Kdyby si pan autor při své procházce dal tu práci a vyhledal ještě pár dalších politiků napříč politickým spektrem, tak si článek s chutí přečtu. JIstě i ostatní politické strany mají ve svých politických programech zavádějící hesla a sliby, na které by bylo možné poukázat. Ale takhle je ten článek jen obyčejná antisocdemácká agitka, jakých je za posledního ca půl roku všude jako máku. Kvůli tomuhle na Měšec vážně nechodím.
Už aby bylo po volbách. Kam se člověk vrtne, tam narazí na nějaký nenávistný plakát, z poštovní schránky každý den vybírám pomlouvačné letáky nabádající mě, kterou stranu nevolit… Už jen čekám, kdy se v téhle vypjaté atmosféře nepřátelství a nesmiřitelné nenávisti do sebe příznivci pravice a levice pustí nejenom slovně, ale i fyzicky.
Ale k tomu, aby to nebylo jen o osobních útocích, ale o rozumných postojích tato glosa přeci nabádá. Samotnému se mi ekluje nenávistná kampaň, ať je v ní demagogie pravičácká či levičácká.
Článek nebyl vymyšlen, aby cíleně někoho poškozoval, v tomto případě ČSSD. To skutečně ne. Šlo opravdu o náhlý impuls, náhodu. Nejsme politický server, víme, že od nás čekáte něco jiného. Také jde o glosu, nevyjadřuje názor celého serveru.
ČSSD ale skutečně, tak jak 13. důchody prezentuje, balamutí lidi. Kdyby to podala tak, jak to ve skutečnosti je (že jde o jednorázovou valorizaci), tak by tento text nevznikl, i když by se mi to stejně nelíbilo.
Rozhodně nepatřím k těm, kdo souhlasí s házením utopenců na politických mítincích a okamžitým odmítáním všeho, co přijde z dílny ČSSD. Naopak, když je to rozumné, má to mou podporu. Jako např. navýšení mateřské na úroveň roku 2009.
Myslím, že všechny strany v předvolebním čase používají polopravdy, aby nás chytly na vějičku a dali jsme jim hlas, akorát, že některé míň, některé víc a některé jdou až tak daleko, že myslící člověk musí vidět, že slibují, co nemůžou zajistit, tedy že lžou až za rámec slušnosti. S některými stranami už máme své zkušenosti (to s těmi, které už byly u vesla, nebo se alespoň s těmi velkými vezly) s některými ne, známe ale jejich „vedoucí tváře“.
A z toho si každý myslící člověk může o nich udělat obrázek a odhadnout, co jim může věřit a co ne a srovnat to s jejich předvolebními sliby. Pak může podle svého ražení (někdy i žaludku) zvolit stranu, kterou bude volit.
Pan Hovorka má určitě představu, která strana mu nejvíc vyhovuje a kterou proto bude volit. Vybírat podle slibů stran zodpovědně nejde, spíš se řídit podle toho, co strany už dřív slibovaly a co splnily, v čem ustoupily od svých programů, s kým se spojily, kdo je v té které straně, atd.
Faktem ale zůstává, že toho ČSSD slíbila asi nejvíc, myslí to s námi upřímně. Mě poplatky u lékaře ruinují a jejich zrušení mi umožní si dát o jedno pivo víc a ti nemocní si to holt zaplatí přímo, příspěvek z dividendy ČEZ mi určitě významně sníží účet za elektřinu, tedy pokud se nedostaneme do sporu s pravidly EU, nebo se zase nezvýší poplatek za distribuci, protože se dluhy neplatí, tak nám každému ještě jinak bude přidáno (tady alespoň doufám).
A jestli se někdy ty dluhy platit budou, tak asi současní slibující politici doufají, že to zaplatí spíš ti naši parchanti, než my, co jsme budovali socialismus. Bohužel nám to ale asi nebudou tolerovat věřitelé a tak může dojít i na nás.
Oněch 30 Kč neruinuje bohaté lidi vydělávající 30 nebo 50 tisíc čistého nebo mladší, kteří nejsou tak nemocni. Ale starší lidé v předdůchodovém věku a důchodci už jsou více nemocní a jelikož celý život poctivě pracovali a platili daně a zdravotní péči nečerpali, nechová se poplatková politika vůči nim fér. A ať to chceme slyšet či nikoliv, ve většině případů nezůstává jen u oněch 30/60/90, ale jde o podstatně vyšší peníz. Pak vidíte v supermarketu u kasy, jak se lidi dohadují s pokladní o, z něčího pohledu, pár bezvýznamných drobných, jenže ten důchodce má rozpočítáno na den, kolik může utratit, aby s almužnou vyšel. Takže jestli má nákup předražený o bůra, tak se o to bůro hádá, protože to pro něj může představovat půlku oběda nebo v rámci celého měsíce krabičku léků. V lékárnách zase spousta lidí odříkává lék s doplatkem, chce nějaký bez doplatku, ale lékárník vysvětluje, že od 1. se změnil sazebník úhrad a neexistuje žádný lék na danou nemoc bez doplatku. Ale můžete si zdarma vyměnit na ulici použité narkomanské potřeby za nové. Takže jsou i případy, kdy lidé odmítnou lék zcela. Ano, i tak se dá místo Hitlerovského „do plynu“ staré nepotřebné lidi odstavit.
Co asi všichni můžeme pozorovat je to, že lékárny ani lékaři až tak nestrádají (i uklízečka má právo se dožadovat vzhledem k evropským cenám evropský plat) a hlavně lékárny rostou v nejlukrativnějších částech měst jak houby po dešti. A astronomické zisky farmaceutických firem taky o něčem vypovídají.
Co mohu na naší rodině vypozorovat: za vlády ODS se značně zvýšily naše rodinné výdaje za léčení, ačkoliv p. Julínek dokonce v jednoum z předvolebních pořadů v TV uváděl „naši“ nemoc jako pro pacienta finančně náročnou. Za Ratha šlo o stokorunové doplatky, které navíc revizní lékař pojišťovny mohl prominout a celou sumu tak hradila pojišťovna nebo některé doplatky prominul lékárník, protože na dalších předepsaných lécích zase dost vydělal. Šlo o to u něj brát všechny předepsané léky. A i když nám pojišťovna časem z nad 5000 vrátí, máme u ní ležet umrtvené peníze, které nemůžeme nijak použít. Za rok, nepůjdou-li ceny resp. doplatky léků dále nahoru, to bude dělat počítám že 20 – 30 tisíc. Pro někoho to není žádný velký obnos, pro někoho ano. Nejde však jen o léky, jsou tu další výdaje nijak nehrazené, o kterých normální zdravý člověk nemá ani potuchy. A v některých rodinách je závažnějších diagnóz více a i když jeden člen v rodině obstojně vydělá, rodina je díky více nemocem vyvržena na okraj společnosti, a u ty rodiny, co nemají obstojně vydělávajího člena, jsou díky Vodičkovsko-Nečasovskému „štědrému“ sociálnímu systému za hranicí bídy.
Jako v automobilovém průmyslu dokázala nejen např. Škodovka, že Fabie s 3válcem a dálkovým ovládáním centrálu nemusí stát nutně přes 400 tisíc, tak by se ceny i ledasčeho jiného daly srazit na rozumnou úroveň. A jelikož to trh většinou není schopen vyřešit, musí ke slovu přijít různá tolik odsuzovaná regulační opatření.
A guest má pravdu v tom, že sníží-li se u něčeho spotřeba, monopoly si zisk nesníží a následuje zvýšení ceny tak, aby i při nižší spotřebě bylo dosaženo vyšších zisků. Bohužel, nestačí přiměřený či mravný zisk, hitem je všude maximalizace zisku.
Stále jen slyšíme, že na nic nejsou peníze (to jsme ostatně slýchávali i před 89.). Jak by mohly být, když zisky odtékají do ciziny? Nevím, jak to dělají v Německu nebo Rakousku, když chtějí potáhnout silnici novým asfaltem? To taky rozprodávají svůj majatek? Možná, že tam podnikatelé platí poctivěji daně, možná mají důslednější kontroly a nemohou si do podnikání dávat tolik soukromé spotřeby. Naši známí se diví, co tady máme za tak krátkou dobu přebohatých lidí, že u nich to trvalo podstatně déle, než se vzmohli. A nejvíc mne štve přirovnání k bývalému SSSR, kde taky prémiové značky nestíhají místním zbohtalíkům dodávat auta a na druhou stranu tam lidi chovají králíky na balkoně, aby si mohli aspoň jednou za čas dát k svátečnímu obědu něco od masa. A tam někam my, aniž si to uvědomuje, směřujeme. Bohužel.