Lepší byla 90.léta, tam to byla doslova bankovní džungle. Já jsem v té době pracovala v účtárně a zabývala se platbami, vymáháním nezaplacených plateb, celostátně prováděného vyrovnání dlužných faktur (to inicializovalo ministerstvo financí a šlo to přes PVT - Podniky výpočetní techniky, protože jedině tato firma na to vyvinula program a měla dostatečně výkonné počítače k provedení celé operace. Ministerstvo financí vyzvalo firmy, aby do PVT poslaly seznam nezaplacených faktur, tam byla uvedena firma, které jsme dlužili, pro její identifikaci její IČO, dlužná částka a číslo účtu. Pak jsme posílali druhý seznam, kde byly naše pohledávky. Zároveň se pro tyto faktury musely odložit už napsané příkazy k úhradě, v té době ještě nadatlované na psacích strojích na papíry. V PVT všechna tato data opět ručně nadatlovali do počítačů, protože on-line propojení v té době ještě neexistovalo, a udělali douhé zápočtové řetězce. Všechny firmy pak dostaly dlóóóóóuhou sjetinu, ze které poznaly, které faktury byly započítány a jsou tím pádem zaplacené. Ty se pak z příkazů k úhradě opět ručně vyškrtaly. K tomu jsme dostali malý dodatek, kolik peněz nám přijde od které firmy z jakého účtu a kolik peněz máme zase poslat my jiné firmě. Do účetnictví se pak k oběma částkám přiložila sjetina z PVT. Byla celkem 3 kola, první bylo nejúspěšnější, to byly celostátně zaplaceny desítky miliard jinak nevymožitelných pohledávek. Druhé kolo bylo slabší, ale taky ještě ušlo, třetí už jen paběrkovalo, takže bylo vyhlášeno jako poslední. Od té doby se firmy musely starat o své finance samy). V této době nebyla o historky s bankami nouze, nejenom s bankami, s podnikateli taky. Začínající podnikatelé neuměli platit faktury, prakticky všichni viděli v začátcích svého podnikání fakturu poprvé v životě, stejně jako si zakládali vůbec svoje první bankovní účty. Do té doby totiž běžní lidé platili v drtivé většině keš.
No, a já jsem v této době začínajícího kapitalismu upomínala nezaplacené faktury a připravovala podklady pro exekuce, chodila za firmu po soudech... Součástí toho všeho bylo i účtování úroků z prodlení. I přišel k nám pán, proč mu účtujeme úroky z prodlení, když on fakturu zaplatil před uplynutím splatnosti, a přinesl svůj výpis z účtu. Tak jsem mu ukázala výpis z účtu naší firmy, protože jeho platba přišla naprosto přesně na den za "pouhých" šest měsíců! Oba jsme na to nevěřícně zírali, pak jsme si podali ruce a já jsem úroky z prodlení stornovala, protože to skutečně nebyla jeho chyba. Penalizovat banku si nikdo netroufnul, banky byli páni s neomezenou mocí. V téže době jezdili začínající podnikatelé po republice s kufříky plnými peněz, měli v bankovkách v kufříku třeba i dva milióny, protože měli třeba prodejnu, ale zboží museli u výrobce platit keš a na dřevo, protože na fakturu jim v té době nikdo nic nedal. No, a dneska se bavíme o tom, že banka má při převodu dva dny zpoždění.
Jenom chci doplnit Jarmilu. Obchodní banky začátkem 90.let organizovaly tzv. vzájemné započtení závazků a pohledávek. Vybranému klientovi či klientůn byl poskytnut relativně nevysoký úvěr a vzhledem ke vzájemné provázanosti dluhů a pohledávek se řada nezaplacených závazků proplatila (nic se "proti sobě" nevymazalo, ale poctivě se proplácelo). Samozřejmě toto vzájemné započtení bylo prováděno pouze v rámci jedné banky.
Tyto neproplacené položky vznikaly díky neschopnosti či nevůli klientů bank, banky s tím měly pouze velké starosti. Šlo o to, že tyto platby po splatnosti (tzv. K2) výrazně zdržovala zpracování platebního styku, protože bankovbní SW se je musel snažit proplácet.
Když "mojí bance" došla trpělivost a odmítala přijímat nekryté příkazy, byla osočována, že chce zničit podnikatelský sektor.....a takto křičeli především ti nejhorší neplatitči.