Vlákno názorů k článku Kdy vám mohou přidělit a kdy sebrat invalidní důchod? Napište nám svůj příběh od Pavel D. F. Hrubý - Ano, opravdu se nedá nést dobře, když vám...

Ano, opravdu se nedá nést dobře, když vám sníží invalidní důchod. Psychická újma v případě ID přiznaném z důvodů psychické nemoci je zničující.
Invalidní důchod jsem dostal v roce 2004 a to plný. Náročnost práce informatika v nemocnici mě přivedla na okraj existence. No přežil jsem to. Pak ale nastala ta Drábkova účelová změna hodnocení z dvou stupňů na tři a tak jsem - aniž by se můj zdravotní stav jakkoliv změnil - procentem úbytku pracovní schopnosti náhle padl z trojky do dvojky. Nikoho nezajímalo, že při svých potížích (periodická deprese) opravdu pracovat nemůžu. Po roce na Úřadu práce jsem práci získal, ale nevydrželo to. Zaměstnavatel měl vyšší nároky, než jsem zvládal, putoval jsem proto do pracovní neschopnosti, ani po roce to nebylo lepší. Proto se moje ošetřující lékařky rozhodly, že požádáme o stupeň tři. Jenže to nevyšlo.
Asi si dokážete představit, jak drtivě působí na člověka trpící depresí, když se nemůže dobrat důstojného příjmu. Jedině z toho důvodu, že jsem nějaké peníze ušetřil, když jsem ještě pracoval, můžu nyní přežívat. Naprosto bez naděje. Kolaps v posledním zaměstnání mi přivodil něco jako syndrom vyhoření. Jak mám potom pracovat? Zrovna včera jsem měl příležitost pozorovat cvrkot v supermarketu. Na první pohled snadná práce v takovém obchodě by mě zabila. Ruch a spěch, hektičnost doby. A tak je to všude.
Kdysi za socialismu by se možná někdo slitoval a dal mi snesitelnou práci. Dnes nemám naději. Musel jsem se smířit s tím, že už nikdy pracovat nebudu. A taky že nikdy nedostanu důchod, který by odrážel moji skutečnou situaci. A takových je nás spousta. Skoro všichni invalidé, co je znám, mají dvojku nebo dokonce jen jedničku. Nikoho nezajímá, že se s tím důstojně žít nedá. Asociální demokracie nás přivedla na pokraj pekel...

Jsem taky ID Ii a nechci být zlý,ale trocha fyzické práce by Vám jistě prospěla a přišel byste mezi lidi.Litovanim si nepomůžete.

Jak čtu, tak vůbec netušíte co ten pán prožívá. Co je to trocha práce a kdo vám ji dá. Kdo s radostí přijme.člověka který nezvládne pracovat bez vyčerpání ani dvě hodiny.Ukažte mi zaměstnavatele který to v dnešní době udělá. Netušíte o problémech druhých nic a plácáte moudra do éteru.Betty

Dobrý večer, každý pracovity. clovek chce pracovat vydelavat. Pokud pan prosel kolabsem, nemuze jit do prace, kde jsou velké naroky na zamestnance. Potrebuje klidnou praci, která se opravdu těžko dnes hleda.
Ja mam nadorove bolesti, trapi me hrozna unava. Hormonalni poruchy. Beru16leku denne, 2x denně si musim pichnout injekci a dvakrat do mesice si musim pichnout latky, ktere mi zmirni na dva dny obtíže. V tyto dny funguju a kazdy kdo me potka, mi rekne vzdyt si zdravi. Zbytek mesice s bolestmi a unavou nic nezvladam,, vetsinou jsem doma a polehavam. Vzdal jsem podnikani a dostal jsem 2.stupen,protože jsem měl male vydelky kvuli bolestem a tudis nizke odvody dani k tomu jsem mladsi rocnik, dostal jsem 3500kc měsíčně.Nemit moji pani, jsem bezdomovec. Bolest hlavy mi nikdo 8let neveril. Pry simulant. Otravoval jsem lékaře snad v kazdem okrese. Po 7letech jsem obtize nahodou objevil na strankach jednoho lékaře na netu, kde popisoval stejne obtize. Nadiktoval jsem to lekari, zaplatil uplatek aby se mu zvedla ochota a z podrobnejsiho vyssetreni krve, objevily hormon, ktery se objevuje pri mem nadorovem onemocneni. Za 14 dni rezonance a 4,7cm nador. 4 operace, jedna skazena. Dotlacili zbytek nadoru k ocnimu nervu, kde se momentalne boji operovat. Hrozi slepota. Pred operacemi jsem jeste pracoval, po nich uz jsem se do kupy nedal. Nikoho to netrapi. Odvolaval jsem se 3x a nic.Nedali mi ani peči i kdyz se o me ma pani stará. Radeji bych pracoval, nez se doprosoval, ale silu na to nemam. Je to ponizujici. Preji hlavne zdravi a mejte se pekne

Jediné klidné práce ,které mohu dohodit jsou : obecní zaměstnanec nejlépe na vesnici ,brigády čistění přírody ,sadby stromu a keřů pomocník v zahradnictví - bez váhání bych si to s pánem vyměnil -- ID-3.stupně mi způsobilo pouze zdravotní komplikace ,které sem dříve neměl - navíc sem přišel o řidičské oprávnění i o veškeré školení na plošiny a vysokozdvižné vozíky - nemohu provozovat žádnou pracovní činnost ,kterou ovládám - s mými dřívějšími zdravotními problémy mám s jistotou nárok pouze na 1.-2.stupeň ID
Mé zjištění roku 2017-2019 by mohlo mého bývalého ošetřujícího lékaře stát kariéru a nejen to
co s tím???

Jediné klidné práce ,které mohu dohodit jsou : obecní zaměstnanec nejlépe na vesnici ,brigády čistění přírody ,sadby stromu a keřů pomocník v zahradnictví - bez váhání bych si to s pánem vyměnil -- ID-3.stupně mi způsobilo pouze zdravotní komplikace ,které sem dříve neměl - navíc sem přišel o řidičské oprávnění i o veškeré školení na plošiny a vysokozdvižné vozíky - nemohu provozovat žádnou pracovní činnost ,kterou ovládám - s mými dřívějšími zdravotními problémy mám s jistotou nárok pouze na 1.-2.stupeň ID
Mé zjištění roku 2017-2019 by mohlo mého bývalého ošetřujícího lékaře stát kariéru a nejen to
co s tím???

Když mate deprese,syndrom vyhoření ,tak chvíli manuální práce pomáhá,ale brzo se unavíte a ,,litate' v depkach znovu...někdo k tomu má i soc.fobie- nevěří a boji se lidi...pak kde je více(počet osob se liší)práce nepřipadá v úvahu..

Pane Jardo,
paní Betty má pravdu. Popřemýšlejte.
Proč jste si zažádal vy, když můžete pracovat ? A ještě k tomu, když máte práci, kterou zvládáte.

Pokud je člověk díky našim posudkovým lékařům a své nemoci odstaven od příjmu financí. které by zajistily živobytí, je jediné východisko a to je krást. Například posudkoví lékaři mají hodně nahrabáno, tím i dobře vybavené bydlení.

Nevíte o čem to je.Člověk v hluboké depresi není schopen jakékoliv činnosti.Tím myslím skutečnou depresi-psychické onemocnění které léčí psychiatr.Většina lidí říká deprese stavu kdy mají jen špatnou náladu,nechut něco dělat.Ale skutečně depresivní nemocný nedokáže téměř vstát z postele,sama jsem to prožila.Jen ležíte neschopen pohybu a bezdůvodně brečíte.Sotva se doplazíte na wc.Tento stav ještě zhorší ,,dobré rady,, příbuzných-vstávej a dělěj něco ono tě to pak přejde.V této situaci pomůže jen lékař a antidepresiva.Já jsem měla štěstí .mohla jsem se léčit ambulantně.Léky však musím brát už trvale.Mluvit o tom před posudkovým lékařem je hodně nepřijemný,to mi věřte.Když si ten myslí že simulujete pak je problém vysvětlit že je mi opravdu zle.Nakonec mi pomohl posudek od psychiatra takže ID mám.Zkrátka kdo nezažil skutečné deprese,neví o čem to je.

Právě, kdo to nezařil jaká je to hrůza, depresema mi to začalo a končí to silnejma fyzickejma bolestma, nespavostí a hroznou únavou, neni to život na nic(( Není nad to mít pevné zdraví, ale to mám dávno hin((

Reakce na antidepresiva

Částeční invalidé jsou nejhorší skupina lidí ve státě. Mají každý den svoje peníze jisté a proto budou chodit klidně i se třemi beličkami, jen aby o ty penízky nikdy nepřišli.Bohužel to je realita ČR.

Ráda bych vás viděla, kdyby jste mněl obě kolena endoprotézy. Ještě rád by jste šáhl po berličkách, aby jste se dostal na toaletu. Jestli znáte někoho kdo mě zaměstná dejte vědět. Chybí mi ještě 8 měsíců do důchodu.
Díky za radu.
S pozdravem.

Vy si snad myslíte že většina ID pouze tyje ze státních peněz a je jim až moc fajn?
Mám v sobě cizí tělesa ač se třeba týká páteře nebo náhradní cévu do mozku - by pas nebo jak to je abych prostě ještě chvíli tady na tom světě byl, že dle vás je to nejhorší skupina lidí ve státě? Jste naivní a nepřející!
To jsme se měli nechat zastřelit nebo jak, ted náš život je ve velkém omezení, nemůžeme dělat na co jsme
byli zvyklí, no prostě jsme jakoby na kraji společnosti. Pracuji a jsem rád že mám práci, jinak bych byl total kaput! Název je chráněná dílna a máme určité omezení jak ve výkonu zam. a pod...
A jestli si myslíte že okrádám stát tak jste total vedle. Jen jsem si tu dovolil ještě chvíli být a žít. Samozřejmě pomocí všech lékařů kteří mi dali tzv. druhý život. To vám vadí?
Jestli ano tak potom nepatříte na tento svět.
Snad si z toho něco vezmete k srdci a nedej Bůh aby se Vám něco stalo. Potom teprve poznáte jak je hezké býti na světě. Jsme tu jen na návštěvě a tak se snažím abych ten náš život nějak důstojně přežil... Tak nějak...

Takzvaní invalidé možná, ale ti skutečně nemocní by dali cokoli za zdraví, ale to nemůžete pochopit dokud Vás to nepotká.

Souhlasím s názorem ze invalidní důchodci budou chodit klidne o třech berlickach a naříkat jak je vše bolí a že nic nemuzou. Můj tchán je plně invalidní uz deset let po nemoci. A teď mi vysvetlete jak je možné že nemůže pracovat, když jezdí makat do lesa na dříví, dela myslivosti, prostě věci ktere ho baví. Ale když se ma neco udelat na baraku tak nemůže pac je nemocný a INVALIDNÍ.

Nehažte všechny do jedno pytle.
Já ač id dělám se zdravým léta a nemají na mě. Záleží od kusů jak se komu chce.

blahopřeji, nevíte co mluvíte, tzn. nic Vám není

Debilní názor, ale taky si jednou přijdete na své, to vám garantuji. Mám invalidního syna 32 let a tak vím, o čem mluvím. Má RS a chvíli je to dobré a za chvíli nemůže chodit , má ID 2 stupně a myslíte, že ho někde přijmou na částečný úvazek. Nikde

Je naprosto jasné, že nevíte o čem mluvíte. Jste hloupý provokatér. Klobouk dolů před těmi , kteří přežili éru snižování ID důchodů z III na II, nebo na I. Ostuda vládě z let 2009 až 13, TOP 09 a ODS jsou asociální strany, které dovolily, aby lidé "žili" z minima , v době, kdy byla krize, kdy Vás nikdo nezaměstnal, protože nezaměstnal ani zdravé, mladé lidi. Upozorňuji, že "nekopu" za žádnou stranu, nikdy jsem nebyla v žádné straně, ale takové hovada, které byly ve vládě v těchto letech bych dala k soudu. Ponížili nás, odsoudili k žebrání a k tichému umírání...kdo z ubohých půjde stávkovat, když se ráno nemůže ani zvednout z lůžka....ano, ráda napíšu svůj příběh, protože chci, aby lidé věděli, jak se chovala vláda k lidem, kteří nemohli a ne nechtěli pracovat. Z ID ve výši 12 tisíce Kč, když se léčíte z rakoviny.....,proto mě nikdo nechtěl zaměstnat... a když člověk v době krize se dostane na 5 600 Kč na ID III, z toho nezaplatíte ani inkaso, když žijete sama, tak máte tak asi na papírovou rakev. Darebáci asociální a kreténi, kteří neví o čem mluví, ať si zametou před vlastním prahem. Dnes, kdy se mi pomocí přátel a rodiny , podařilo postavit na vlastní nohy, tak dnes můžu o tom mluvit a budu o tom mluvit, protože už mám sílu a říkám:" Vláda, která se nedovede postarat o své potřebné, která je začne likvidovat tím, že jim nedá peníze ani na živobytí, tím, že jim sníží minimum na almužnu, je vláda, která si zaslouží odsouzení a defenestraci ."

Ty musíš být neuvěřitelný č....k

To je pravda, být částečný invalida je nejhorší. Do práce vás nikde nevezmou, a stát vám nedá tolik, abyste vyžil.

Tomu se říká závist,stavte se,přerazím vám obě nohy a můžete žádat o invalidní důchod a uvidíte,jak budete spokojen a ještě k tomu můžete pracovat třeba 12cky,to bude vejvar že???

Pokud je člověk fit a alespoň trochu to jde, tak nechápe....sa­mozřejmě že člověk chce chodit do práce, ale jako invalida máte za částečný úvazek za cca 7-10 tis. hrubého za měsíc (při plném úvazku), tak si to spočítejte. A neznám moc lidí, kteří pracují pro radost a přitom nemají na nájem.

Je vůbec možné, aby byl někdo s tak sníženým intelektem schopen přsipívat v diskusi? Jakým právem hodnotíte zdravotní stav dotyčného, a kde berete v sobě tu zlobu a sprostotu mu nepřímo říci,že si depresi vymýšlí? Vxy osobně strach o práci míst nemusíte, protože vás tato nemoc nepostihně, depresí totiž trpí převážně inteligentní lidé.

Pane Pavle,
ač mám zřejmě stejnou diagnózu, v lecčems s Vámi nesouhlasím (v něčem zas jo).
Začnu tou diagnózou - periodická depresivní porucha. Bývala jsem manažerkou střední firmy, jsem VŠ hovořící třemi jazyky. Bohužel, dlouhotrvající stres mi tělo - a hlavně duše "sečetly" (kromě náročného povolání jsem na výchovu svých dětí zůstala sama). Zkrátka, postihl mě první silný atak deprese, který vyústil v delší pobyt v nemocnici. Jenže prožijete-li takový atak deprese, vaše psychika je už navždy křehká. (Dovolím si přirovnání - když si zlomíte nohu, málokdy je i po srůstech ta noha stejně zdravá a odolná jako dřív).
V mém případě - po dvou letech, kdy jsem se domnívala, že deprese je pro mě minulost, jsem prožila středně velký stres (dalo by se říct - stres, který běžně zažívá spousta lidí), ale má psychika to neustála - a šla jsem do nemocnice kvůli depresi znovu. Bohužel - léky mi tentokrát nezabíraly, sama jsem požádala o elektrošoky, které mě díkybohu z druhé deprese pomohly. (Když se před někým vysloví elektrošoky, otřese se hrůzou a vzpomene si na film Přelet nad kukaččím hnízdem. Ale dnes se elektrošoky dávají v narkóze, vlastně to prospíte, není na tom nic nepříjemného, a mě tehdy jako jediné pomohly).
Po těch elektrošocích jsem se opět dva roky cítila v pořádku. Ovšem pak jsem přišla o zaměstnání a po padesátce hledala nové. Nikde mě i s VŠ a třemi jazyky nechtěli, všude sáhli po mladší. Nevadí - řekla jsem si, tak se budu živit rukama, nemám s tím problém. Zkusila jsem práci v pečováku, ke starým lidem mám myslím empatii, no, po třech dnech jsem to musela vzdát, nezvládala jsem ten stres (než jednoho přebalíte, tři další zvoní s prosbou o pomoc - před ženskými, co to zvládaly, smekám až na zem).
Pak jsemtedy vzala nabídku známé jít prodávat do potravin. Opět po třech dnech jsem to nezvládla, ten stres - stojí vám fronta, všichni se na vás dívají, všichni pochopitelně spěchají, a já v tom stresu zmatkovala, chybně markovala - pak jsem se z toho zhroutila. Sebevědomí ne na nule, ale tak mínus 500, ve stylu: Ty blbče (říkala jsem si) tak ty už nezvládneš ani prodávat v potravinách, ty nejsi schopná se uživit ani rukama... :-(
Následoval třetí pobyt v nemocnici. Po něm mi navrhli část. inv. důchod. Neměla jsem z toho radost - mít "papíry na hlavu". Ale když mi přiřkli ID 2. stupně, zklidnilo mě to velmi na duši: Je to pár tisíc, vím, že na to nejnutnější- jídlo a bydlení- mi to dá (bydlím naštěstí ve vlastním, kdybych bydlela v tržním podnájmu, nestačilo by to ani na nejnutnější přežití).
Ten ID 2. stupně mi dal vnitřní pocit "nejzákladnější ekonomické jistoty" - strach, že se neuživím a zůstanu "na krku" rodině, zmizel.
Rozvinula jsem svého dávného koníčka a udělala si z něj přivýdělek, začla jsem podnikat jako OSVČ. Bez té jistoty částečného inv. důchodu by to nešlo, je to sezónní záležitost, jako každé podnikání také nejisté, samo by mě to neuživilo. Ale přivýdělek je to dobrý. Ale hlavně: Dalo mi to nový smysl života. Svým zákazníkům dělám svou činností a výrobky velkou radost. Vidím tu odezvu. Jsem společnosti zas platná. Jsem nyní šťastná, konečně zas, po letech....
Navíc - našla jsem štěstí i v osobní rovině - už nejsem sama, mám hodného a milujícího přítele. To dělá strašně moc...
A tak věřím a doufám, že takto - s část. inv. důchodem a přivýdělkem ze svého podnikání to už zvládnu bez propadů a pobytů v nemocnicích. Doufám v to a modlím se za to, protože při téhle diagnóze pochopitelně jistotu, že se to nevrátí, nemáte nikdy.

Pane Pavle, popsala jsem tu pro Vás (a i pro ostatní) svůj příběh, abych lidem s depresí dodala naději. Naději, že mohou být zase šťastní a společnosti platní.
Netvrdím, že má cesta - přivydělálat si jako OSVČ je - samospasitelná nebo pro všechny schůdná. Chci tím ale říci - hledejte vlastní cestu, hledejte činnost, kterou zvládnete a která vás baví a kterou můžete být ostatním lidem, přes omezení naší diagnózy, platní. Třeba něco takového najdete a budete šťastný a finančně nestrádající i Vy.
Moc bych Vám to přála, i vám všem, kdo čtete můj příběh.
prosím, nemyslete si, že kdo má "papíry na hlavu", že je to buď debil a nebo flákač a za ty papíry se schovávající lempl. Bohužel, i s takovými názory se člověk setká, a velmi člověka srážejí a ničí :-(.
Naštěstí - většina lidí takhle zlá není.
Pane Pavle, nevěšte hlavu, hledejte něco, čím si zvládnete přivydělat, třeba se něco takového najde. A Vy pak budete zas finančně soběstačný a šťastný.
Moc Vám to přeju.
Josefína

Moc hezky napsané, klobouk před vámi smekám, tolikrát se dostat ke dnu a znovu se odrazit, moc pěkně jste ostatním nastínila jak se na tu potvoru / depku a rozhozenou psychiku musí/ , někdy to jde obtížně, ale člověk se musí snažit , věřit a pořád zkoušet. Kdo si počká ten se dočká- moc vám přeji že jste se našla , že jste konečně šťastná, a hlavně máte v sobě pokoru, neboť moc dobře víte, jak je to bezva když " jste úplně normální " , jen tak ráno vstane sluníčko, pak vy, bezmyšlenkovité pohyby do domě,- koupelna, čajíček , obléknout......., nedá se to srovnat když jste hned po otevření očí klubko nervů neschopné ničeho jiného než se schoulit a NIC nechtít vidět , vědět, konat. A kdo toto neprožil , ať se vzdá nabídek, - tak pojď do kina, nebo na procházku, prosím tě vzchop se ,vypadáš hrozně......atd.
Přeji vám pokud možno klídek a sluníčkové dny . / i když není k zahození ten deštivý den - zamuchlat se do deky s pěknou knížkou ... /

Má poklona, zcela upřímně.
Jsem ID 2.st. od 2016 (předtím 2 roky 1.st.), rozvedený, 51 let, VŠ, bývalý dlouholetý "podnikatel" OSVČ.
O tzv. syndromu vyhoření, stresu, nocích beze spánku a depresích vím své, ač jsem se na to nikdy neléčil. Po rozvodu jsem se z toho nějak, hlavně sám, svépomocně "vyhrabal", srovnal si věci v hlavě a začal žít, tentokrát už hlavně pro sebe. Třeba jsem sobec, ale mám relativní klid a pohodu. Byl jsem vždy spíše individualista. Důchod sice není žádné terno, ale jak správně uvádíte, je to určitá základní jistota. Také jsem se zajímal např. o dávku SSP na bydlení - a ejhle, dostal sem ji (a to bydlím ve svém). Abych se "nenudil" a nezakrněl, sháním si nějaké brigády - přivýdělek na DPP. Podnikat jako OSVČ už nechci, toho už bylo dost a v dnešní době - resp. v těchto poměrech už nemám zájem. Prostě žít skromně, víceméně v klidu, hlavně a pokud možno pohoda. To není zase až tak málo a není nutno se jen honit "s jazykem na vestě" za materialistickými statky, které (prý ?) musím mít. Proč ? Že je mají ostatní okolo ? A to jsem snad otrokem jakýchsi ostatních nebo mám vlastní inteligenci, rozum a svobodu rozhodování, tedy vlastní já. Začal jsem číst knihy Rudolfa Steinera, úplně jsem do toho ještě nepronikl, ale je o čem přemýšlet. Rozhodně je taková četba mnohem lepší, než čumět na TV, číst současný tisk nebo jen brouzdat po internetu. Jenže je i náročnější - a dneska by mnoho lidí chtělo mít vše pokud možno nejlépe velmi snadno a pohodlně. Jenže to tak nefunguje, možná jen tzv. na povrchu, jinak opravdu ne.
Nicméně moje problémy společně s tím předešlým podnikáním OSVČ, společně se zhoršením mého zdravotního stavu, prostě vše dohromady, přispělo nakonec k rozvratu manželství, po 20 letech soužití. Ale ženské jsou dnes nějak hodně přeemancipované a náročné (na manžele, partnery), ovšem současně je otázkou, zda ony samy také předvádějí nějaký zvláštní "výkon". Dle mého názoru mají "roupy", protože vedou mnohem snadnější život než tomu bylo dříve (prý jsou nezávislé ?), mají vlastní příjem, antikoncepci, vzdělání, výrazně méně domácí práce pro rodinu - nebo její výrazné zjednodušení a také hodně volného času. Možná už si, pro výše uvedené, také vztahu a společného soužití až tak neváží. Je mnoho okolností (bohužel i těch škodlivých), které prostě ovlivňují dnešní moderní soužití. Ale poté jsou často ve špatné psychické kondici, emocionálních problémech, často i brečí (to by jim stále šlo dobře). Podle mého mínění tohle obecně není zrovna zdravá situace, ale je to realita. Bohužel. Kdo nebo čím se to napraví, to opravdu netuším. A už to ani zvlášť neřeším - k tomu jsou povolanější.

Dobrý den, chápu a rozumím vašemu stanovisku. Obdobně je na tom má 43 letá dcera. Ač je tento stav pro mnoho lidí nepochopitelný, nepřemýšlí o faktech o kterých hovoříte a bohužel i mnoho psychologů má zjednodušující názor na velice složité duševní stavy člověka. Přeji vám, aby relativní pohoda, ve které se nyní nalézáte vám vydržela.
S pozdravem Honza.

Gratuluji Vaší bývalé manželce. Podle Vašeho vyjadřování měla velké štěstí, že jste se rozvedli.
Zkuste nehledět jen na sebe.

Moc Vás obdivuji, paní Josefino, a děkuji za pěkná slova. Já samozřejmě taky pořád hledám řešení, nevyhovuje mi lenošení, chtěl bych být užitečný. Jenže se to jaksi nedaří. Jen něco vymyslím, jen vidím inzerát nějakého podniku, popadne mě úzkost, že to zase nezvládnu a selžu. Přečetl jsem si celou diskusi k mému prvnímu příspěvku. Jak vidím, jsem trnem v oku. Ano, náš národ ztratil duši, vyměnil ji za závist. Spáchat sebevraždu, to je asi hlavním cílem (nejen) sociálky, tam mě chtějí dotlačit. Ale to se jim nepodaří. Moc života mi už nezbývá, nechci se tu "chlubit" nemocemi, ale mám jich dost. Prostě tady vydržím až do konce. A nepřející supermani nechť si trhnou nohou.

Dobrý den.Plně Vás chápu.Jsem po osmi operacích,mám těžkou depresi,atypickou epilepsii (ze sedmnácti narkóz),o páteři nemluvím.Mám invaliditu prvního stupně.Pracovala jsem na vrátnici pouze na denních směnách.Zaměs­tnavatel mi neuznal pracovní úraz po té,co mně jedna dáma vozidlem vystrkala na kapotě mimo areál a já se dva dny po události psychicky zhroutila a skončila v prac. neschopnosti.Díky tomuto prasklo,že mi celé roky platili mnohem méně,než měli.O dva až tři tisíce méně,ale třeba i pět až sedm tisíc.Co se zaměstnancem,který si dovolí nahlas se brát o svá práva ? Následoval rok šikany,husté.Nebýt silné podpory určitých lidí,nezvládla bych to.Při výměně ředitele bylo nutné se mně zbavit.Násilím mě naložili do služebního vozidla a odvezli k ovlivněné lékařce na mimořádnou zdravotní prohlídku.Hrubá a arogantní lékařka mně za pět minut bez mrknutí oka zbavila dlouhodobě zdravotní způsobilosti.Od­vezli mně z pracoviště a tam mně také vrátili.Jela jsem jako zločinec,nedovolili mi se převléknout,natož třeba osprchovat před prohlídkou.Hodinu po návratu mi přinesli okamžitou výpověď.Bylo jich na to pět ve vrátnici dva krát dva metry.Byla jsem totálně zaseknutá,jinak bych jim asi podepsala.Nestalo se a já díky pár zlatým lidičkám podala žalobu na neplatnost výpovědi.Tu jsem vyhrála na celé čáře.Jak se dalo čekat,minulý týden mi právník oznámil,že se proti strana odvolala.Jsem rok a půl doma.Finanční rezerva je pryč,pomáhají přátelé a rodina. Skočila bych pod vlak,ale to nic neřeší a jen bych ublížila svým dětem.Díky svému zdravotnímu stavu a velmi zničené psychice,nemohu najít v okolí vhodnou práci.Zhubla jsem patnáct kg (z 62 na 47) nyní mám asi 51 kg.Vypadaly mi vlasy a mám děsnou chuť dál nežít.Invalidní důchod prvního stupně skutečně nepokryje ani základní potřeby na bydlení a obživu.Ale koho to zajímá ? Všichni z firmy si v klidu chodí do práce a mají z čeho žít.Já nic neprovedla a netuším,kde vezmu třeba na uhlí.Nenávidím rady typu,neboj,bude líp.Za to bych vraždila.A při tom by stačilo obnovit družstva invalidů.Zaměs­tnávali domácí pracovníky a to je nejlepší řešení pro lidi s psychickými problémy a třeba i s páteří.Poděkujme politikům,že berou takové ohledy na nemocné občany.Přeji všem pevné nervy.
Alexandra

Největší tragédie dnešní doby je, že se vytratila úcta člověka k člověku. Sytý hladovému nevěří a zdravý nemocnému také ne. Jenomže dříve, nebo později dojde na každého.

Začni pracovat a nebudeš mít čas na deprese.

Doktor čeho, ignorance?
Lehká deprese se rozchodit dá. Jinou jsem naštěstí nepoznala, ačkoli i tato ke znechucení vším úplně stačí.
Ale slabou skutečně činností, pohybem vybalancovat lze.
Jenže tady se diskutuje o závažných duševních stavech, které vyžadují psychiatrické léčení. Máte potíže s chápáním obsahu textu, doktore?

Na deprese plny ID.??Proboha a co maji rikat lide,napr.zeny,sa­mozivitelky,kte­re nemaji penize na najem,jidlo a atd.,lide,kteri maji nevylecitelnou nemoc,nebo skonci na voziku.Je to nesmysl a vymysl!

Asi to sem nepatří, mám se ptát u článků o výživném: Prosím, co je to samoživitel či samoživitelka? Každé dítě má snad 2 rodiče, ne!? (Zatím se umělé oplodnění samotným ženám bez partnera nepovolilo.) A oba mají vyživovat dítě. Když rodič zemře, tak dítě dostane sirotčí důchod. Fakt mi nepřijde vhodné srovnávat něčí blbost, že si udělá dítě se špatným partnerem, který se o dítě nezajímá a nevyživuje jej, tedy rodičovskou nezodpovědnost s podlomeným zdravím, zdravotním handicapem. To sorry jako. Vlézt do postele bez antikoncepce s někým, s kým jsem lézt do postele neměl či neměla, je snad rozdíl od nemoci nebo úrazu. To první je blbost, to druhé je smůla, neštěstí.

Vůbec nechápete o čem je řeč..Ja pobírám ID druhého stupně...byl jsem OSVČ až do doby,kdy jsem onemocněl na raka.Tuto nemoc jsem prodělal dvakrát a jsem autologní transplantaci kostní dřeně.Po poslední silné chemo..před transplantací a samotné transplantaci se mi k depresím přidal tynytus( ustavičné pískání a šumění v hlavě)..jen co vstanete,tak to začne a za poslední rok se to tak zhoršilo,že kolikrát za týden je to takové pískání,že přestanete slyšet a když se k tomu přidá depka,tak je to šílené.To člověk začne přemýšlet o sebevraždě a musíte honem hypnotika a talézt do postele.Kdo to neprožívá nikdy nepochopí.Je mi 56...měl jsem 3 stupeň..teď 2...nikdo mne nechce zaměstnat jen když zjistí váš zdravotní stav a důchod není nic moc...

Nemůžete co půl roku požádat o přezkoumání svého zdravot.zdraví?Co půl roku jde znovu požádat o ID a třeba 3 stupeň dostanete.Třeba komise pochopí,že se Váš zdravot.stav zhoršil.Držím pěsti,ať to vyjde.

Náročnost práce informatika i mě přivedla na okraj existence. HMM přežil jsem to.
Nikoho nezajímalo, že opravdu pracovat nemůžu.
můžu nyní přežívat. Naprosto bez naděje.
Kolaps v posledním zaměstnání+ syndrom vyhoření.
hektičnost doby.
Kdysi za socialismu by se možná NEKDO slitoval a dal mi snesitelnou práci.
Dnes nemám naději
A CO CHCE ZA PRACI - kopačka do ..dele ve špitále JEJEJ co bych za to dal

Debile.Nedomykavost srdečních chlopní,infar­kt,srdeční arytmie,diabetes dolních končetin a házení pytlů v práci.61 let a víc.O čem to mluvíš?

Dost blba situace, ale jde i resit ... jeden rok pracovat, druhy marodit jinak iD 1 a 2 st znamena, ze můžete o to méně pracovat a vice casu věnovat svému zdravi nez ostatní lide