Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina (výše samotného dluhu), pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží (§ 1805 odst. 2 občanského zákoníku).
Jinak řečeno, pokud někdo nevymáhá řádně a včas dluh, který mu má být zaplacen, tak jakmile dosáhne výše úroků výše samotné dlužné částky (čili jistiny dluhu), ztrácí nárok na další úroky.
Když vymáhá dluh soudní cestou, soud mu je nepřizná. Týká se to ovšem jenom úroků za dobu do podání žaloby. Jakmile je žaloba podána u soudu, úroky znovu nabíhají a věřitel na ně má nárok.
Dříve nic takového dlouhodobě nesplácejícího dlužníka nechránilo
Jde o pravidlo zavedené aktuálním občanským zákoníkem s účinností od 1. ledna 2014. Žádné takové nebo podobné pravidlo předtím ani ve zrušeném občanském zákoníku, ani v obchodním zákoníku zakotveno nebylo.
Dlužník se tak nemohl nijak bránit nepřiměřenosti výše příslušenství (příslušenství dluhu – zde úroků), na které měl věřitel jednoduše právo, jestliže bylo důsledkem jeho dlouhodobého prodlení se splacením dluhu.
Smluvní strana se tak nemohla bránit splnění povinnosti zaplatit kapitalizovaný úrok z prodlení poukazem na dobré mravy, resp. rozpor s nimi, jestliže mohla zabránit růstu celkové výše. Logicky a prostě – tím, že by svou povinnost, kterou nesplnila řádně a včas, splnila alespoň v co nejkratší (přiměřené) době.
Věřitel nesmí moc čekat s vymáháním, jinak je dlužník chráněn
Až tedy současným občanským zákoníkem byla zavedena zmíněná ochrana dlužníka a motivace věřitele k tomu, aby při uplatnění (vymáhání) své pohledávky nepostupoval liknavě, a nedal tak vzniknout úrokům, které v konečném důsledku dlužníka zatíží více než jistina samotná.
Soudy řešily případ, kdy byl věřitelem vymáhán dluh včetně sjednaných úroků a úroků z prodlení. Soud prvního stupně uložil žalovanému dlužníkovi, aby veškeré tyto částky příslušenství vedle dalšího (dalších nároků, jako je náhrada soudních výloh) uhradil.
Ovšem odvolací soud změnil rozhodnutí prvostupňového soudu tak, že žalobu zamítl co do části úroku z prodlení v kapitalizované výši (jen pro ilustraci: šlo o zamítnutí požadavku na zaplacení 267 248,39 Kč, jinak jej v kapitalizované výši 453 878,98 Kč potvrdil).
Proč odvolací soud nepřiznal věřiteli všechny vyčíslené úroky
V kapitalizované podobě úrok z prodlení činil celkem 721 127,37 Kč. Shodně se soudem prvního stupně neshledal odvolací soud sjednanou výši úroku z prodlení rozpornou s dobrými mravy. Nesouhlasil však s jeho závěrem, podle něhož se na projednávanou věc nepoužije § 1805 odst. 2 o. z.
Věřitel omlouval nikoliv včasné podání žaloby svou nepříznivou finanční situací. (Tedy že neměl dostatek prostředků na vedení soudního sporu a vymáhání dlužné částky.)
Nedostatek peněz věřitele na vedení sporu není omluvou
Nepříznivá finanční situace však přetrvávala i v době podání žaloby, neboť z tohoto důvodu žádal věřitel o osvobození od placení soudního poplatku.
Odvolací soud dovodil, že nedostatek finančních prostředků k zaplacení soudního poplatku nelze považovat za rozumný důvod pro otálení s uplatněním závazku; tato situace by měla být naopak motivem pro jeho urychlené vymáhání. K aplikaci § 1805 odst. 2 o. z. tudíž přistoupil.
Vzhledem k tomu, že věřitel s uplatněním práva bez rozumného důvodu otálel, ztratil právo požadovat úroky z prodlení v rozsahu přesahujícím jistinu. Toto právo mu náleželo opět až od podání žaloby do konečného zaplacení.
Je omezeno vymáhání sjednaných úroků, nebo i úroků z prodlení?
Věřitel si podal dovolání k Nejvyššímu soudu a předestřel mu otázku, zda se má § 1805 odst. 2 o. z. aplikovat i na úroky z prodlení. Podle jeho názoru se toto ustanovení a v něm zakotvené pravidlo vztahuje pouze na úroky, nikoliv úroky z prodlení, které mu nebyly v plně požadovaném rozsahu přiznány.
Nejvyšší soud ČR však v rozsudku ze dne 5. 8. 2024 odpověděl věřiteli a vzkázal ostatně všem svým výkladem, že kdyby uvedené ustanovení občanského zákoníku mělo být aplikováno toliko na úrok v užším smyslu, jistě by to bylo za pomoci konkrétnější formulace v občanském zákoníku vyjádřeno (spis. zn. 26 Cdo 2716/2023).
Jestliže je § 1805 odst. 2 o. z. sankcí za otálení věřitele s uplatněním jeho práva, pak jsou to i úroky z prodlení, které se nepochybně zvyšují. Lze tak uzavřít, že § 1805 odst. 2 o. z. je namístě aplikovat též ve vztahu k úroku z prodlení upravenému v § 1970 o. z.
Nejvyšší soud ČR tak dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zamítl, neboť ho shledal správným, a to svým rozsudkem ze dne 5. 8. 2024 (spis. zn. 26 Cdo 2716/2023).
V něm vyložil, že pravidlo obsažené v § 1805 odst. 2 o. z. zakazující věřiteli pozdržet vymáhání dluhu až do doby, kdy úroky přerostou hlavní dluh, se vztahuje jak na úroky (zákonné nebo smluvní), tak na úroky z prodlení; § 1805 odst. 2 o. z. je tak namístě aplikovat též ve vztahu k úroku z prodlení upravenému v § 1970 o. z.
Z § 1805 odst. 2 o. z. podle Nejvyššího soudu ČR plyne, že právo požadovat další úroky z prodlení pozbývá věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva tak, že úroky činí tolik co jistina (tj. samotná výše dluhu). Zákon výslovně nestanoví, z jakých hledisek má soud při posuzování uvedené otázky vycházet, pokud se k němu sporný případ dostane. Úsudek soudu ovšem musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují – v konkrétním případě – závěr, že věřitel s uplatněním svého práva vskutku bez rozumného důvodu otálí.
Kdy věřitel otálí s vymáháním dluhu a ztrácí nárok na úroky z prodlení převyšující jistinu dluhu
O otálení půjde obecně tehdy, kdy věřitel nebude svou pohledávku vymáhat, přestože k tomu bude mít právní možnost. Zejména za situace, kdy neuplatní již splatnou pohledávku, či kdy pohledávku dosud nesplatnou nezesplatní (především pro neplnění povinností dlužníkem), ačkoliv je k tomu již oprávněn.
Rozumný důvod (pro nevymáhání) pak bude představovat příkladmo ujišťování dlužníka o brzkém splnění závazku či situace, kdy věřitel bude v důvodném a podloženém očekávání, že dlužník bude schopen svůj dluh splnit později. (Dodejme, že to samozřejmě bude např. u dlužníka – fyzické osoby – člověka třeba jeho dlouhodobé onemocnění atp.)
ČLÁNKY DO MAILU