Soudní exekutorka zastavila exekuci podle ust. § 55 odst. 11 exekučního řádu. Zjednodušeně řečeno lze podle ust. § 55, zejména odst. 11 ve spojení s odst. 7 exekučního řádu říci, že pokud se z dlužníka nedaří nic vymoci, může bezvýsledná exekuce trvat nejvýše 12 let. Ovšem jen za předpokladu, že věřitel opakovaně zaplatí exekutorovi (jsou samozřejmě výjimky).
Za jakých podmínek lze exekuci prodloužit?
Pravidla jsou zhruba následující: pokud během 6 let nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti – typicky zaplacení peněžité částky – a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného věřitele, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce. Případně, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí.
Jestliže oprávněný věřitel souhlas se zastavením exekuce vyjádří, exekutor exekuci zastaví. Pokud oprávněný věřitel, který není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, se zastavením exekuce nesouhlasí, vyzve ho exekutor ke složení zálohy na další vedení exekuce. Záloha přitom činí 500 Kč.
Oprávněný věřitel má poté povinnost složit zálohu na další vedení exekuce do 30 dnů od doručení výzvy. Pokud ke složení zálohy v této lhůtě nedojde, exekutor exekuci zastaví.
Při složení zálohy, nebo pokud jde o oprávněného, který byl od složení zálohy zproštěn, se lhůta prodlužuje o další 3 roky. Po uplynutí této tříleté lhůty se podobně a za obdobných podmínek lhůta pro vedení exekuce prodlouží o další 3 roky.
Celková doba, po kterou nedošlo ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti, nesmí v nepřerušeném trvání překročit po sobě následujících 12 let. Pak už exekutor exekuci zastaví, i když je oprávněný věřitel ochoten znovu zaplatit za vedení a pokračování exekuce.
K tomu došlo i v případě, o kterém píšeme.
Kdo opakovaně exekutorovi platit nemusí
Oprávněný věřitel je zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, pokud jde o exekuci k vymožení pohledávky:
- na výživné pro nezletilé dítě,
- za náhradní výživné,
- náhrady újmy způsobené poškozenému pracovním úrazem, nemocí z povolání, ublížením na zdraví nebo trestným činem,
- z deliktu podle občanského zákoníku, bezdůvodného obohacení
- pohledávky školy nebo školského zařízení z veřejné služby poskytované podle školského zákona.
Nebo pokud by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům.
Co namítala oprávněná věřitelka proti zastavení exekuce
V daném případě šlo o nesplacený úvěr. Oprávněná věřitelka a její pohledávka proto nejsou zmíněnými výjimečnými případy, neboť jde o finanční subjekt a dluh vyplývající z nesplacení úvěru.
Oprávněná věřitelka namítala, že zastavení exekuce je v jejím případě v rozporu s dobrými mravy. Namítala, že jako oprávněný po celou dobu obezřetně hájila svá práva, vyvinula maximální snahu k uspokojení své pohledávky, tedy aby jí povinný dlužník uhradil dluh.
Naopak povinný byl pasivní a patrně se vyhýbal plnění svých závazků. Úpravu automatického zastavování exekucí podle ust. § 55 odst. 11 exekučního řádu označila za nespravedlivou.
Závazek, jehož splnění je v exekuci vymáháno, byl uzavřen v době, kdy povinnému dlužníkovi bylo 42 let (nacházel se v produktivním věku), proto důvodně očekávala, že povinný bude závazek plnit. Oprávněná věřitelka je rovněž patrně mezi prvními z věřitelů, kteří proti povinnému dlužníkovi podali návrh na zahájení exekuce, má tak výhodné pořadí, o které zastavením exekuce přišla. Povinný dlužník byl po celou dobu pasivní a zřejmě se snažil plnění vyhnout.
Případ této obrany proti zastavení exekuce se dostal k Nejvyššímu soudu ČR. Ten ve svém usnesení spis. zn. 20 Cdo 398/2025, ze dne 25. 3. 2025, řekl k otázce časové limitace vedení exekuce zejména následující.
Do lhůt se započítává i čas před novou úpravou zastavování exekucí
Nejvyšší soud ČR již ve svém usnesení spis. zn. 20 Cdo 598/2024 uzavřel, že novela exekučního řádu provedená zákonem č. 286/2021 Sb. komplexně upravuje problematiku bezvýslednosti exekucí (ust. § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu) a konkrétně odstavce 7 a 11 lze ve znění přechodných ustanovení uvedené novely aplikovat od 1. 1. 2023 i na řízení zahájená před účinností uvedené novely při započítání dosavadního běhu dob.
Jednoznačným záměrem novelizované normy bylo stanovit časový rozsah marně vedených exekucí. Ve svém usnesení spis. zn. 20 Cdo 2176/2024 následně NS ČR vysvětlil, že v případech, kdy by zastavení exekuce odporovalo dobrým mravům, nedojde k uplatnění časové limitace vedení exekuce podle ust. § 55 odst. 7 a 11 exekučního řádu.
Co se rozumí exekucí, jejíž zastavení by odporovalo dobrým mravům, ovšem není ani v zákoně, ani v soudní praxi dosud vymezeno. Nicméně lze si pod touto kategorií představit pouze zcela výjimečné případy. Za ty lze považovat například okolnost, kdy závazek, pro který se exekuce vede, je svou povahou téměř srovnatelný se zbývajícími výslovně uvedenými právními tituly, kdy existuje nějaký významný důvod pro ochranu přímo osoby oprávněného anebo takové okolnosti, pro které by se zastavení exekuce zjevně příčilo dobrým mravům. Například právní jednání povinného, který se v průběhu exekuce prokazatelně snažil odklánět svůj majetek.
Proč chránit někoho, kdo to nechce?
V řešené věci oprávněná věřitelka argumentuje okolnostmi, které nejsou u dlouhodobě bezvýsledných exekucí ničím neobvyklé. Ve smlouvě o úvěru či smlouvě o zřízení a vedení běžných účtů nelze spatřovat právní důvod, jenž by vyžadoval zvýšenou potřebu ochrany.
Ze spisu rovněž neplyne, že by povinný dlužník učinil nějaké zjevné právní jednání, z něhož by šlo jednoznačně usuzovat vyhýbání se plnění závazku (např. neúčinné právní jednání), či by bylo třeba pokračovat v exekuci pro jiné zcela výjimečné okolnosti.
V daném případě lze naopak na zastavení exekuce ve své podstatě pohlížet jako na ochranu oprávněné věřitelky před dalšími nedůvodnými náklady exekuce, jelikož po takové době bezvýsledného vedení exekuce lze jen stěží předpokládat úspěšné vymožení pohledávky, obzvláště pokud oprávněná po celou dobu vymáhání pohledávky proaktivně činila kroky k jejímu úspěšnému vymožení a povinný již dosáhl téměř důchodového věku.
S tím ovšem nemohu podobně jako oprávněná věřitelka souhlasit. Finanční instituce určitě neopotřebuje ochranu, která je jí vnucována, a to tím spíše, že je ochotna a připravena dále soudní exekutorce za další trvání a vedení exekuce platit, tedy skládat další příslušnou zálohu.
Musíme si uvědomit, že exekuce vůbec nejsou jen případy, kdy jak to často zjednodušeně vnímá veřejnost – „zlý exekutor“ na popud „zlé banky“ vede exekuci „proti hodnému a nevinnému dlužníkovi“.
Exekuce může být vedena třeba pro nesplacení půjčky poskytnuté mezi přáteli. A ten nemůže rozložit rizika spojená s nesplacením půjčky podobně, jako tak činí v rámci podnikatelské činnosti banka nebo úvěrová instituce.
A je otázka, zda by se v takové situaci věřitel domohl uznání, že zastavení exekuce je v rozporu s dobrými mravy. A proč by se toho měl vůbec domáhat? Prostě závazek není splacen a on je ochotný za pokračování v exekuci platit. To by mělo být rozhodující. A když už, tak hovořit výhradně o ochraně dlužníka, který si ji ale mnohdy nezaslouží, protože do dluhů se zpravidla dostal svými vlastními chybami, liknavostí, špatnou platební morálkou, vyhýbáním se povinnostem apod. a nehovořit o ochraně věřitele, který o ochranu nestojí.
Pokud jde o jiné argumenty soudů: To, že dlužník není schopen platit, byť po dlouhou dobu (12 let), neznamená, že nebude moci zaplatit přece jen v budoucnu. Může dojít k výjimečným případům, že vyhraje v loterii nebo bude bohatě dědit.
Může však jít i o méně výjimečné případy. Řekněme, že exekuci proti němu nelze vést, protože pobírá důchod v takové částce, že z něj nelze provádět srážky, ani mu nelze zabavit movité nebo nemovité věci, ale může tomu tak být jen proto, že jsou před exekucí chráněny jako nezabavitelné věci.
Po smrti dlužníka by se mohl věřitel uspokojit i z těchto věcí, které za života dlužníka exekuci nepodléhaly. Nadto by se potenciální dědici nemuseli nutně z nějakého důvodu, ať již praktického nebo morálního, zříci dědictví tak, že by ho odmítli, tudíž by byli povinni uhradit dluhy zesnulého zůstavitele – dlužníka.
Může být více možností, jak by se mohl věřitel domoci uspokojení své pohledávky a zaplacení dluhu. Podle mého názoru není důvodu bránit věřiteli, aby si dál platil za možnost vést exekuci a čekat, až bude možno z něčeho uhradit dlužnou částku, pokud o to stojí. Zastavování exekucí by nemělo být nucené a automatické.
Soudy vyjádřily pochopení, ale to bylo vše
Oprávněná věřitelka argumentovala, že úprava onoho automatického zastavování exekucí je protiústavní. Soulad zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení s ústavním pořádkem je ovšem oprávněn posuzovat pouze Ústavní soud.
Pokud obecný soud dospěje k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem, řízení v souladu s ust. § 109 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přeruší a věc předloží Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 1 a 2 Ústavy.
Jenže do toho se žádnému ze soudů, které se případem zabývaly, nechtělo. Nejvyšší soud ČR podobně jako soud odvolací pouze konstatovaly, že mají pro výhrady oprávněné věřitelky do jisté míry pochopení, ale nevidí důvod ke zrušení příslušné právní úpravy pro protiústavnost.
ČLÁNKY DO MAILU