Mnohdy si lidé neuvědomují, že rozsah zákonné vyživovací povinnosti je značně široký a dopadá nejen na vyživovací povinnost rodičů vůči jejich dětem, ale také na povinnost dětí zajistit přiměřenou výživu svým rodičům, jsou-li toho schopny, jakož i na povinnost manželů si vzájemně zajistit stejnou životní úroveň.
V neposlední řadě by nemělo být překvapením, že za určitých podmínek může vyživovací povinnost vniknout také manželům, kteří jsou už rozvedeni. Právní úprava výživného je obsažena v Občanském zákoníku.
Vyživovací povinnost mezi manžely
Podle občanského zákoníku mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Smyslem vyživovací povinnosti mezi manžely by mělo být zajištění stejné hmotné a kulturní úrovně oběma manželům.
Pro vznik vyživovací povinnosti mezi manžely tedy nemusí nutně nastat situace, že jeden z manželů není schopen zajišťovat své elementární potřeby, jako např. přestane být schopen se sám živit, ale bude zcela dostačující, kdy budou oba sice schopni zajišťovat své základní lidské potřeby, ale v rozdílné míře. Institut výživného mezi manžely tak plní jakousi „dorovnávací“ funkci v případě, kdy životní standard jednoho z manželů je významně odlišný od životního standardu druhého manžela.
Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů a trvá po celou dobu trvání manželství, bez ohledu na to, zda manželé spolu stále žijí ve společné domácnosti, či nikoliv. Jedinou výjimku nepřiznání výživného mezi manžely představuje situace, kdy by plnění vyživovací povinnosti bylo v rozporu s dobrými mravy. Nadto je třeba zdůraznit, že občanský zákoník za určitých podmínek ukládá vyživovací povinnost také rozvedeným manželům.
Podle zákona se totiž uplatní, že pokud rozvedený manžel není schopen se sám živit a tato neschopnost má svůj původ v manželství, má vůči němu jeho bývalý manžel přiměřenou vyživovací povinnost – pokud to na něm lze spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na jeho věk či zdravotní stav v době rozvodu. Za okolnosti způsobující neschopnost se uživit, které mají svůj původ v manželství, se v praxi považuje především péče o nezletilé děti a rodinnou domácnost spojená se ztrátou pracovní kvalifikace, eventuálně invalidita vzniklá v průběhu manželství atp.
Při rozhodování o výživném rozvedeného manžela nebo o jeho výši ze strany soudu bude pak zpravidla brán zřetel na to, jak dlouho rozvedené manželství trvalo, zda si rozvedený manžel opatřil zaměstnání nebo si mohl výživu zajistit hospodařením se svým majetkem, zda se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu trestného činu atp.
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi
Vyživovací povinnost samozřejmě neexistuje jen mezi manžely či rozvedenými manžely, ale i mezi rodiči a dětmi navzájem. Vyživovací povinnost rodiče vůči jeho dítěti vzniká ze zákona narozením dítěte a trvá až do chvíle, kdy dítě začne být schopné se samo uživit. Schopnost dítěte samostatně se živit bývá většinou vykládána velmi široce a v praxi zpravidla nastává až v momentě, kdy je dítě schopno uspokojit všechny své hmotné a kulturní potřeby, včetně bytových potřeb.
Zde je důležité si uvědomit, že trvání vyživovací povinnosti rodiče vůči jeho dítěti není nijak limitováno či vázáno na dosažení zletilosti nebo jiného věku. S ohledem na výši a rozsah vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem zákon jednoznačně stanoví, že životní úroveň dítěte má být shodná s životní úrovní rodičů.
Nelze však paušalizovat, že rozsah vyživovací povinnosti bude definován výhradně schopnostmi a majetkovými poměry rodiče, ale bude nutné vždy brát v úvahu také míru hmotných a nehmotných potřeb dítěte a jejich odůvodněnost. Případná výše výživného se tak bude odvíjet i s ohledem na věk dítěte (např. s ohledem na jeho výukové a zájmové potřeby), dále s ohledem na jeho zdravotní stav, fyzickou a duševní vyspělost, způsob přípravy na budoucí povolání, koníčky a osobní zájmy atd.
Co se týče vyživovací povinnost dětí vůči jejich rodičům, v tomto směru občanský zákoník obsahuje jen velmi minimalistickou úpravu, podle níž má dítě povinnost zajistit svým rodičům „slušnou“ výživu. Předpokladem pro vznik vyživovací povinnosti dětí vůči jejich rodičům je samozřejmě existence stavu odkázanosti na výživu na straně rodičů, dále schopnosti dítěte se samostatně uživit a možnost poskytovat výživné další osobě. Podmínkou pro vznik této vyživovací povinnosti již nemusí být existence společné rodinné domácnosti rodiče a dítěte, musí zde však být rovněž soulad s dobrými mravy.
Závěr
Na závěr je třeba zdůraznit, že u vyživovací povinnosti dětí vůči jejich rodičům se jedná o subsidiární vyživovací povinnost, což znamená, že vzájemná vyživovací povinnost mezi manžely, popř. mezi rozvedenými manžely, bude vyživovací povinnosti dětí k rodičům předcházet.
Znamená to například, že dítě bude mít povinnost hradit výživné svému rodiči až v momentě, kdy jeho manžel či bývalý manžel nebude schopen mu výživu zabezpečit. Platí to samozřejmě i naopak, tedy pokud dítě, které není schopno se samo uživit, vstoupí do manželství, tak v prvé řadě mu bude povinen zabezpečit výživu jeho manžel, a nikoliv jeho rodič.
Chcete mít každé ráno v mailu přehled aktuálních článků z Měšce? Objednejte si náš mailový servis a žádná důležitá informace vám neuteče. Objednat si lze i týdenní přehled nebo také newsletter To hlavní, páteční souhrn nejdůležitějších článků ze všech našich serverů. Newslettery si můžete objednat na této stránce.
