Vlákno názorů k článku Jak je to s placením výživného na dítě a podle čeho se určuje jeho výše? od Pepa - Myslím, že by to mělo být určeno tabulkami....

A ptala jste se ho, jestli si to dítě pořizoval jenom proto, aby platil alimenty? Proč by rodiče, který děti získal do péče (tedy v drtivé většině případů matku) měl sponzorovat chlap, pokud se o dítě/děti chce starat sám? V takovém případě, pokud nebude striktně nařízena střídavá péče v poměru 50:50, by se dle mého názoru na druhém rodiči (otci) nemělo nárokovat vůbec nic, protože jsou pošlapávána jeho práva. Přijdou Vám alimenty 2.000-3.000 málo? Adoptujte si černouška z Afriky! Tam jich za tyhle peníze zachráníte tucet před umřením hladem a můžete si dokonce vytyčyt (stejně jako rozvedený muž), aby Vám 2x do měsíce poslalo hezký dopis. Už tak byste za ty svoje 2.000-3.000 měsíčně dostala "více", než spousta rozvedených mužů v ČR!!! A když se na to podívám jinou optikou, proč netrestat bezdětné? Když rozvedený muž nemá mít práva prakticky žádná, kromě styku na pár hodin až max 4 dny v měsíci se svým dítětem a zdejší paničky by po něm vymáhaly buď větší tisíce nebo desetitisíce měsíčně, proč by adekvátně nebo možná i ekvivalentně neměli být zatíženi ti bezdětní? Je to zejména ekonomický zájem státu (nikoliv rozvedených otců, ti z toho nemají vůbec nic), aby se rodily děti a z těch se na 50 let stávali daňoví poplatníci. Pakli-že stát upíra práva na stejnou výchovu mužům proti ženám, tj. (staví je do role něčeho podřadného, bez nějakého hlubšího důvodu), měl by tuhle roli za ně převzít. Argumentace, že si děti dělat neměl, je lichá, protože v zákoně se nepíše nic o tom, že matka je zásadně lepší rodič, ani že rozvodový soud proběhne tak, že děti dostane do péče matka a on je uvidí 1x za 14 dní, jestli vůbec. Zkrátka tady jsou muži ve velkém uváděni v omyl a za tento omyl mají pykat! To je něco naprosto nepřijatelného! Udělat si dítě není chyba. Ani udělat si dítě s nevhodným partnerem není chyba. Chyba je až to, že když se láme chleba, nejsou oběma (tedy matce a otci) přiřknuta stejná práva a stejné povinnosti!!! Tomu, komu nejsou přiřknuta naplno jeho práva, nemohou mu být přiřknuty ani povinnosti. A to dokonce ani tehdy, když se to ženštinám nebude líbit! Mně se taky nemusí líbit (a třeba ani většině společnosti se nelíbí), že Bill Gates má majetek, za který by se vyřešil tenhle alimentační problém pro celý stát, přesto na jeho majetek nikdo právo nemá. Proč by stát/matka mít měl, pakli-že nedodržuje zákon?! Prostě, když jako základ není střídavá péče 50:50, ale direktivně se trvá na výhradní péči matky 85:15, měly by tenhle problém s alimentama převzít stát s matkou. Jinak je to jako chtít bydlet v baráku a účet za hypotéku poslat někomu uplně cizímu!!! Nic jiného v tom vidět nelze.

" A že mu nic nezbude jeho problém"

No tohle neni pravda ..... kazda akce ma za nasledek reakci. V tomto pripade nemate pravdu, ze to je problem jen toho otce.

Pokud by doslo k situaci, ze po strzeni alimentu otci nezbude moc (nebo dokonce zadne penize na zivot) tak hrozi:
a) Otec se ma praci vykazsle a bude delat nacerno, nebo skonci jako nezamenstnany, ci dokonce jakjo bezdomovec. Proc by se taky mel namahat v nejake narocne praci, kdyz mu stejne nic nezbyde?
b) Otec aby neumrel zacne treba krast jidlo. coz ho nakonec privede do kriminalu, kde bude mit strehu nad hlavou i jidlo z dispozici zdarma.
c) Otec ze zoufale zivotni situce spacha sebevrazdu.

Ve vsech bodech take plati, ze dite nedostane vubec nic! Ne, ze nedostate treba jen cast alimentu, treba 3000 z vymerenych 10 000, ale nedostane vubec nic! Nula!

A proto nadmerne vymerene alimenty jsou i problem toho ditete (ci deti) a prenesene i jejich matky!

a) Nejenže hrozí, ono se to masově děje už spoustu let. Ti, co mají vysoké alimenty, přestávají pracovat, protože být na sociálních dávkách v extrémních případech je někdy dokonce i výhodnější. Pak myslím, že nemalá část, co se přesunula do černé ekonomiky, tak činí třeba právě pouze z tohoto důvodu. Ten člověk už tak vlastně nečiní jenom proto, aby se vyhnul zdanění práce od státu, ale aby se vyhnul i druhému zdanění, ve výsledku, když mu daně a alimenty strhnou 50-60 % příjmu, tak by "načisto" dělal za 2x-2,5x nižší mzdu (to se pak dá myslím naprosto chápat, když se někdo takový přesune na černý trh. Na výdělek 30.000, co by musel vydělat oficiální cestou, mu v černé ekonomice stačí vydělat 12.000 a to už je sakra rozdíl ve vynaloženém úsilí

Vysoké alimenty jsou veskrze lose-lose-lose pro všechny zúčastněné (stát-matka-otec), nevím, kdo něco takového může podporovat. Ať raději brutálně zdaní bezdětné až na takovou úroveň, že nebude po finanční stránce rozdíl, jestli je někdo dětný/bezdětný. Nebo ať ty bezdětné v případu nouze nikdo neživí a nechají se pochcípat. Z ekonomického hlediska je dětnému rodiči velkou část života strhávána značná část jeho příjmu ve jménu ekonomického zájmu státu a ten samý stát pak mezi někým, kdo se k něčemu takovému uváže a na 26 let ze sebe udělá ekonomického otroka a někým, kdo ty "ušetřený" prachy procestuje, prochlastá atd a děti nemá, mezi nima stát nedělá žádný rozdíl. A to je špatně.

A co kdyby si to, co dítě spočítal a došel k závěru, že 100.000 měsíčně pro to dítě nestojí ani boty z Gucci, ani jídlo denně z hotelu Intercontinental, ani dovolená na Maledivách? To by mohl koupit za alimenty, kdyby dobře vydělával. Nebo z čeho ten Váš žblebt, že by dítě mělo mít životní úroveň rodičů vychází, na jakém konstruktu je postaven? Soudkyně by mu to možná vysvětlila, ale z hodnocení příspěvků níže si můžete všimnout, že drtivá většina společnosti tento názor nezastává. Možná, že kdyby zákony nedělala feministka, na sociálce nedělala feministka a na soudu to nesoudila soudkyně 2x rozvedená feministka, že by ten někdo vám vysvětlil, že na to dítě nárok nemá a to podle žádné listiny (listina základních práv a svobod + úmluva o právech dítěte), kterou se ČR zavázala dodržovat a se kterými je onen nárok na stejnou životní úroveň v přímém rozporu. Obávám se, že české interní právo je těmto listinám podřazené, takže pokud by to někdo hnal do Štrasburku, patrně by český stát platil další statisícové odškodnění jako doposud ve všech případech.

V zakone o rodine to je,zedite ma pravo na stejnou zivotni uroven co rodic

Zákon o rodině myslím už neexistuje, že ho nahradil občanský zákoník. A i tak je to úplně jedno, protože tohle právo, které zřejmě do českého práva prosadila nějaká feministická k*áva, je v přímém rozporu, jak s úmluvou o právech dítěte (kde se hovoří o právu na NEZBYTNOU výživu potřebnou k vývoji a rozvoji), tak i s listinou základních práv a svobod (kde se hovoří, že každý jedinec má ničím nezadatelné právo nakládat s majetkem, který nabude, zcela dle svojí libovůle a že toto právo může být pouze v odůvodněných případech omezeno a to navíc jen v případech, které definuje stát a pouze při zachování základních svobod - tím rozumějte, že odebrání 50 % jeho příjmu na alimenty by se těžko posuzovalo jako zachování základní svobody užívání majetku). V té úmluvě o právech dětí se hovoří zejména o odpovědnosti státu (nikoliv přenášení nadměrné odpovědnosti na rodiče) a také se tam hovoří o povinnosti živit dítě zejména tím, kdo se o dítě stará (to by v drtivé většině případů byla matka). Jelikož obě tyto úmluvy Česká republika ratifikovala a zavázala se je dodržovat, jsou tyto listiny nadřazeny českému rodinnému právu, z toho žblebtu o "stejné životní úrovni" se stává rozumějte nižší právní norma, která pokud je v přímém rozporu s nadřazenou právní listinou, jí musí ustoupit. Listina základních práv a svobod i úmluva o právech dětí jsou nepochybně nadřazeny žblebtům v českém rodinném právu. Už se proti tomu (vysokému výživnému) asi 4 otcové odvolávali do Štrasburku a pokud vím, ve všech případech stát vyplácel statisícové odškodné pro porušení jejich práv. Tolik asi k tomu nesmyslnému právu. Je opravdu smutné, že se ničím neproviněný člověk musí odvolávat až do Štrasburku, aby docílil zadostiučinění, rozuměj, neměl povinnosti nebo ještě jinak měl povinnosti jako kdokoliv jiný (ne vyšší).

Vy prostě uvažujete naruby. Lidstvo přežilo dodnes právě díky tomu že předchozí generace se obětovaly (a často nejen majetkově) pro svoje děti. Vždyť k ničemu jinýmu, než zplození potomka tu člověk neni !
Jest.i si dokážete do hrobu vzít svuj majetek tak to gratuluju.

Aby to nevyznělo extra blbě pro vás, neni pro mně akceptovatelný bránit se jakýkoliv částce, pokud by bejvalka měla objektivně problém s dítětem v klidu a komfortu vyžít. Argumentoval jste tu aliemnty 30 tisíc a roztrhanýma hadrama. To je prostě nesmysl. Ale snad i méně chápavý jedinec si dokáže spočítat že živit sám dítě s 15-20 tisíci měsíčně neni žádná hitparáda a je spravedlivé aby část výživy (ideálně i výchovy) nesla i druhá zůčastněná počínající (souložící) strana.
Nechápu jak někdo může souhlasit s tim mít dítě a pak dělat švíky v jeho neprospěch. Dítě prostě je závazek a jestli si to někdo z finančních důvodů neuvědomuje, měl by radši zvolit kastraci.

Nesouhlasím. Nad nějakou hranici zabezpečení dítěte (plácnu 1,5x celorepublikového průměru) už jsou ve většině případů další platby buď k ničemu anebo vyloženě kontraproduktivní. Pokud si jsem něčeho takového vědom a neuznávám hodnoty jako Vy (to jest nechci vychovat 1-2 děti v relativním luxusu), ale třeba 5 dětí slušně, nevidím důvod, proč by mi v tom společnost měla (nebo komukoliv jinému) bránit. To právě proto, abych si do hrobu ten svůj majetek brát nemusel... Jenže tady stačí (není to naštěstí můj případ), aby se chlap zesobášil s nějakou samicí, vzniklo z toho 1 dítě a pak bez ohledu na to, jak je chlap bohatý, má ženská exkluzivní právo, oškubat ho skrze dítě (což je taková socioekonomická pojistka) takovým způsobem, že už další dítě/děti mít nebude. Stejně jako je nesmysl, jak jste psal, že když s nastavením systému má chlap problém, tak si má vybrat ženskou, se kterou se do křížku nikdy nedostane. Jak to ten chlap má asi vědět/zjistit? A už tím v podstatě tvrdíte, že je tedy v pořádku, když je právo nastaveno nespravedlivě/dis­kriminačně vůči chlapům a doporučujete si vypočítavě hledat někoho, kdo toho práva na Váš úkor nezneužije. Nemělo by právě tohle fungovat přesně obráceně? Vymáhání nadstandardních peněz na výživném z někoho rozvedeného je už nemorální i proto, že v úplných rodinách se nic takového nekontroluje. To proto, aby když se s ním ženská rozvede, tak aby ryl dr*kou v zemi a kromě toho, že přijde o rodinu, tak narozdíl od svého souseda, to mohl ještě nadstandardně financovat? Takže vlastně svým úspěchem si pod sebou podřezává větev. No výborná logika...

"Argumentoval jste tu aliemnty 30 tisíc a roztrhanýma hadrama. To je prostě nesmysl."

Tohle se stává naprosto běžně, mám 3 známý, co maj alimenty + - 20.000 / 2 děti a 2 z nich nadávají na to, že do těch dětí jde minimum. Proč by si to vymýšleli? Ne, opravdu neexistuje nic, co by matku nutilo jakkoliv zdokumentovat, za co ty peníze utrácí. Ikdyby z těch alimentů 10.000 / 1 dítě, chodilo dítě do školy hladové (což by v tomhle případě bylo naprosto absurdní), tak dokud by se na to nezaměřila sociálka, nikdo by nic neřešil a po chlapovi by se ty přehnané částky vymáhaly neustále.

"...nesla i druhá zůčastněná počínající (souložící) strana."

Když už jste u tohohle, tak diskriminující na současném právu je i to, že ženská má právo rozhodnout o interrupci (takže jí nikdy žádná vyživovací povinnost proti její vůli nevznikne), kdežto chlap, kdyby počal "nechtěné" dítě, tak už by za to měl zaplatit odebráním poloviny jeho majetku zcela bez ohledu na jeho výši. No to je teda spravedlnost jako prase.

Tak nějak mi pomalu dochází že asi oba mluvíme o opačných extrémech. Já znám víc těch samoživitelek kdy se otec nestará, nezajímá a alimenty za něj třeba platí ta jeho aktuální alespoň nějaké aby jí ho nezavřeli. A metodou skákající žáby to odnese do budoucna další baba atd. Psali tu i chlapi co to měli obdobně s babou. To je podle mně průšvih.
Ale řešit pár trotlů jako Řepka co si berou zalatokopky a nestačej se divit nebo ta kvákalka z bedny co měla toho golfistu... to je pá extrémů a prakticky dobře jim tak.
Za mně by bylo nejspravedlivější aby existovala nějaká ta tabulka kolik peněz 1 dítě v určitym věku potřebuje. Řekněme od 5 do 10 tisíc v rozmezí od narození do 18 let. Náklady nesou obě strany napůl. Tam by se mělo rozhodovat tabulkově a nekompromisně. Ty sumy co tahaj z lidí zlatokopky, to už by mělo být otázkou jinýho soudu a hlavně by se měly objektivně zdůvodňovat (postižené dítě atd)

Rozvodů je tolik protože lidi si nic před svatbou nekontrolujou a neprověřujou, pak se divěj s kym to žili kolik let.
A mně třeba rodiče celej život vtloukali do hlavy že chtěji abych se měl líp než oni... né teda jenom standard jako měli oni. Tak přistupuju k dětem i já, ačkoliv se nemám špatně, po moje dítě to je do budoucna mnou stanovený minimum.

Rozvodů je hlavně tolik, protože ze všech stran se útočí na rodiny jako konzervativní a nepotřebný přežitek. Navíc celé je to nastaveno tak, že pro mnoho žen je finančně výhodné se rozvést. Navíc si taková žena snadno může hrát na chudinku, jak si můžete přečíst i v mnoha názorech žen na tato témata.

Neutuchající podpora žen ve všech institucích i před soudem došla do očekávaného stavu. Rodiny se rozpadají, přičemž návrh na rozvod podávají dvakrát častěji ženy než muži.

Podpora žen podle mého už překročila mez, kdy to přináší ženám i společnosti užitek. Ženy už zvlčily natolik, že už útočí i na muží, že jim před 40 lety sáhl na kolínko, viz akce mee too. Ženy už dnes běžně cvičně udávají falešně za znásilnění i za pedofilní chování k dětem - skutečných pravých případů je zlomeček proti tomu, co ženy nahlásí.

Ten člověk, na kterého reagujete, píše rozumnou věc. Totiž že pokud dítě stojí X peněz, má dosta X peněz. A ne více či méně.

Soudy z nějakého důvody dávají bohatým nesmyslné alimenty třeba i statisíce Kč měsíčně. K čemu? Proč by mělo mít dítě právo na to mít úroveň velmi bohatého člověka? To už je jen vypočítavost rozvedených žen, které se pokrytecky zašťiťují dítětem, ale s potřebou dítěte už to nemá nic společného.

Dítě je závazek, ale stát to pokřivuje. Na Západě je běžné, že děti bohatých jsou vedeny skromně, a dědí teprve, až něco v životě samy dokáží. Pokud ne, bohatý otec je prostě do dědictví nezahrne. To je podle mého spíše pro dobro dětí.

Obětovat se pro dítě a jeho prospěch je v pořádku. Ten typ obětování, co prosazujete vy už dítěti neprospívá - a má krásný český název OPIČÍ LÁSKA.

Představte si, že mi po rozvodu zůstal dům. A to proto, že jsem ho vlastnila ještě před svatbou, bylo to dědictví po zemřelých rodičích.

Víte, ono je to těžký. Nevím, jestli bych si nárokovala cizí dům, to asi ne. Ale na druhou stranu by se měla zohlednit moje práce i investice, pokud budu odcházet. Pak je otázka, proč se rozvádíme, k tomu přece potřebujeme mít důvod. Nevěřím tomu, že se lidi rozvádějí proto, že momentálně nemají co dělat, tak proč by si nezpestřili život, že.
Taky jsem měla dům platit 2x. Po rodičích jsem zdědila polovinu, druhou polovinu jsme kupovali od mého bratra až po svatbě, společně s manželem. Na splátky, hypotéky tenkrát neexistovaly. No a v době rozvodu byl zaplacen jen zlomek ceny. Soud s nějakými splátkami za komunistické éry neuměl pracovat, bralli to tak, že jsme "koupili polovinu domu". I přes moje upozornění, že to je nesmysl, mne de facto odsoudili k vyplacení exmanžela, přestože společný majetek ještě nebyl splacen. Takže jsem se exmanželovi vysmála, že jsem ochotná ho vyplatit, ale pouze za předpokladu, že svou část dluhu zaplatí bratrovi. To se nestalo, takže jsem celou polovinu domu bratrovi zaplatila já a vlastnictví domu posléze přešlo na mne.
Já jsem dům nikdy nebrala jako můj výhradní majetek. Já ho brala jako zázemí pro potomky, které ode mne jednou dostanou. A bylo na mně, jestli je k tomu vychovám opět jako rozumné správce majetku pro jejich potomky, nebo jestli to jednou prodají a odejdou do světa. A opět bylo na mně, v jakém stavu to zázemí dostanou, jestli jako neudržovanou pastoušku, do které léta nikdo nešoupnul ani hřebík, nebo jestli bude v rozumném stavu. Myslím, že se mi oba cíle splnily: dům je zázemím pro moje "zadky" i jejich "zadky" a je v rozumném stavu (i když se na tom rozumném stavu podíleli i "zadci", na to by už moje finance nestačily).
Pokud manželství klape, pak není třeba podobné otázky řešit. Rodina za svého trvání vytvoří určitý majetek, ten pak dostanou děti. Nejhorší na tom je, že když už se rodina rozpadne, že to povětšině odskáčou hlavně děti. Všichni mají plnou hubu jejich blaha, ale v hadrkování se o alimenty bývá nějaké blaho dětí až na posledním místě.

Asi tak: nárok by měl, pokud by ten dům ZAPLATIL. Pokud se tak ale nestalo a dům jsem kompletně platila já, tak žádý nárok neměl. Kolem domu jsem hodně prací dělala i já. Vy už máte myšlení jako můj ex: když složím uhlí do sklepa, tak od koho za to dostanu peníze? To mi jako má manželka vyplatit vejplatu? A když žena přišije manželovi knoflík ke košili a zašije ponožky, tak zas bude manžel platit jí? Toto možná funguje v placených službách, ale nikoli v rodině, v rodině prostě některé věci děláme zadarmo. Protože je prostě chceme mít hotové. Uhlí taky nenechám na ulici, protože se v rodině nenajde nikdo, kdo by ho do toho sklepa složil. Nebo když doma vymaluju, taky mi to nikdo nezaplatí, ale naopak já do toho dám peníze na materiál a přáci provede vlastníma rukama. Odměnou mi pak nejsou peníze, ale příjemný a čistý interiér. Když uvařím, šetříme peníze, v hospodě bychom dali víc. Když pozašívám fusky, opět šetříme peníze, neb fusky koupíme až za delší dobu.
Situace se ale mění, pokud se rozvedeme. Protože děti nelze rozpůlit, aby jich měl polovinu otec a druhou matka, je třeba rozhodnout, kdo se o ně bude starat a jak budou financovány jejich potřeby. A tam si teda myslím, že ten, kdo se osobně nestará, by měl dávat víc než polovinu potřebných peněz. Protože jedna věc je nákup potřebných věcí (oblečení, boty, obědy ve škole, ale i brýle nebo zájmová činnost), věcí druhou je osobní péče. Protože pokud chce třeba matka malých dětí jednou za čas do divadla, musí si zajistit hlídání, což je něco, co ten, kdo o děti osobně nepečuje, nezná, ten může jít na pivo nebo do divadla kdykoli, nemusí se na nikoho ohlížet. Proto by i výše alimentů měla tu péči a určitou nesvobodu zohlednit.

My tu skutečně motáme dohromady hodně věcí. Složení uhlí do sklepa je běžná provozní záležitost. Předpokládám, že v úplné rodině to udělá chlap, ženská mu možná pomůže. No, a za tu dobu, co chlap bude skládat to uhlí, tak ženská připraví večeři, dohlédne na děti, aby měly napsané úkoly a připravené všechny věci na další den. V okamžiku, kdy toto všechno budu dělat sama, pak jistou finanční kompenzaci očekávám. Neboť chlap, který děti v péči nemá, má celé odpoledne volno, může tedy vydělávat peníze. Já to volno ale nemám, já se musím postarat o ty děti (a proto nemůžu jít třeba s kamarádama do hospody).

Když už se tady divíte tomu nedocenění žen, tak mi vysvětlete, proč je tak málo chlapů, kteří mají děti ve své péči. Já vím, jednou z příčin je feminismus soudkyň, ale proč se o tom neustále diskutuje? Proč těch mužů, kteří se starají o děti, není aspoň 40%? Když jsme se o tom se soudkyní bavili, tak si povzdechla, že by ráda svěřovala děti mužům do péče, ale o ni o ně povětšinou nestojí, jim prostě svoboda vyhovuje.

ad B) I ženy vykonávají fyzicky těžkou práci, nejen muži. Pravda, ve stavebnictví ženy téměř nepracují, žehy-hornice už taky nejsou v kursu, ale např. uklízečky jsou téměř výhradně ženy, doplňování zboží dělá hodně žen. Ženy dokonce pracují i na místech, kde jim tvrdíme, že vlastně žádná těžká břemena nepřemísťují, poněvadž člověk není břemeno. Zdravotní sestry tedy sice přemísťují pacienty, ale my jim tvrdíme, že je to brnkačka, poněvadž člověk přece není břemeno, že. Mužů-sanitářů zas tolik není, práce zdravotních sester je prakticky výhradně doménou žen.
I ženy pracují ve tří- a vícesměnných provozech. Akorát potřebují, aby je otec dětí podpořil a v době, kdy jsou v práci, byl schopen děti pohlídat a postarat se o ně. Máte snad dojem, že nebozí muži si nemůžou najít práci, kderá by jim nekolidovala s péčí o děti, zatímco ženy mají takovou práci na každém rohu? Muži jsou nebozí, zatímco u žen se jaxi předpokládá, že si prostě najdou takovou práci, která jim s péčí o rodinu nekoliduje. jak mi tedy vysvětlíte problémy žen, které neseženou práci na kratší pracovní úvazek, protože firem, které takovou práci nabízejí, mnoho není? Ja vám to udedu na vlastním příkladu: před mateřskou jsem do práce dojížděla 65 km. Ráno jsem z domu odešla v 5:00, vracela jsem se po 19:00 hodině večerní. Po mateřské se to už dělat nedalo, to bych dítě neviděla vůbec. Kromě této pracovní doby jsem jezdila jako průvodce Čedoku, týden jsem jezdila se zájezdem, pak byla pár dnů doma a zase jsem na týden odjela. Ani tuto práci jsem po mateřské nemohla dělat. Prostě jsem si pořídila dítě, a pokud bylo malé, bylo třeba se o něj postarat. Punkt. Taky jsem holt změnila nejen práci, ale i životní styl. Takže pindy o tom, jak "oni ti muži nemůžou", mne nechávají chladnou. Někdo chce a podle toho se zařídí. No, a pokud např. manželka je srozuměna s tím, že má za manžela kamioňáka a zvládne za jeho nepřítomnosti ukočírovat bez problému chod rodiny, proč ne? Vždyť je to jen na domluvě těch dvou lidí. Pokud by se ale ten kamioňák o své děti chtěl starat osobně, tak by šel třeba na několik let bagrovat s bagrem, ale byl by každý den doma.

A ad střídavá péče: dovedete si ji představit u rodiny, kde se jeden z rodičů odstěhuje např. 80 km daleko? To má to dítě každý týden nebo každých 14 dnů pendlovat a vlastně nikde nebýt doma? Střídavá péče taky není všespásná a není pro každého.

80 km_ To je nic!
Videl jsem na CT dokument o stridave peci, a byl tam pripad holky, co co 14 dni pendlovala letecky nekam do Danska (nebo nejake taskove zeme)!

Uz byla skoro dospela a pochvalovala si, jak nanonec ma dve rodiny a poznala zivot v cizi zemi. A jak ji letusky zdravily, pac uz byla na letisti stamgast.

Takze kdyz se chce, vsechno jde.