Nesouhlasím, aby nízké důchody se zvyšovaliy tím, že zásluhovost bude snížena. Konkrétní příklad: mně je 65 let (nar.1953) 2 děti, nemocenská i s dětmi minimum, odchod do důchodu podle tabulek, t..j. v roce 2012, kolegyně taktéž rok nar. 1953, 2 děti, kdykoliv mohla a hodilo se jí to, vzala si neschopenku. Stejná pracovní pozice. Źádná z nás nebyla vedena na Úřadu práce. Obě u jednoho zaměstnavatele. Využila dřívějšího odchodu do důchodu o 3 roky, t.j. v r. 2009. Rozdíl ve výši starobního důchodu bylo asi kolem 3500 Kč. Za to, že jsem v produktivním věku myslela i na důchod, mám být solidární s těmi, co využili možností dřívějšího odchodu do důchodu a užívali si důchodu, za cenu nižšího důchodu, kdežto já jsem chodila další 3 roky poctivě do práce? Také se mi kolikrát již nechtělo pracovat, ale vydržela jsem to. Nechci být solidární!
Proč bych měla mít do několika let přibližně stejnou výši starobního důchodu? To mám za trest, že jsem déle pracovala?
Máte pravdu já rovněž téměř 65 let (nar.1953), ale 4 děti, znevýhodnění za pohlaví (muž) - odchod do důchodu až v roce 2016 - odváděl jsem z pětinásobného příjmu, než byl průměr a neschopenka ca 30 let prakticky žádná.
Kvůli redukční hranici ( jako všem s vyššími příjmy, se mi navyšovala výpočtová výměra nad touto hranicí už jen minimálně, takže mám důchod jen o pár tisíc nad průměr. Domnívám se, že již toto bylo do nebe volající narušení zásluhovosti a nespravedlnost vzhledem k tomu, jak jsem odváděl.
Proč mám ještě z toho být dále solidární a přicházet o další kupní sílu rovnostářskými valorizacemi ?
Připadá mi to jako v socialismu, když mi za mlada vedení nezaplatilo část odvedené práce s odůvodněním, že si " přeci nemohu myslet, že budu brát víc, než ostatní v mém věku ", přestože jsem měl x násobně vyšší výsledky.