Spočítejte si...

Zavřít

Jak banka pozná, že se přes ni snažíte „vyprat špinavé peníze“?

Mezi úkoly bank patří také sledovat podezřelé transakce. Jakými způsoby banky bojují proti legalizaci výnosů z trestné činnosti?

Jedním z důležitých úkolů obchodních bank je také jejich boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. V tomto článku vás chci krátce seznámit s jeho základními principy.

Co přesně je „praní špinavých peněz“?

Legalizace výnosů z trestné činnosti (nebo také „praní špinavých peněz“) je úmyslné jednání, které zakrývá nezákonný původ „výnosu“ a snaží se vzbudit zdání, že se jedná o legálně získaný příjem nebo majetek. Výnosem z trestné činnosti je pak jakákoli ekonomická výhoda, která vykazuje znaky trestného činu.

Pro boj bank proti praní špinavých peněz se též používá zkratka AML (neboli anti-money laundering). Analogicky banky bojují proti financování terorismu (CFT neboli Combating the Financing of Terorism), kdy jsou (nejenom) legální zdroje využívány k nelegálním cílům.

V této souvislosti vás možná zaujme, že v letech 1912–1918 byly zašpiněné americké dolary skutečně prány (a ne ničeny). Vzhledem ke změně bankovkového papíru byl tento postup ale ukončen. Toto byla samozřejmě naprosto legální činnost.

V ČR se boj proti praní špinavých peněz řídí zejména zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Zároveň existuje vazba mezi bojem proti praní špinavých peněz a ochranou osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Klient (fyzická osoba) totiž na základě tohoto zákona nemusí sdělovat bance svoje osobní údaje, pokud není tato povinnost uvedena v jiném zákoně, tj. nemusí bance např. sdělit, kde je zaměstnán a na jaké pozici, což bance ztěžuje určení, co to je „obvyklý obchod“ daného klienta (viz dále).

Pravidla činnosti bank v této oblasti

Každá obchodní banka musí mít „Systém vnitřních zásad pro boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti“, v němž určuje např. způsob identifikace klienta a postupy při zjištění podezřelých obchodů.

Na „Systém vnitřních zásad“ navazuje politika „Poznej svého klienta“ (Know your customer neboli KYC), která může (ale také nemusí) být jeho součástí.

Cílem politiky „Poznej svého klienta“ je stanovení postupů používaných při poznávání konkrétního klienta a jeho obvyklých obchodů a stanovení, který klient, resp. obchod je bankou považován za podezřelý.

Jedná se o komplexní soubor pravidel, určujících zejména konkrétní způsob, jakým musí být každý klient konkrétní banky identifikován. V podstatě se jedná o aplikaci požadavků výše uvedeného zákona o praní špinavých peněz.

Dále tato pravidla stanovují metody sledování obratů na účtech. Tímto způsobem banka identifikuje všechny neobvyklé transakce, které se neshodují s klientovým ekonomickým profilem, a odhaluje tak jeho podezřelá obchodní spojení.

Zabývají se i popisem kroků, které musí banka učinit, zjistí-li podezřelé obchody. Další postup závisí na konkrétním případě. Někdy stačí prodiskutovat se zákazníkem situaci a zjistit důvody změn. Pokud přetrvá podezření, že obchod může vyplývat z kriminální činnosti, banka musí tuto skutečnost neprodleně nahlásí finančnímu analytickému útvaru Ministerstva financí ČR.

Součástí politiky „Poznej svého klienta“ bývá také např. politika přijatelnosti klienta, na jejímž základě bankovní úředníci rozhodují, zda s konkrétním klientem (ne)vstoupí do jakéhokoli smluvního vztahu, za jakých podmínek musí s daným klientem co nejdříve rozvázat již existující obchodní (smluvní) vztah nebo ve kterých případech musí zjišťovat původ finančních prostředků klienta. 

Spadá sem i přehled druhů dokladů, kterými se klienti musí identifikovat, přehled informací, které od nich banka vyžaduje a shromažďuje, postupy pro zjišťování rizikových faktorů jednotlivých osob, jakož i postupy v situaci, když je u konkrétního člověka zjištěn nějaký rizikový faktor.

Do politiky přijatelnosti klienta patří také stanovení příkladů typů lidí, kteří vyžadují zvláštní pozornost z hlediska boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, a podmínky, za kterých jim budou bankovní služby poskytovány, resp. způsoby jejich poskytování. Jedná se zejména o vysoce movité klienty, o politicky exponované osoby, o osoby, které jsou blízké politicky exponovaným osobám, či o osoby, které by mohly být jakkoli rizikové z hlediska reputace banky.

Praktická aplikace politiky „Poznej svého klienta“ pomáhá u každého stanovit jeho „ekonomický profil“ a následně pak vyhodnocovat jakékoli odchylky od obvyklých způsobů jeho obchodování a zamezit tak snahám o praní špinavých peněz prostřednictvím dané banky.

Charakteristika podezřelých klientů

Je velmi obtížné stanovit jednoznačnou a ve všech možných situacích použitelnou definici podezřelého klienta, resp. vyjmenovat všechny příklady a charakteristické znaky podezřelých osob. Při stanovování „míry podezřelosti“ musí proto všichni bankovní úředníci vycházet z podrobné znalostí každého svého zákazníka.

Za podezřelé právnické osoby nebo podnikatele lze např. považovat klienty:

  • kteří obchodují s partnery či zeměmi, proti nimž jsou uplatňována sankční opatření v souladu se zvláštními zákony či mezinárodními úmluvami,
  • kteří mají nepřehlednou vlastnickou strukturu, znemožňující zjistit identitu skutečných vlastníků,
  • původ jejichž finančních prostředků je nejasný, 
  • mají velké zůstatky na svých účtech, ovšem jejichž legální příjmy či ekonomický profil tomu neodpovídají,  
  • jejichž společníci provádějí „podezřelé“ obchody nebo
  • kteří při jakémkoli dotazu na bližší okolnosti konkrétního obchodu zaujmou „obranný postoj“, protože nejsou schopni či ochotni hodnověrně vysvětlit původ svých finančních prostředků nebo majetku.

Za podezřelé fyzické osoby proto mohou být považováni např. takoví klienti, kteří jsou dle příslušných dokladů statutárními zástupci řady právnických osob, čemuž ovšem neodpovídá jejich vzhled (např. špinavé oblečení), nebo nejsou schopni či ochotni hodnověrně vysvětlil původ jejich finančních prostředků.

Podezření vznikne logicky také u osob, které sdělují na první pohled nepravdivé nebo protichůdné informace nebo předkládají nepravdivé či zavádějící dokumenty nebo u osob, které se snaží přemluvit bankovního úředníka k porušení některé z jeho povinností (a příp. mu za to dokonce nabízejí „protislužbu“ nebo „provizi“).

Do hledáčku se mohou ale nominovat také klienti, kteří naléhají na co nejrychlejší uzavření obchodu bez zbytečné a zdržující byrokracie a tvrdí, že na základě jejich zkušeností jsou v jiných bankách jeho požadavky považovány za naprosto normální, nebo u nich má banka podezření, že nejednají na svůj účet, resp. zastírají, že plní pokyny třetí osoby nebo že vykonávají podezřelé obchody.

Charakteristika podezřelých obchodů

Podezřelým obchodem se rozumí obchod uskutečněný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o praní špinavých peněz či k financování terorismu.

Stejně jako při určování míry podezřelosti klientů také při určování „míry podezřelosti“ jednotlivých obchodů platí, že je prakticky nemožné stanovit přesný a za každé situace využitelný algoritmus, jehož pomocí by každý pracovník banky mohl naprosto jednoznačně stanovit, zda daný obchod je, nebo není z hlediska konkrétního klienta podezřelý.

Při určování „míry podezřelosti“ konkrétního obchodu by měla být brána v úvahu rovněž také „míra podezřelosti“ příslušného klienta. Zároveň je poměrně obtížné odlišit, kde „začínají“ znaky podezřelého obchodu, resp. kde „končí“ znaky podezřelého klienta.

Organizační předpoklady v bankách pro boj proti praní špinavých peněz

Základem pro úspěšný boj (nejenom) proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je evidence dokumentace klienta a jím využívaných produktů a služeb. Informace o klientech (včetně vztahů mezi nimi) a jím využívaných produktech musí být založeny také v „počítačové databázi“.

Důležité je rovněž využívání specializovaného programového vybavení, určeného pro proaktivní forenzní analýzu dat, tj. pro data mining. Takovéto programové vybavení by mělo na základě dat v „počítačové databázi“ a na základě bankou stanovených parametrů vyhledávat neobvyklé, resp. podezřelé obchody jednotlivých klientů (ve vazbě na KYC).

cestovko

Takovéto programy mohou ovšem sloužit jenom jako dodavatel nutných informací a podkladů bankovnímu úředníkovi. Pouze člověk totiž může na jejich základě provést kvalifikované rozhodnutí o tom, jakým způsobem bude banka v konkrétním případě dále postupovat.

Základní třídění nutných informací (např. výběr plateb s částkou nad určitou výši) může ovšem naopak obvykle zajistit programové vybavení každé banky.

26 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 3. 2017 18:08