Z kontextu článku je tedy zřejmé, že - obecně řečeno- dluhy manželů vzniklé za trvání manželství jsou společným " majetkem" obou a tudíž oba odpovídají za jejich vyrovnání . Za mého mládí ( dnes již jsem 60+) platilo, že například manželé dostali úvěr nebo půjčku jen za podmínky podpisu obou. Dnes je naprosto běžné, že úvěrová instituce poskytne půjčku jednomu z manželů , přičemž je pravděpodobné, že ne vždy to je se souhlasem druhého . Je vůbec takto poskytnutá půjčka z pohledu společného jmění manželů a jejich společné odpovědnosti právoplatná ? Dovedu si představit situaci, kdy manželství sice formálně trvá, ale každý si žije svým vlastním životem. Jak se dívají soudy na tyto situace, přičemž formálně jde pořád o společné jmění manželů?