Když se některý spoluobčan oblékne večer do černých punčocháčů, tmavě šedého pláštíku a tmavomodré ponožky přes hlavu s tím, že se půjde jen tak projít a mimochodem se staví v domě, kde mají trezor, z kterého si za blíže nespecifikovaných podmínek vypůjčí všechno, co by se mu mohlo jenom trošku hodit, tak to je loupež. Je zajímavé, že se tím takový člověk zpravidla nechlubí druhý den kamarádům v hospodě.
Přitom drsňák, který si odmontuje nový blatník od auta a na jeho místo dá jiný promáčknutý s tím, že vykoná formální návštěvu v pojišťovně, kde se ji pokusí oškubat o peníze za nový blatník a o šálek kafe, je leckdy skoro hrdina. Pojišťovna má peněz dost, tak proč ji nepumpnout. Pojistné je stejně nekřesťansky vysoké, proč se trochu nezahojit.
Co to stojí
České a evropské pojišťovny údajně odhadují, že pojistné podvody představují 7 – 14 % všech pojistných plnění. Tedy pokud na plnění vyplatily české pojišťovny za loňský rok 38,6 mld. Kč, tak z toho bylo jenom pro podvodníky 2,7 – 5,4 mld. Kč.
Pojišťovny si toho jsou velmi dobře vědomy a snaží se proti podvodníkům bojovat, jak mohou i nemohou. To, že obliba pojistných podvodů vzrůstá (ale i boj proti nim), dokumentuje následující tabulka.
Rok | Počet obvinění | Počet odsouzení | Vyčíslená škoda |
---|---|---|---|
1999 | 77 | 8 | – |
2001 | 396 | 113 | 74 mil. Kč |
2002 I-IX | 509 | – | 332 mil. Kč |
Bránit se
Např. Allianz pojišťovna disponuje týmem lidí, kteří se pokouší pojistné podvody odhalovat a ročně takto ušetří 30 mil. Kč. Ostatní pojišťovny budou k problematice podvodů zřejmě přistupovat srovnatelně.
Nejvíce pojistných podvodů je spojeno s havarijním pojištěním a povinným ručením. Snad i proto, že je auto nejčastěji pojištěným majetkem, a pojištění také nebývá nejlevnější.
Podvody, podvody, podvody
Různé podvody jsou různě nebezpečné. Např. klasický případ, kdy řidiči naletí do skla kamínek a sklo rozbije. Těžko říct, kdo to udělal, nové sklo je drahé a ztráta bonusu na havarijním pojištění bolí. Domluví se se známým (který má např. služební vůz) v tom smyslu, že kamínek odlétnul od jeho auta a škoda bude hrazena z jeho pojištění odpovědnosti.
Ačkoliv je takovýto podvod stále podvodem, jeho nebezpečnost není zas až tak vysoká. Místo jedné pojišťovny zaplatí škodu jiná pojišťovna. Jednou ta, jednou jiná. Škodu by stejně některá z pojišťoven zaplatila a lze očekávat, že když občas zaplatí navíc, jindy zase z podobných důvodů ušetří.
Pokud ale jde o podvod, kdy řidič s rozbitým předním sklem neměl havarijní pojištění, je to horší. Takový pojistný podvod zvyšuje náklady celého pojistného odvětví a nejspíš se časem projeví v úpravě pojistného. Takový podvod tedy platí ostatní pojistníci. Je ironií osudu, že to leckdy bývají právě ti pojistníci, kteří před nějakým časem plácali našeho podvodníka po zádech a chválili mu, jak šikovně to s pojišťovnou zařídil.
Náklady? Náklady!
Náklady na pojistné podvody ale mohou být ještě vyšší. Jak bylo řečeno, zástupci pojišťoven přiznávají výši podvodů na 7 – 14 % z celkových plnění. Není ale v zájmu žádné pojišťovny přiznávat, že právě u ní jsou podvody dražší. Nemluvě o tom, že to ani nemusí vědět. Pak by k ní asi mnoho motoristů nemířilo. Možná, že by k ní ale mířili ti, kteří by větřili příležitost.
Ve Spojených státech se výše pojistných podvodů někdy kvantifikuje dokonce na úrovni 30 % všech pojistných plnění. Nejsou tedy evropské odhady příliš střídmé? Nebo si nejsou evropské pojišťovny všech nákladů vědomy? Nebo existuje jiný důvod takových disproporcí mezi evropským a americkým trhem?
Perlička na závěr
Zajímavý pojistný podvod vymysleli chytré hlavy ve Spojených státech. Povedlo se jim pojistit automobily, které nikdy neexistovaly. Poté nahlásili jejich krádež. Následovalo veselé vyšetřování při kterém policisté (překvapivě) žádné auto nenalezli a oni zinkasovali pojistné plnění. Právě díky těmto chytrým hlavám musí nyní zástupce pojišťovny každé auto předtím, než ho pojistí, vidět.