Za německými nacisty zřízeného a vedeného Protektorátu Čechy a Morava přestaly přetížené německé (nacistické) úřady, například Gestapo, řešit anonymní udání. Udavačství je tak trochu český národní sport či koníček.
Spoustě problémů a nesvárů by se přitom dalo předejít elementární slušností, vzájemnou ohleduplností. A v demokratickém právním státě, kterým Česká republika stále ještě je, také především ctěním zásady, že „má práva končí tam, kde začínají práva někoho jiného“. Tedy respektem.
V současné společenské atmosféře však má kdekdo pocit, že má jen práva a žádné povinnosti. Jenže povinností je právě i respektování a neporušování práv někoho jiného. Po výtce se hodně lidí, a to i těch, kteří by měli být aspoň trošku kvalifikováni, třeba politici, novináři, podnikatelé, snaží ryze soukromoprávní problémy řešit skrze trestní oznámení. Je to především projev hlouposti, diletantismu a také šetřílkovství.
Za podání trestního oznámení se neplatí, na rozdíl od podání žaloby, žádné soudní poplatky. A také lenosti, když se přehrává iniciativa a práce na orgány činné v trestním řízení, kdežto v soukromoprávním sporu před soudem musí především žalobce předkládat, tvrdit a navrhovat soudu důkazy. Je pravda, že někdy může trestní oznámení přinést i řešení soukromého sporu ve smyslu odškodnění, ale zdaleka to není pravidlem.
Ne všechno, co se vám nelíbí, je hned podvod
Podání trestního oznámení má smysl jen tehdy, pokud existuje aspoň náznak podezření, že došlo, či mohlo dojít ke spáchání trestného činu. Oblíbené je trestní oznámení pro podvod. To, že vám někdo včas nebo vůbec nezaplatil, však není nutně podvod, to může být projevem jeho ekonomických, finančních problémů, důsledkem sporu o včasnost a kvalitu dohodnutého plnění.
Aby šlo o podvod, musí tu být aspoň podezření na podvodné jednání. Když třeba nějaký řemeslník či poskytovatel služeb dostal zálohu, ale žádnou práci neodvedl, žádný materiál nedodal, ale zase musí tu být onen podvodný úmysl, tedy vylákat zálohu bez úmyslu odvést dohodnuté protiplnění. Nestačí, že je to jen vinou třeba toho, že mu způsobil problémy jeho subdodavatel.
Aby byla naplněna skutková podstata trestného činu podvodu, musí se někdo – pachatel a posléze event. obviněný či odsouzený – obohatit tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti (§ 209 trestního zákona).
Když už tedy podáváte trestní oznámení
Z podání (trestního oznámení) policii nebo státnímu zastupitelství (prosím odlište od zastupitelstev obcí a krajů, jednak jde o jiné slovo, jednak v prvním případě jde o státní orgán, ve druhém o samosprávný – je opravdu hrozné, když novináři píší o „státním zastupitelstvu“) musí být především vedle dalšího patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje a musí být podepsáno a datováno (§ 59 odst. 3 trestního řádu).
Trestní oznámení však jde podat i anonymně, orgány činné v trestním řízení se jím budou zabývat, řešit a věc vyšetřovat, pakliže na jeho podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu. Lidově řečeno pitomosti prostě odloží, protože nemají koho vyzvat k doplnění podání.
Kdy lze získat náhradu škody prostřednictvím odsouzení pachatele čili Co je adhezní řízení?
Tím, zda byl spáchán trestný čin, se budou zabývat odborníci – vyšetřovatelé, kriminalisté, právníci (státní zástupci) a třeba s pomocí znalců. Trestní stíhání tak vůbec nemusí být zahájeno. Nicméně pokud dojde k řešení trestní věci, tak součástí rozhodnutí může být i řešení otázek náhrady škody, které pachatel způsobil. Jde o tzv. adhezní řízení.
Aby však byla uložena pachateli povinnost nahradit poškozenému či poškozeným (ať již tomu, kdo podal trestní oznámení, nebo i dalším osobám) škodu, musí se opravdu dopustit nějakého trestního jednání. A nahrazuje se v rámci trestního řízení, resp. ukládá se uhradit pachateli jen majetková škoda, nikoliv morální.
Pokud se třeba někdo dotknul vaší cti hanobením národa, můžete dát podnět, aby byl trestně stíhán. Dnes se stalo módou za leccos, snad už i za křivý pohled, žádat odškodnění. Jestliže však chcete odškodnit morální, nehmotnou, nemajetkovou újmu, musíte si ji vybojovat na základě žaloby u civilního soudu. Soud rozhoduje o povinnosti nahradit škodu podle výsledků dokazování, pokud v něm byl nárok (na náhradu škody) spolehlivě zjištěn, v odsuzujícím rozsudku mu ho poškozenému přizná.
Státní žaloba ani soud se však nebudou zabývat věcí více, než je nutné pro řešení trestněprávních otázek. Jde jim primárně o vinu nebo nevinu a potrestání nebo nepotrestání pachatele. Nic extra více pro poškozeného činit nebudou. Jestliže nárok na náhradu škody spolehlivě prokázán nebyl, nebo pokud by bylo nutné vést další rozsáhlé dokazování, které by trestní řízení neúměrně prodlužovalo, odkáže soud poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.
Takže stejně musí poškozený podat nakonec občanskoprávní žalobu k civilnímu soudu, které se chtěl případně podáním trestního oznámení vyhnout. Stejně tak jej odkáže trestní soud na civilní soud v případě, kdy poškozenému přizná jen část uplatněného nároku na náhradu škody, nebo pokud by byl obžalovaný zproštěn. (Další informace naleznete v § 228 a 229 trestního řádu.)
Občanskoprávní žaloba k civilnímu soudu
Vidíme tedy, že někdy může trestní oznámení pomoci, ale zdaleka ne vždy. Jestliže se někomu podnikatelsky nedaří, nebo je tu spor o kvalitu a cenu plnění, nejde hned (většinou) o podvod. Nelze tak řešení takříkajíc přehrát na orgány činné v trestním řízení. Je třeba věc zavčasu řešit žalobou.
V jednoduchém článku rozhodně nebudeme podávat návod na to, jak sepsat žalobu, natož jak vést úspěšně soudní spor. To opravu nejde. Navíc různé žaloby mají různá specifika. Informace o povinných obecných náležitostech žaloby najdete v občanském soudním řádu. Začít studium můžete třeba klíčovým § 79 a § 42 občanského soudního řádu, ale radši doporučujeme pomoc znalého specializovaného právníka. I advokáta se dnes vyplatí vybírat podle jeho bližšího zaměření na určité otázky práva.
Co můžete a co nemůžete chtít peticí?
Abychom uvedli případ z praxe ohledně peticí.
Onehdy nějaký zlý člověk ubližoval němým tvářím – zvířatům, a to hodně odporným způsobem. Internetem kolovala petice za jeho přísné, exemplární odsouzení. Zatím jsou soudy, pokud jde o trestání týrání zvířat, opravdu dost shovívavé, což se mi třeba ve srovnání s někdy přehnaně přísnými tresty za verbální trestné činy jeví jako velmi špatné.
Sám jsem si přál hodně přísné potrestání pachatele, jenomže petici jsem jako právník nepodepsal. Proč?
Peticí se (podle § 1 odst. 3 zákona o právu petičním) nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. Můžete třeba iniciovat potrestání nějakého soudce za průtahy v řízení a jiné prohřešky soudců, ale nemůžete mu radit, jak má rozhodnout. Nemůžete mu to ani doporučovat.
Tedy můžete, ale pak se vaší peticí nikdo nebude relevantně zabývat. Můžete se tak leda v tichosti, v soukromí přimluvit, pokud je to váš známý, příbuzný, ale nikdo další by o tom rozhodně neměl vědět, nesmíte soudce ovlivňovat při výkonu jeho činnosti.
Takže stejně jako nemůžete žádat něčí přísné potrestání, nemůžete žádat naopak ani mírný nebo žádný trest, třeba v případě otce, který pomstil svou znásilněnou dceru. Petice dále nesmí vyzývat k porušování ústavy a zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, anebo k násilí nebo hrubé neslušnosti.
Peticí tak můžete vyzývat třeba k rozšíření prvků přímé demokracie, např. uzákonění celostátního referenda. Můžete navrhovat změnu zákonů. Můžete bojovat proti třeba přehnaným a neodůvodněným proticovidovým opatřením, které omezují vaše podnikání. Můžete žádat demisi nebo odvolání zkorumpovaného politika.
