Hlavní navigace

Rostou úrokové sazby a padají (americké) banky

3. 5. 2023
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos Inc.
Další americká banka má svůj osud zpečetěn. Příslušnou banku v první květnové pondělí převzala Federální korporace pro pojištění vkladů, přičemž většina jejích aktiv byla prodána JPMorgan.

V dobách zvyšujících se úrokových sazeb se ověřuje, kdo se koupal nahý. Zvýšení úrokových sazeb znamenalo snížení likvidity na mezibankovním trhu, peněz se více nedostává kdekoli jinde. Nyní se zjišťuje, kdo v čase stlačených úrokových sazeb investoval do aktiv, která cena peněz a inflace přecenila.

Co se týká bank, ověřuje se, jak jsou banky v takových podmínkách připraveny zvládat rizika svého podnikání. Za dva měsíce, když je banka v problémech a směřuje k úpadku, nastupuje nucená správa. Nejde jen o úrokové a kreditní riziko, které banka nutně nese, ale i riziko transformační. To vyplývá z toho, že banky se příznačně financují krátkodobě, ale investují s delším horizontem.

Série šoků změnila jak vnější prostředí, tak podmínky financování. V dílčích měnových zónách se hledá peněžní a úvěrová politika, která by stlačila inflaci a současně udržela stabilitu bankovního sektoru.

V Česku se změnou složení bankovní rady české centrální banky jmenované odstupujícím prezidentem Milošem Zemanem nastoupila stabilita úrokových sazeb a inflace má být potírána spíše prostřednictvím slovních intervencí a kurzové politiky – koruna má být silnější, podporovat ji mají jak intervence slovní, tak intervence devizové.

Všeobecně žijeme v době, kdy byly levné peníze pod taktovkou nulových a záporných úrokových sazeb vystřídány úrokovými sazbami rostoucími. Cena peněz již nemá být nulová, banky se nemají topit v likviditě a bezradně hledat příležitosti k výnosu.

Další americkou bankou, které došly likvidní dolary, je First Republic Bank. Vedla vkladové účty, individuální penzijní účty, nabízela úvěrové produkty spolu s osobním i firemním bankovnictvím. Kvartální výsledky ale bance podlomily nohy a nastoupila nucená správa americké FDIC.

Role zákonného pojištění vkladů

V pozadí pádu bank stojí vysoká úroveň nepojištěných vkladů. Jak držitelé vkladů nepodléhajících zákonnému pojištění vkladů v obavách o své peníze vezmou své vklady a vyberou je, banka přichází o zdroje financování. Pokud mezitím úvěrové a investiční portfolio bank ztratilo na tržní v hodnotě, zúčtovává se dopad inflace a zvýšení úrokových sazeb. Banka ztrácí půdu pod nohama, dojdou jí peníze.

Pojištění vkladů je mechanismus, který má v případě bankovní paniky a splašených vkladatelů vybírajících své bankovní vklady pomoci obnovit důvěru v bankovní systém.

Zmíněná FDIC, Federální korporace pro pojištění vkladů, Federal Deposit Insurance Corporation, je federální agentura v USA, která v USA institucionalizuje pojištění bankovních vkladů. Jde o to předejít bankovní krizi a s ní souvisejícím problémům. Založení takové vládní agentury zákonného pojištění bankovních vkladů (v českých končinách to byl původně Fond pojištění vkladů, nověji je to Garanční systém finančního trhu) má za cíl zabránit bankovním krizím a zajišťovat vklady klientů bank.

Pozadí dnešního pnutí v bankovním systému Spojených států je ale poněkud jiné – vklady přesunují držitelé vkladů přesahujících limity pro pojištění. Příznačně se přesouvají vklady z malých bank do bank velkých a jistějších.

V pozadí garance vkladů stojí nepřehlédnutelné riziko morálního hazardu, privatizace zisků a socializace ztrát. Proti zlým stojí ti dobří, podobně jako v případě kriminální zápletky na jedné straně stojí kriminálníci a oproti nim policisté a vyšetřovatelé. Stranou nestojí další instituce mocí zákonodárné, výkonné a soudní, své slovo má i centrální banka, regulace a dohled.

Aktiva, tedy majetek, byl v rámci dohody o vyřešení největšího krachu americké banky First Republic Bank od finanční krize v roce 2008 prodán bance jiné, agentura Reuters hlásí, že Regulátoři zabavili First Republic Bank, prodali aktiva JPMorgan. JPMorgan vyhrál tuto aukci a za banku platí 10,6 miliardy dolarů.

Generální ředitel JPMorgan Chase Jamie Dimon poznamenal, že banka učinila svou nabídku na První republiku způsobem, který by „minimalizoval náklady“ fondu pojištění vkladů FDIC. FDIC odhaduje, že převzetí a prodej First Republic bude stát tento fond kolem 13 miliard dolarů.

Zpět ale k pojištění vkladů a fungování amerických bank. Dnes americký systém zákonného pojištění vkladů (FDIC) poskytuje pojistku pro bankovní vklady do výše 250 000 dolarů na jednoho klienta v jedné bance.

Pokud se banka dostane do finančních potíží a nemůže vklady vyplatit, FDIC vyplácí náhradu. Tímto způsobem FDIC přispívá k ochraně klientů bank, pomáhá zamezit šíření bankovní paniky.

V našich končinách má zákonné pojištění vkladů aktuálně limit 100 tisíc eur a v pozadí v EU aktuálně existující institucionalizace jde výplata vkladů té které nesolventní banky nebo pobočky zahraniční banky k tíži fondu pojištění vkladů, který je k tomu podle regulí EU určen (více viz Garanční systém finančního trhu).

Panika, zdraví a stabilita bank

Když inflace a trhy s ohledem na růst úrokových sazeb přeceňují aktiva a pasiva, i v bilancích bank dochází k odhalení toho, že cenné papíry nakoupené v době nulových a záporných úrokových sazeb klesají v ceně.

Ve vztahu k padlé First Republic Bank tak třeba letos v březnu zaznělo, že ratingová agentura Fitch negativně snížila hodnocení dlouhodobého výchozího ratingu First Republic Bank jako emitenta cenných papírů – signál, že si bude půjčovat dráže, anebo vůbec.

Bankovní panika je jako divoký požár, který se šíří z jedné banky na druhou. Ve výsledku hrozí, že bude prostřednictvím hospodářské krize spálena celá země, její hospodářství. 

Taková panika je jako virová epidemie. Jak se klienti bank a vkladatelé snaží zachránit své vklady před domnělým krachem té které banky, vlastně takový krach vyvolávají.

A právě proto, že taková panika ohrožuje bankovní systém jako celek, nastoupilo výše diskutované zákonné pojištění vkladů. Banky jsou srdcem finančního systému, jsou klíčovým hráčem na peněžních trzích. Jejich stabilita a zdraví jsou důležité pro finanční i hospodářskou stabilitu. Podnikání komerčních bank je tak činností, která byla, je a bude regulována, vznikají různé úřady či agentury zajišťující dohled.

Ve Spojených státech se již na začátku 80. let uplatňoval jednotný systém hodnocení finančních institucí (UFIRS, Uniform Financial Institutions Rating System). Představou bylo, že dohled má u bank a úvěrových institucí posuzovat pět oblastí. První z nich je kapitálová přiměřenost, zda má banka dostatek kapitálu, aby pokryla případné ztráty svého hospodaření.

Druhou regulovanou složkou a dohledem posuzovanou oblastí je majetek banky.  Jde o kvalitu a rizika aktiv v bilanci banky. Ve vtahu ke třetí kategorii se pak hodnotí kompetence vedení banky a adekvátnost kontrolních či řídicích mechanismů. Hodnotí se tyto tři a dva další aspekty, vzniká akronym a označení „CAMEL“:

Kapitálová příměřenost (Capital), aktiva (Assets) a management (Management) jsou částí pohledu na fungování bank, jejich stabilitu a finanční zdraví.

Další dvě posuzované oblasti představují výnosy (Earnings) a likvidita (Liquidity). V roce 1995 byla přidána šestá oblast, „S“, což znamená Sensitivity to Market Risk a citlivost na tržní rizika. Sumárně se pak hovoří o „CAMELS“.

Role depozit a toho, jak se banka financuje

Začínali jsme tím, že když dojde k tomu, že klienti ztratí důvěru v banku a začnou masově stahovat své vklady, dochází k tzv. bankovní panice. A právě cosi takového je dnes v pozadí dění za Atlantikem. Jde zejména o vklady, které přesahují limit pojištění vkladů – z logiky věci klient, který tuší, že se jeho banka může octnout v problémech, bude chtít svůj vklad preventivně převést do bezpečí. V takové situaci se jakkoli zdravá banka třebas jen kvůli panice může dostat do problémů s likviditou.

Banky se v principu bankovnictví částečných rezerv spoléhají na to, že klienti budou své peníze v bance ukládat a parkovat. To poskytuje stabilitu a zdroj likvidity pro banku. Hraje se o likviditu, surovinu, bez které banky nedokáží žít.

V poslední dekádě vládnoucí uvolněná peněžní a úvěrová politika nastolila nulové a záporné sazby, likvidity byl přebytek. S nástupem inflačního prostředí ovšem dobré počasí skončilo, za likviditu se opět platí.

Nyní jde o to si likviditu zajistit a udržet. Zřejmým zdrojem likvidity jsou bankovní vklady, peníze uložené na klientských účtech. Vedle likvidity získané díky vedení vkladových účtů má banka několik možností, jak likviditu získat.

Může požádat o půjčku od centrální banky, která likviditu má a může ji emitovat. Tento proces je ovšem regulován a limitován. Obchodní banka může likviditu získávat také výpůjčkami na mezibankovním trhu, kde si banky likviditu půjčují. V nejisté době obavy rostou a ochota půjčovat klesá a to ovlivňuje i financování bank.

Stranou nestojí ani kreditní riziko, riziko úvěrování. I na mezibankovním trhu může klesat ochota půjčovat. Ano, i s bankou jako protistranou se pojí riziko ztráty způsobené neplněním finančních závazků.

Co se týká financování, banka může vydávat dluhopisy (zvýšit svůj dluh a své závazky) a jiné cenné papíry, jako jsou akcie (a zvýšit svůj vlastní kapitál) nebo vkladové certifikáty. Možnost stojí a padá se schopností banky přesvědčit a motivovat investory, aby tyto papíry koupili a investovali do nich. V pozadí opět stojí náklady na financování a výnos požadovaný potenciálními zájemci o tyto papíry.

Likvidita a solventnost a transformace splatnosti

Vkladatelé, mající na svých bankovních účtech vklady na viděnou, mají možnost disponovat se svými aktivy podle svých potřeb. Banka tak čelí riziku likvidity, masovým výběrům vkladů a běhu na banku. Z nelikvidní banky se snadno může stát banka nesolventní. Z bankovní paniky se může stát bankovní krize, v úvodu zmíněná spirála nežádoucího vývoje.

V době růstu úrokových sazeb se ke slovu dostává problém s likviditou a duračním (úrokovým) rizikem. Zádrhel bilance komerční banky spočívá v tom, že aktiva v její bilanci jsou rizikovější a méně likvidní než pasiva – zdroje financování.

Když bance dochází třebas kvůli odlivu vkladů likvidita, může prodat nějaké své aktivum, třebas nějaké držené prvotřídní dluhopisy. Prodává se ovšem za tržní ceny, které díky růstu úrokových sazeb vyklesaly – naplnilo se úrokové a inflační riziko. Zvýšení úrokových sazeb připomnělo, že i bezpečné dluhopisy nejsou vůči inflaci imunní.

I zdánlivě bezpečná investice do prvotřídních dluhopisů s sebou nese riziko ztrát.
Pokud však vkladatelé vytáhnou své peníze z banky nad rámec likvidity, kterou má banka po ruce, může být nutné, aby banka držené cenné papíry se ztrátou prodala a nedržela je až do splatnosti, jak bylo plánováno.

I v tomto ohledu jsou pro kteroukoli banku nepřehlédnutelná tržní rizika, možnost ztrát způsobených změnami tržních cen aktiv. V podstatě jde o riziko ztráty způsobené změnami tržního či férového ocenění aktiv a pasiv. V době krocení inflace nabývají na ceně klientské vklady, bankovní likvidity se nedostává. Krátkodobé úrokové sazby jako cena těchto finančních prostředků je vyšší.

Tržní rizika na bedrech bank, důsledky QE a QT

Vysoká volatilita na dluhopisových trzích. Největší výkyvy za několik dekád, nejprve přecenění dluhopisů kvůli vyhlídkám zvyšování úrokových sazeb, pak výkyv v opačném směru. I nějak takto by mohl být komentován vývoj v době zvyšování úrokových sazeb, když zřejmě skončila dekáda extrémně uvolněné monetární politiky centrálních bank.

Kvantitativní uvolňování, QE jako nový nástroj v arzenálu centrálních bank, mělo s nástupem inflačního prostředí ustoupit do pozadí. Nastoupila novinka v podobě kvantitativního utahování, QT (Quantitative Tightening), další nástroj monetární politiky.

Nebývalé uvolnění peněžní a úvěrové politiky bylo netušeně střídáno nebývalým utahováním. Utahování měnové politiky představuje rizika a výzvy. Ve významných měnových zónách pozvolna končí programy nákupu aktiv ze strany centrálních bank. Jak se bilance centrálních bank zvětšily, mají se pozvolna zmenšit.

Samotné QT, kvantitativní utahování a snižování objemů financování z měšce centrální banky, má přispívat k tlaku na růst delších úrokových sazeb. A to se v tržních výnosech a ocenění dluhopisů v předstihu i odráží.

Rostoucí náklady na dluhovou službu testují kredibilitu, bonitu a úvěruschopnost dlužníků, ve změněném prostředí se mění kreditní riziko a schopnost splácet úvěry. V poslední době vnímaným zádrhelem zvyšování úrokových sazeb a utahování měnové politiky jsou ovšem problémy v bankovním sektoru. Zvyšují se náklady na financování, a to i pro samotné banky. Růst úrokových sazeb má vliv na hodnotu aktiv a pasiv obchodních bank.

Zatímco se v poslední dekádě banky učily žít, přežít a profitovat v podmínkách přebytku likvidity, nyní nastává opak. Konec potlačení durační prémie, přecenění aktiv, jako jsou dluhopisy, nemovitosti nebo třebas akcie úměrně ke změně ceny peněz, podmínky na finančních trzích se mají změnit.

Dodávání likvidity centrální bankou a nejedno dilema centrálních bankéřů

V dobách paniky a nejistoty centrální banky používají různé nástroje dodávání likvidity, aby předešly bankovní krizi a panice.

Zatímco krocení inflace si žádá likviditu snižovat a tlačit cenu peněz a financování na vyšší úrovně, finanční stabilita si žádá cosi jiného. V inflačních časech tak vzniká rozpor – zatímco krocení inflace by si žádalo likviditu odebírat a držet náklady na financování vysoko, finanční stabilita si žádá opak.

V americkém bankovním systému se ukazuje, že jak vkladatelé v obavách a nedůvěře v malé a střední banky přesouvají své vklady, dochází k výkyvům likvidity. Zvyšování úrokových sazeb testuje malé a střední banky, hraje se o přístup k likviditě.

Velká banka má na poli vkladů nepřehlédnutelnou výhodu, je příliš velká na to, aby padla. Velké banky mají mít prostor, jak levně vstřebat banky menší. Důležité je, aby zůstalo u problémů jednotlivé banky, nikoli celého bankovního sektoru.

Z pohledu dění ve Spojených státech může být útěchou, že se zvyšování dolarových úrokových sazeb v této měnové zóně zdá být u konce.

Když nyní na jednu z amerických bank dopadla nucená správa, nastupují otázky. Kupříkladu jaký byl podíl nepojištěných vkladů a objem financování, které padlá banka čerpala od jiných bank. Stejně tak jde o to, kdo ponese důsledky selhání banky. Otázky, proč banky a bankovní sektor ve svých bilancích nesou rizika, která by měli nést investoři na kapitálových trzích, nezaznívají. Vypadá to, že existuje představa, že všechno spraví regulace a dohled.

Stůj co stůj jde o to předejít plošnému odlivu depozit, zajistit likviditu prostřednictvím diskontního okna centrální banky a jiných mechanismů. A tak dnes ve Spojených státech nastoupil objem dodávání likvidity převyšující hodnotu bilionu dolarů.

skoleni_15_4

Hospodářství ve Spojených státech zpomaluje, nikoli ovšem tak, aby se dalo říci, že je kýžená a slibovaná 2% inflace zajištěna. Trh práce neochlazuje, jádrová inflace se jeví jako zakořeněná a setrvačná. Výsledková sezóna nenaznačuje žádné propady, hlubší recesi nikdo nevyhlíží. Skeptik by řekl, že historie se neopakuje, ale rýmuje.

Útěchou by mohla být představa, že když banky v obavách o své zdraví a přežití zpřísní podmínky úvěrování, projeví se to jako brzda.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).