Rozsah, míru pomoci, tedy její limity čili maximální peněžní částky, které může zaměstnanec dostat, jakož i podmínky, za kterých lze peníze získat, stanoví zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Zákon ovšem pamatuje a řeší jen situace, když je zaměstnavatel v platební neschopnosti, neřeší třeba situace, kdy existuje mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem spor o to, kolik má zaměstnanec dostat peněz nebo zda je má vůbec dostat.
K 1. květnu 2023 dochází k pravidelné valorizaci výše pomoci a k 1. červenci 2023 má dojít k některým změnám v pravidlech poskytování peněžité pomoci na základě novelizace zákona. Vybrané změny si přiblížíme.
Zaměstnavatel musí být v insolvenci
Aby byl spuštěn mechanismus pomoci, nestačí jen, že zaměstnavatel dluží zaměstnancům výplaty. Musí být splněna ještě druhá ze dvou základních podmínek, a to že na zaměstnavatele byl podán u příslušného soudu insolvenční návrh (nebo na něho bylo vyhlášeno tzv. moratorium před zahájením insolvenčního řízení). Insolvenční návrh přitom mohou podat i sami zaměstnanci.
Z povahy věci nestačí jen jeden zaměstnanec, musí být přinejmenším dva. Zaměstnavatel musí dlužit po splatnosti více subjektům. Zaměstnanci se však zpravidla nemusí namáhat se psaním a podáváním insolvenčního návrhu. Málokdy to bývá tak, že by zaměstnavatel dlužil jen zaměstnancům, a ne současně i svým obchodním partnerům.
Insolvenční návrh může podat jiný podnikatel, jiná firma, třeba dodavatel, jakýkoliv věřitel. Jak se ale zaměstnanci dozvědí, že byl insolvenční návrh podán, resp. byly splněny obě podmínky pro zahájení vyplácení pomoci, když insolvenční návrh nepodali přímo oni?
Informace o zaměstnavateli, jehož zaměstnanci mohou žádat peněžitou pomoc, vyvěšuje Úřad práce České republiky na své úřední desce. Činí tak neprodleně poté, co se dozví o platební neschopnosti zaměstnavatele, o podání insolvenčního návrhu.
Tyto informace Úřad práce ČR rovněž ve stejné lhůtě sdělí Ministerstvu práce a sociálních věcí, které je zveřejní nejpozději následující pracovní den po jejich obdržení na svých internetových stránkách. Ministerstvo takto informuje i o lhůtě, ve které mohou zaměstnanci o peněžitou pomoc žádat.
(Zveřejňování na internetové stránce MPSV od 1. 7. 2023 odpadne, protože je údajně nadbytečné, jelikož servery Úřadu práce ČR a MPSV jsou, což je pravda, propojeny. Stránky MPSV jsou rovněž propojeny s insolvenčním rejstříkem. Navíc internetové stránky MPSV poskytují vyhledávač zaměstnavatelů v platební neschopnosti.)
Co úřad proplácí čili co jsou mzdové nároky?
Úřady práce uspokojují jen mzdové nároky zaměstnanců, jako jsou dlužné mzdy, platy, odměny z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (z dohody o provedení práce, jen pokud je zaměstnanec nemocensky pojištěn), jejich náhrady (včetně náhrady, kterou platí zaměstnavatel za prvních 14 dnů pracovní neschopnosti a karantény) a odstupné.
Stát nenahrazuje jiné dlužné částky, na které mají zaměstnanci nárok, jako třeba cestovní náhrady, stabilizační příspěvky, příspěvky stravování, na dopravu, na bydlení v místě výkonu práce, na vzdělávání, na penzijní připojištění aj.
Peníze mohou získat nejen současní, ale i bývalí zaměstnanci
Uspokojení uvedených mzdových nároků může požadovat zaměstnanec v pracovním poměru, ale i tzv brigádníci. Pomoc tak mohou dostati i ti, kdož pracují na dohodu o pracovní činnosti nebo na dohodu o provedení práce. Ta však musí zakládat účast zaměstnance na nemocenském pojištění, a to je tehdy, jestliže za kalendářní měsíc dosáhla výše výdělku nejméně 10 001 Kč hrubého.
U dohody o pracovní činnosti se účast na nemocenském, resp. důchodovém pojištění nevyžaduje, takže pomoc může získat i ten, kdo vydělává měsíčně méně než 4000 Kč. Limit je v tomto smyslu určen jen pro dohodu o provedení práce. Více: Náhrada mzdy, nemocenské a další dávky v roce 2023
Rozdíl mezi splatností mzdy pro okamžité zrušení pracovního poměru a pro peněžitou pomoc od státu
Někdo má se zaměstnavatelem trpělivost a zůstane u něj pracovat, i když nedostává plnou mzdu. Někdo tu trpělivost nemá a skončí ihned, jak je to možné.
A víme, že i okamžité zrušení pracovního poměru pro to (z důvodu), že zaměstnavatel nevyplatil zaměstnanci mzdu (nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část), není zase tak rychlé, jak by napovídal název „okamžité“ zrušení pracovního poměru.
Zaměstnanec může „okamžitě“ zrušit pracovní poměr, pokud mu zaměstnavatel do 15 dnů po uplynutí období splatnosti nevyplatil uvedené mzdové nároky. Jenže mzda je splatná až v kalendářním měsíci následujícím po vykonání práce. (Nerozhoduje stanovený nebo dohodnutý termín výplaty, ale splatnost mzdy.) A teprve po uplynutí 15 dnů od splatnosti může zaměstnanec zrušit pracovní poměr.
Takže zaměstnanec musí čekat na mzdu celý následující měsíc + 15 dnů dalšího měsíce a teprve až 16. den onoho dalšího měsíce může nejdříve zrušit pracovní poměr.) Více: Kdy můžete zrušit pracovní poměr, když vám zaměstnavatel dluží peníze?
Příklad
Zaměstnavatel nevyplatil a zůstal zaměstnanci dlužen mzdu za duben 2023. Ta je splatná v květnu 2023.
I když je výplatní termín určen např. na 15. den v měsíci, nebude se 15denní lhůta počítat již od 16. května, ale až po uplynutí celého měsíce – května, tedy od 1. července.
Proto může zaměstnanec ukončit pracovní poměr jeho okamžitým zrušením pro nevyplacení mzdy za duben 2023 nejdříve až 16. června 2023.
Chystaná změna
Podobným způsobem se určuje splatnost mzdových nároků i pro účely peněžité pomoci. Dubnová mzda je splatná v květnu, a proto, je-li spuštěn mechanismus peněžité pomoci, lze o uspokojení mzdového nároku za duben žádat od začátku června.
To se ale změní. Nově se od 1. 7. 2023 splatným mzdovým nárokem bude rozumět mzdový nárok, který nebyl uspokojen v termínu výplaty podle zákoníku práce. Takže pokud je výplatní termín stanoven na 15. v následujícím měsíci a zaměstnavatel nevyplatí mzdu za srpen 2023, již 16. září se bude tento nárok považován za splatný (pro účely zákona č. 118/2000 Sb.) a zaměstnanec bude moci žádat jeho uspokojení po Úřadu práce, budou-li splněny další podmínky pro výplatu pomoci.
Rozhoduje doba, za kterou nároky náleží
Peníze od státu mohou získat současní i bývalí zaměstnanci, pokud jim je zaměstnavatel dluží za určité, tzv. rozhodné období.
O jaké období jde, za které se pomoc vyplácí, si rozebereme příště, v dalším pokračování, podrobněji. To si ukážeme i to klíčové, jak je pomoc vysoká a kolik peněz maximálně může získat jednotlivý zaměstnanec.
Pro tuto chvíli jen stručně naznačíme, že ono rozhodné období je měsíc, ve kterém byl podán insolvenční návrh, a 3 kalendářní měsíce předcházející a 3 měsíce následující. Rozhodné období je tedy 7 měsíční.
Vrcholných šéfů a spolumajitelů podniku se pomoc netýká
Ovšem na pomoc nemá nárok zaměstnanec, který byl v rozhodném období statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast. Vychází se z toho, že takový šéf mohl neúspěch podniku a jeho insolvenci zavinit, a tak nemá mít nárok na peněžitou pomoc.
Nicméně pokud zastával funkci dříve a posléze pracuje na jiné pozici, pak i jeho se týká možnost, aby mu jeho mzdové nároky namísto zaměstnavatele uhradil Úřad práce.
Určení toho, kdo nemá na peněžitou pomoc nárok, se také od 1. 7. 2023 změní. Na pomoc nebude mít nárok ten, kdo byl členem statutárního orgánu zaměstnavatele (to je víceméně stejné) nebo také osobou, která má rozhodující vliv na činnost zaměstnavatele, přičemž pro vyloučení z nároku na pomoc postačí už 25 % majetková účast.
Nicméně Nejvyšší správní soud vyložil, že Úřad práce nemůže vyloučit žadatele o uspokojení mzdových nároků (podle zákona) z pojmu „zaměstnanec“ (§ 3 písm. a)) jen proto, že žadatel byl v rozhodném období jak ředitelem obchodní společnosti, tak členem jejího statutárního orgánu.
Tzv. souběh funkcí, jak jej definuje judikatura Nejvyššího soudu (naposled rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 11. 4. 2018, spis. zn. 31 Cdo 4831/2017), proto nemůže sám o sobě sloužit k vyloučení žadatele ze systému zavedeného citovaným zákonem a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES, o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele, rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku (dne 20. 7. 2022, spis. zn. 10 Ads 262/2020).
Všechny pobočky Úřadu práce přijímají žádosti o peněžitou pomoc
Zaměstnanec může požádat o uspokojení svých mzdových nároků kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce ČR (v Praze pak pobočku pro hlavní město Prahu) nebo kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce. Pokud zaměstnanec požádá o uspokojení mzdových nároků krajskou pobočku (nebo její kontaktní pracoviště), která není místně příslušná, a nebude tak o nároku na pomoc rozhodovat, předá zaměstnancovu žádost místně příslušné krajské pobočce.
A jaká pobočka Úřadu práce je místně příslušná?
O nároku na peněžitou pomoc rozhoduje Úřad práce ČR prostřednictvím krajské pobočky, v jejímž obvodu má
– sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou,
– místo podnikání zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, nebo v jehož obvodu je umístěna organizační složka nadnárodního zaměstnavatele, který nemá sídlo na území České republiky, nebo
– bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a který nemá místo podnikání.
Co uvést do žádosti o peníze
Žádost se podává písemně.
Zaměstnanec uvede zejména své jméno a příjmení, rodné číslo nebo datum narození a adresu svého bydliště.
Dále uvede zaměstnavatele, jeho sídlo nebo místo jeho podnikání nebo jeho bydliště.
Ohledně peněz je třeba specifikovat výši uplatňovaných mzdových nároků (tj. kolik peněz zaměstnanec požaduje), údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů (z pomoci se totiž srážejí odvody podobně jako ze mzdy či platu – proto je potřeba uvést i zdravotní pojišťovnu, u níž je zaměstnanec pojištěn).
Dále zaměstnanec uvede účet u peněžního ústavu, na který chce dostat peníze. Součástí žádosti mohou být i doklady, kterými může být prokázána výše uplatňovaných mzdových nároků, tedy kolik mu zaměstnavatel dluží.
Zaměstnanec je povinen prokázat dobu trvání pracovního poměru, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.
Údaje uvedené zaměstnancem si pobočka Úřadu práce ověří
Místně příslušná pobočka Úřadu práce neprodleně od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých zaměstnanců za rozhodné období.
Zaměstnavatel je povinen této výzvě v uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat Úřadu práce, zda provedl v rozhodném období u zaměstnance zákonem předepsané srážky a odvody. V případě, že práva a povinnosti zaměstnavatele ohledně zaměstnanců vykonává předběžný správce nebo insolvenční správce, přecházejí na něho povinnosti zaměstnavatele.
Při neprokázání výše nároků jen minimální mzda
Souhlasí-li výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky, s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků provedeným zaměstnavatelem nebo insolvenčním správcem, Úřad práce do 10 dnů (nově to bude do 10 pracovních dnů) od předložení tohoto vykázání zaměstnavatelem nebo správcem oznámí zaměstnanci termín, způsob jejich uspokojení a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě.
Nesouhlasí-li však výše zaměstnancem uplatňovaných mzdových nároků za 1 měsíc s vykázáním předloženým Úřadu práce zaměstnavatelem nebo správcem, Úřad práce rozhodne o přiznání mzdového nároku zaměstnance za tento měsíc pouze v prokázané výši.
Nelze-li výši mzdového nároku prokázat, přizná Úřad práce mzdový nárok toliko ve výši odpovídající minimální mzdě platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu.
ČLÁNKY DO MAILU