Kdy se stává opatrovníkem někdo z rodiny a kdy obec?

Určuje se v rozsudku, co postižený člověk sám smí, anebo co nesmí? Kdy se stává opatrovníkem někdo z rodiny a kdy obec? Jak formulovat limit pro nakládání s penězi? Omezení svéprávnosti nepřipouští žádné zkratky.

Podle § 40 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) v rozsudku, jímž se omezuje svéprávnost člověka, vymezí soud rozsah, v jakém způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezil, a popřípadě dobu, po kterou účinky omezení trvají.

Co v jejím zájmu zakázal postižené soud prvního stupně

Soud prvního stupně omezil posuzovanou osobu ve svéprávnosti tak, že není schopna samostatně právně jednat, porozumět důsledkům uzavření kupní, darovací či jiné smlouvy, jednat v pracovněprávních věcech, pořizovat majetek, rozpoznat potřebu uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb, obstarávat si své záležitosti spočívající v jednání na úřadech v souvislosti s podáváním žádosti o přiznání dávek státní podpory, vyřizování dokladů apod., pochopit účel a důsledky uzavření manželství, porozumět smyslu a důsledku voleb, včetně možnosti volit a být volena, spravovat své jmění v částce převyšující 4000 Kč měsíčně.

Svéprávnost posuzované omezil na dobu 5 let od právní moci. Opatrovníkem posuzované soud jmenoval úřad příslušné městské části.

Soud tak učinil proto, že posuzovaná trpí trvalou duševní poruchou, která jí brání plně právně jednat, a právním jednáním či nečinností by posuzované mohla vzniknout závažná újma.

Vaskulární demence má u posuzované progredující tendenci, je snadno manipulovatelná a ovlivnitelná, náhled na své onemocnění a schopnosti nemá. S ohledem na charakter onemocnění, u něhož již není předpoklad zásadního zlepšení stavu, pak soud svéprávnost posuzované omezil na dobu pěti let.

Veřejného opatrovníka, který skýtá záruku nestranného posouzení finančních záležitostí a správy majetku posuzované, jí soud (namísto blízkého člověka) jmenoval proto, aby předešel dalšímu zhoršování vztahů v rodině – rozkolu mezi dcerami, pramenící z podezření na případné manipulativní jednání ve vztahu k posuzované – jejichž další vyostření je v rozporu se zájmem posuzované.

Jak postiženou omezil odvolací soud

Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil. Posuzovanou omezil ve svéprávnosti tak, že není způsobilá nakládat s majetkem a spravovat jej nad rámec částky 4000 Kč, uzavřít manželství a vykonávat volební právo.

Opatrovníkem jmenoval městkou část. Opatrovníkem tedy nebyl jmenován někdo z rodiny, i odvolací soud považoval volbu veřejného opatrovníka za správnou vzhledem k evidentnímu konfliktu zájmů mezi dcerami posuzované navzájem i navrhovatelkou a posuzovanou.

Změna se týkala pouze toho, že opatrovníkem byla jmenována obec, a nikoliv úřad obce. Odvolací soud se tedy snažil o zpřesnění rozsudku omezujícího svéprávnost postižené, ale přesto se dopustil chyb.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala posuzovaná prostřednictvím svého zmocněnce, kterým je advokát, včasné dovolání k Nejvyššímu soudu.

Jak má být zformulováno omezení svéprávnosti

Nejvyšší soud připomenul, že § 40 odst. 2 z. ř. s. ukládá soudu, aby v rozsudku, jímž omezuje svéprávnost člověka, vymezil rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.

Rozsah omezení svéprávnosti lze formulovat jako negativní výčet, tj. tak, že soud ve výroku rozsudku uvede právní jednání, ke kterým osoba není způsobilá, z čehož vyplývá, že k ostatním právním jednáním způsobilá je.

Soudní praxe také připouští, byť obecně preferuje výčet negativní, aby byl rozsah omezení svéprávnosti formulován jako pozitivní výčet, tj. tak, že soud ve výroku rozsudku uvede právní jednání, ke kterým člověk způsobilý je. K ostatním právním jednáním pak způsobilý není.

Při vymezení rozsahu, v jakém soud omezuje způsobilost posuzované samostatně právně jednat v oblasti občanskoprávních majetkových vztahů, lze (a obvykle tomu tak je) rozsah omezení svéprávnosti definovat pomocí vyčíslení ekonomické hodnoty nepřímého předmětu právního vztahu.

Již z povahy věci pak vyplývá, že je nezbytné vztáhnout tento limit vždy k právnímu jednání. Může se tak stát jak k právnímu jednání jedinému, tak k množině právních jednání, která jsou učiněna za konkrétní časové období, např. denní, týdenní, měsíční, konstatuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 24 Cdo 844/2020, ze dne 29. 7. 2020).

Co Nejvyššímu soudu vadilo věcně i formálně na omezení postižené

Z formulace výroku rozsudku vymezující rozsah, v jakém způsobilost posuzované samostatně právně jednat soud omezil tak, že (…) není způsobilá nakládat s majetkem a spravovat jej nad rámec částky 4000 Kč (…), není zřejmé, zda stanovený limit ve výši 4000 Kč soud váže k jednomu právnímu jednání, nebo k vícero právním jednáním, přičemž pro tento případ jejich množinu ani nedefinoval (typicky konkrétním časovým obdobím), zkritizoval tedy Nejvyšší soud.

Takto zformulované vymezení rozsahu, v jakém není posuzovaná způsobilá samostatně právně jednat pro oblast majetkových právních vztahů, není v souladu s § 155 odst. 1 a § 40 odst. 2 z. ř. s., zhodnotil Nejvyšší soud a pochopitelně napadený rozsudek (nižšího soudu) zrušil.

Odvolací soud nekorigoval vymezení rozsahu způsobilosti posuzované samostatně právně jednat ve vztahu k orgánům veřejné moci. Musí formulovat svůj výrok pečlivěji.

Odvolací soud dále náležitě nevysvětlil, proč není možné, aby jmenoval opatrovníkem osobu, kterou posuzovaná jako opatrovanka navrhla. Dále musí objasnit, určitě a srozumitelně vysvětlit, v čem spočívá uvedený případný střet zájmů v rodině.

Opatrovníkem někdo z rodiny, nebo obec?

Rozhoduje-li totiž soud o jmenování opatrovníka člověku, může tak (podle § 471 odst. 1 OZ) učinit až po jeho zhlédnutí, nebrání-li tomu nepřekonatelná překážka; musí též vyslechnout jeho vyjádření nebo jinak zjistit jeho stanovisko a vycházet z něho.

Soud (§ 471 odst. 2 OZ) jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec (postižený člověk). Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. O takovém případu jsme psali.

Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka. Způsobilost být veřejným opatrovníkem má pak (podle § 471 odst. 3 OZ) obec, kde má opatrovanec bydliště, anebo právnická osoba zřízená touto obcí k plnění úkolů tohoto druhu; jmenování veřejného opatrovníka podle jiného zákona není vázáno na jeho souhlas.

Výrokové části tak závažných rozhodnutí nepřipouštějí zkratky jinak v písemném projevu běžné.

Nejvyšší soud ještě dodal – upřesnil ve svém rozsudku, že v (napadeném) rozsudku (nižšího soudu), jímž soud omezuje svéprávnost člověka, nelze zástupně vymezit rozsah za použití zkratek (apod., atp., atd.), v jakém je způsobilost člověka samostatně právně jednat omezována.