Obecná, nikoliv speciální, překážka v práci na straně zaměstnance
Nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207 ZP (tj. nejde o tzv. prostoj z důvodu přechodné závady způsobené poruchou na strojním zařízení, přerušení dodávky surovin nebo pohonné síly, chybných pracovních podkladů nebo o jinou provozní příčinu a ani nejde o přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí), přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (§ 208 zákoníku práce (ZP)).
To neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby dle § 86 a § 87 ZP.
O překážku v práci ve smyslu § 208 ZP jde tehdy, neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit povinnost vyplývající pro něj z pracovního poměru, a to přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, a to za předpokladu, že zaměstnanec je schopen a připraven tuto práci konat.
O překážku v práci přitom jde bez ohledu na to, zda nemožnost přidělovat práci byla způsobena objektivní skutečností, popřípadě náhodou, která se zaměstnavateli přihodila, nebo zda ji ten sám svým jednáním způsobil.
Odškodnění za neplatně rozvázaný pracovní poměr
Podobně, dal-li zaměstnavatel neplatnou výpověď nebo zrušil-li neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době a oznámil-li mu zaměstnanec bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával (a neplatnost rozvázání poměru zaměstnanec uplatnit řádně a včas žalobou u soudu), jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu dle § 69 odst. 1 ZP náhradu mzdy nebo platu.
Náhrada mzdy nebo platu přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu ten umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru (dle § 69 odst. 1 věty druhé ZP).
I tady je podmínkou nároku zaměstnance na náhradu mzdy nebo platu skutečnost, že je, resp. byl sám připraven, ochoten a schopen konat práci podle pracovní smlouvy (během trvání sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru, kdy mu zaměstnavatel neumožnil konat práci podle pracovní smlouvy).
Průměrný výdělek odvozený z hrubého příjmu za předchozí čtvrtletí
Náhrada mzdy (platu) podle § 69 odst. 1 ZP (pokud jde o neplatně rozvázaný pracovní poměr ze strany zaměstnavatele) nebo náhrada mzdy (platu) dle § 208 ZP (pokud jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele) přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku.
Průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak (§ 352 ZP).
Průměrný výdělek zjistíme z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (§ 353 odst. 1 ZP).
Není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 ZP).
Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (§ 354 odst. 2 ZP). Tedy vždy k 1. lednu, 1. dubnu, 1. červenci a 1. říjnu, a to za předchozí kalendářní čtvrtletí.
Co rozhoduje o výši průměrného výdělku
Pro stanovení průměrného výdělku mají význam tři základní skutečnosti:
- rozhodné období,
- hrubá mzda (plat) zúčtovaná zaměstnanci k výplatě v rozhodném období,
- odpracovaná doba v rozhodném období.
Rozhodným obdobím je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí, tj. kalendářní čtvrtletí předcházející skutečnosti, pro kterou se zjišťuje průměrný výdělek. Je-li touto skutečností překážka v práci na straně zaměstnavatele, je rozhodným obdobím kalendářní čtvrtletí, které předchází době, v níž tato překážka vznikla.
Vznikla-li tato překážka v práci např. v době od 1. dubna do 30. června, je rozhodným obdobím první čtvrtletí kalendářního roku, při vzniku překážky v době od 1. července do 30. září je rozhodným obdobím druhé čtvrtletí kalendářního roku atd.
Místo skutečného průměrného výdělku pravděpodobný výdělek
Jestliže zaměstnanec v rozhodném období (předchozím kalendářním čtvrtletí) neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek (§ 355 odst. 1 ZP).
Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, kterých zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, kterých by zřejmě dosáhl. Přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (§ 355 odst. 2 ZP).
Použití pravděpodobného výdělku namísto skutečného průměrného výdělku přichází v úvahu především při dlouhodobější překážce v práci. O tu šlo např. v případě řešeném Nejvyšším soudem pod spis. zn. 21 Cdo 815/2022, kdy se pracovní poměr sjednaný na dobu určitou změnil v pracovní poměr na dobu neurčitou, což zaměstnavatel neuznával, a zaměstnankyni tak nepřiděloval práci. Zaměstnankyně se proto domáhala náhrady platu.
Jak při nesprávně stanoveném – nižším platu
Při řešení případu Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 12. 2022 uvedl, že platem zúčtovaným zaměstnanci k výplatě za rozhodné období ve smyslu § 353 odst. 1 ZP je třeba rozumět zúčtování práva na plat v rozsahu, v jakém zaměstnanci vzniklo za práci vykonanou v rozhodném období. Z tohoto hlediska není významné, kdy k výplatě platu (jeho části) fakticky došlo (spis. zn. 21 Cdo 815/2022).
Vztaženo na posuzovaný případ to znamená, že určila-li by zaměstnavatelka v důsledku nesprávného zařazení do platové třídy plat v nižší výši, než ve které podle pracovněprávních předpisů náležel, byl by platem zúčtovaným k výplatě za rozhodné období ve smyslu § 353 odst. 1 ZP plat (podle pracovněprávních předpisů) příslušející (který měl být vyplacen), neboť bylo vyloučeno, aby byl plat určen a zúčtován v jiné výši.
Žalující zaměstnankyně totiž dále argumentovala, že byla zaměstnavatelem „zařazena diskriminačně do 11. třídy namísto do 12. platové třídy“.
I pravděpodobný výdělek se mění každé kalendářní čtvrtletí
Jelikož šlo o sporný případ z veřejného sektoru (školství), je třeba zohledňovat při výpočtu náhrady mzdy, resp. stanovení pravděpodobného výdělku i valorizace tarifního platu. Ty se vždy na výši pravděpodobného výdělku projeví v následujícím kalendářním čtvrtletí.
Řekněme, že ke zvýšení tarifních platů došlo např. k 1. září, tzn. že došlo k navýšení pravděpodobného výdělku za 3. kalendářní čtvrtletí, takže dochází ke zvýšení náhrady mzdy za 4. kalendářní čtvrtletí.
Není tomu tak, a to platí jak pro veřejný, tak soukromý sektor, že náhrada platu nebo náhrada mzdy zůstává stále ve stejné výši – od začátku po celou dobu trvání překážky v práci nebo nároku na náhradu mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, ačkoli se takto v praxi mnohdy nesprávně zjednodušeně postupuje.
Je třeba přepočítat pravděpodobný výdělek, resp. průměrný výdělek za každé kalendářní čtvrtletí, což se projeví ve výši náhrady mzdy za následující kalendářní čtvrtletí. V soukromém sektoru je takto třeba zohlednit např. zvýšení minimální mzdy, nejnižších úrovní zaručené mzdy nebo mezd ujednaných v kolektivní smlouvě.