Odpověď na tuto otázku není zcela jednoznačná a bude záležet na řadě okolností, nicméně, dojde-li k naplnění potřebných zákonných předpokladů, nebudete muset věc nikomu vracet. Podmínky nabytí věci od nevlastníka podrobně Občanský zákoník.
Předpoklady nabytí vlastnického práva od neoprávněného
Pro účely nabytí vlastnického práva od neoprávněného je třeba primárně rozlišovat mezi věcmi, které jsou a které nejsou zapsány ve veřejném seznamu – především tedy mezi věcmi nemovitými a věcmi movitými. Nabytí vlastnictví od nevlastníka v dobré víře v zákonem stanovených případech totiž je možné jen u věcí nezapsaných ve veřejném seznamu, a to pouze v dobré víře. U nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí tak tento způsob nabytí vlastnického práva od nevlastníka nepřichází v úvahu.
Řádným vlastníkem věci nabyté od nevlastníka se může stát osoba, která v dobré víře v oprávnění převodce převést na ni vlastnické právo na základě řádného titulu získá věc nezapsanou ve veřejném seznamu – tj. zpravidla věc movitou – pokud k nabytí došlo
- ve veřejné dražbě,
- od podnikatele při výkonu jeho podnikatelské činnosti,
- za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,
- od neoprávněného dědice, kterému bylo potvrzeno nabytí dědictví,
- při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenou na doručitele nebo
- při obchodu na komoditní burze.
Nabýt vlastnické právo od nevlastníka tedy lze, při splnění zákonných předpokladů a zachování dobré víry nabyvatele, která je zde velice důležitá.
Předpokladem nabytí vlastnického práva (a to i od neoprávněného) je samozřejmě existence platného právního titulu. Je proto nutné, aby převodní smlouva mezi převodcem a nabyvatelem byla platně uzavřena a převod vlastnického práva byl řádně proveden – tato skutečnost je mimo jiné i důležitým ukazatelem dobré víry nabyvatele.
To, že převodce ve finále není opravdovým vlastníkem převáděné věci, nemá za následek neplatnost převodní smlouvy.
Občanský zákoník obecně nestanoví podmínku, že věc od nevlastníka musí být nabyta za úplatu. Výjimku představují pouze případy, kdy dojde k získání věci od někoho, komu ji vlastník svěřil a v případě nabytí použitých movitých věcí od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti s takovými věcmi běžně obchoduje – tedy při zakoupení věci např. v bazaru či zastavárně.
Dalším důležitým předpokladem je dobrá víra nabyvatele, která se zakládá na jeho pozitivním přesvědčení o existenci vlastnického práva převodce. Nabyvatel tak musí být přesvědčen o tom, že věc nabyl od řádného vlastníka. Základem pro vyvolání přesvědčení nabyvatele o tom, že převodce je opravdu vlastníkem převáděné věci, je především držba.
Držba samotná ovšem není jediným možným aspektem dostatečně schopným vytvořit zdání, že ten, kdo věc drží, je opravdu jejím vlastníkem. Držitel totiž nemusí mít věc pokaždé u sebe – pro zachování dobré víry tak mnohdy postačí, pokud má věc ve svém držení jiná osoba – jako např. nájemce. Nicméně, pokud nabyvatel před uskutečněním převodu získá jen sebemenší podezření o tom, že převodce vlastníkem věci není, nemůže vlastnické právo nabýt, jelikož v tom momentě přestává splňovat podmínku dobré víry.
Nabyvatel musí být v dobré víře až do úplného dokončení převodu vlastnického práva k věci tak, aby mohl vlastnictví k věci od nevlastníka nabýt. Na tom ovšem nic nezmění skutečnost, že se později (tj. po uskutečnění převodu) dozví, že převodce nebyl oprávněn vlastnické právo převést.
Nabytí vlastnictví od nevlastníka při prodeji „z druhé ruky“
Výjimku z výše uvedeného představuje nabytí vlastnictví k věci při prodeji z „druhé ruky“, tedy při úplatném prodeji použité věci například v bazaru nebo zastavárně. Pokud někdo v dobré víře koupí použitou movitou věc od podnikatele, který s použitými věcmi běžně obchoduje, má povinnost ji vydat vlastníku – pokud ten prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo krádeží, od které uplynuly nejvýše tři roky.
Tento případ prolamuje dobrou víru nabyvatele v reakci na nechvalně častý prodej ztraceného nebo kradeného použitého zboží v autobazarech, zastavárnách, antikvariátech a podobných zařízeních. Občanský zákoník tak v uvedených případech umožňuje původnímu vlastníkovi takto odňaté věci ve tříleté lhůtě získat zpět.
Značnou nevýhodou pro vlastníka je v této souvislosti skutečnost, že to, že došlo ke ztrátě nebo ke krádeži věci, musí prokazovat on, stejně tak jako naplnění výše uvedené tříleté lhůty, což bude vskutku nelehký úkol.
Závěr
Nabýt vlastnictví od nevlastníka lze i za jiných okolností, než které jsou uvedeny výše, pokud půjde o převod movité věci a nabyvatel prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. V těchto případech má ovšem nabyvatel povinnost věc původnímu vlastníkovi kdykoliv vrátit, pokud ten prokáže, že věc ztratil nebo pozbyl v důsledku spáchání úmyslného trestného činu.
Občanský zákoník tak umožňuje nabýt vlastnické právo od neoprávněného i mimo výše uvedené zvláštní způsoby nabytí vlastnictví. Pokud však vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo v důsledku úmyslného trestného činu, může kdykoliv požadovat vydání věci – v těchto případech totiž není stanovena žádná lhůta, ve které se musí vlastník vydání věci domáhat.
ČLÁNKY DO MAILU