak postupovat, a nebo si to zkrátka vyplníme znovu. A nebo je tu ještě jedna možnost, a to ta, že se v tom naučíme „běhat“ a pěkně se vše správně naučíme a problémy nebude mít ani banka ani klient.
Poznámka redakce (5. 10. 2001): Odkazy na stránky Komerční banky a České spořitelny jsou od změny designu internetové prezentace bank neplatné.
ČLÁNKY DO MAILU