Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud (podle ust. § 2051 občanského zákoníku, o. z.) na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. (K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je pak poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.)
Soud tedy může na návrh dlužníka nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit, a to v krajním případě jen na úroveň (částku), která nahrazuje věřiteli vzniklou škodu. Jde o tzv. moderační právo soudu.
Smluvní pokuta je vlastně paušalizovanou náhradou škody, zpravidla však navýšenou, ale navýšení musí být přiměřené
Jak je to se smluvní pokutou, jsme si již vysvětlovali nedávno v článku Smluvní pokuta už není, co bývala. Dlužníci se jí teď nemusí tolik bát. Vysvětlili jsme si, co je a co není přiměřeně vysoká smluvní pokuta a jak se to posuzuje a hodnotí.
Protentokrát si připomeňme, že smluvní pokuta je jakousi paušalizovanou náhradou škody. Obvykle se sjednává výše smluvní pokuty vyšší, než je předpokládaná výše škody, která by mohla účastníkovi smlouvy z důvodu porušení smlouvy druhým účastníkem vzniknout. Smluvní pokuta by dotčené, poškozené straně měla přinést legálně něco navíc – ovšem v přiměřené výši – jako odškodnění.
Není automatický nárok na smluvní pokutu a náhradu škody dohromady, to je třeba si dohodnout
V této souvislosti je nutno znovu připomenout, že (podle ust. § 2050 o. z.) je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.
Pokud se chce někdo domoci jak pokuty samostatně, tak současně i náhrady škody, pak je třeba již ve smlouvě uvést, že smluvní strany vylučují použití § 2050 o. z., nebo že „vznik nároku na smluvní pokutu nevylučuje nárok na náhradu škody“, popř. malinko jinými slovy se stejným významem – vznikem nároku, zaplacením smluvní pokuty atp. „není dotčeno právo na náhradu škody“.
Nicméně praktičtější, a to je smyslem smluvní pokuty, je zřejmě ujednat ji tak, aby zahrnovala předpokládanou výši škody i jakousi právě jen pokutu, tedy sankci navíc.
Návrh na snížení smluvní pokuty
Z ust. § 2051 o. z. vyplývá, že k moderaci smluvní pokuty soud nemůže přistoupit bez návrhu dlužníka. Dlužník a posléze žalovaný samozřejmě může o snížení smluvní pokuty požádat i svého věřitele (později žalovaného).
Ovšem je nezbytné zdůraznit, že adresátem návrhu dlužníka na snížení smluvní pokuty je soud. Jde o tzv. procesní úkon. Pro něj není významné, jak jej účastník (soudního řízení) označil (nazval). Soud sám vždy uváží obsah (smysl) projevu – účastníka, úkonu učiněného vůči soudu.
Soud nebude za dlužníka nic domýšlet
Posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu však soudu neumožňuje, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.
Nicméně za návrh na snížení smluvní pokuty lze považovat i takový procesní úkon (námitku) dlužníka (žalovaného), ze kterého je patrné, že se dlužník domáhá (byť i jen částečného) zamítnutí žaloby z důvodu, že má požadovanou smluvní pokutu za nepřiměřenou (popírá přiměřenost její výše).
Není nezbytné, aby se dlužník výslovně dožadoval aplikace moderačního oprávnění soudem, tj. aby výslovně navrhoval snížení smluvní pokuty. Jestliže je např. žalováno na zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč, není nezbytně nutné, aby žalovaný uvedl, že žádá soud, aby využil svého práva a snížil smluvní pokutu na 100 000 Kč. Postačí, když navrhne zamítnutí žaloby co do částky 100 000 Kč. A současně bude namítat nepřiměřenost pokuty, resp. uvádět důvody, proč by neměla být věřiteli přiznána smluvní pokuta v plné žalované výši. Efekt je stejný.
Naproti tomu prosté popření existence nároku na smluvní pokutu samo o sobě nepostačuje k tomu, aby takový úkon dlužníka mohl být považován za návrh na snížení smluvní pokuty.
Pokud z projevu dlužníka nelze současně dovodit výhrady dlužníka k přiměřenosti požadované smluvní pokuty, není soud oprávněn si za účastníka takový obsah úkonu domýšlet, tedy činit z něj závěry, které z jeho obsahu ve skutečnosti nevyplývají.
Nestačí jen žádat snížení smluvní pokuty, je třeba prokázat důvody k jejímu snížení
Pro úplnost lze dodat, že dlužníka, který navrhl soudu snížení smluvní pokuty, následně v řízení tíží tzv. důkazní břemeno ohledně objasnění okolností, z nichž lze usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty.
Je tedy dlužníkovou povinností tvrdit a prokazovat (předkládat soudu důkazy), v čem konkrétně spočívá nepřiměřenost po něm požadované smluvní pokuty.
Co soudy uznaly jako návrh na snížení smluvní pokuty
To vše vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR (spis. zn. 23 Cdo 1398/2022, ze dne 3. 5. 2023). V projednávané věci Nejvyšší soud vyšel z toho, že žalovaná strana ve svém vyjádření požadovala zamítnutí žaloby a současně namítla (mimo jiné) nepřiměřenost požadované smluvní pokuty. Takový úkon posoudily nižší soudy i Nejvyšší soud jako návrh dlužníka na moderaci (snížení) smluvní pokuty (podle § 2051 o. z.).
ČLÁNKY DO MAILU