Plénum Ústavního soudu se zabývalo otázkou náhrady nákladů soudního řízení (soudních sporů) v řízeních o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Svým stanoviskem ÚS sjednotil (či z jiného úhlu pohledu změnil) dosavadní nejednotnou judikaturu (rozhodovací praxi) mezi jednotlivými senáty Ústavního soudu (ale i jiných soudů).
Rozhodování o nákladech řízení – soudních výlohách už by tak mělo být jednotné.
V čem spočívá náhrada nákladů soudního řízení
Připomeňme si, že účastníkovi sporného soudního řízení, který měl ve věci plný úspěch (lidově řečeno vyhrál spor), přiznává soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
Účastník, jenž spor prohrál, tak nakonec nese bez náhrady své náklady, které v průběhu řízení měl (vynaložil), ale hradí nadto úspěšnému účastníkovi jím vynaložené náklady.
Plný a částečný úspěch ve sporném soudním řízení
O plný úspěch ve věci se přitom jedná tehdy, jestliže soud svým rozhodnutím zcela vyhověl návrhu účastníka. Žalobce dosáhl plného úspěchu, jestliže výrok rozhodnutí-rozsudku odpovídá tzv. žalobnímu petitu, tedy výroku soudu, který navrhl (požadoval). Žalovaný má naopak plný úspěch, je-li žaloba v celém rozsahu zamítnuta.
Nemá-li žádný účastník plný úspěch, ale každý z účastníků částečně uspěl a částečně neuspěl, může přesto soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení tomu z nich, který převážně zvítězil (měl úspěch převažující). Soud tak rozhodne zejména tehdy, jestliže neúspěch účastníka byl v poměru k jeho úspěchu jen nepatrný.
Je-li úspěch a neúspěch obou účastníků jen částečný a nejsou zde podmínky pro přiznání plné náhrady nákladů, má soud dvě možnosti.
Soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Pokud např. žalobce žaloval proto, aby mu žalovaný zaplatil 100 000 Kč, ale soudně bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit jen 80 000 Kč, tak úspěch žalobce je 80 %, úspěch žalovaného 20 % (co do 20 % žalované částky byla žaloba zamítnuta). Žalobci tak bude přiznána náhrada soudních výloh ve výši 60 % (80 % − 20 %), když od míry jeho úspěchu se odečte míra úspěchu žalovaného. Žalovanému tak soud uloží povinnost zaplatit žalobci 60 % jím vynaložených a soudu prokázaných soudních výloh.
Je-li úspěch a neúspěch na obou stranách přibližně stejný, soud v rozsudku vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Každý z nich tedy ponese bez nároku na náhradu náklady, které v průběhu řízení vynaložil.
Když není vítězů ani poražených a každému zůstává majetková hodnota
Složité je však posoudit míru úspěchu v soudním řízení, šlo-li o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zvláště k nemovitým věcem (pozemkům, stavbám, domům, bytům v tzv. osobním vlastnictví). K takovým sporům pak často dochází zvláště mezi dědici, většinou sourozenci, kteří zdědili nemovitý majetek.
Judikaturu by měl, pokud jde o civilní spory, sjednocovat spíše Nejvyšší soud, jenomže v otázce náhrady nákladů soudních výloh není dovolání (opravný prostředek) k Nejvyššímu soudu přípustné. Spory o náhradu nákladů soudního řízení se tak před Nejvyšší soud nedostanou, nerozhoduje o nich.
Soudní výlohy a jejich náhrada jsou významnou součástí soudních sporů
Přitom ovšem problematika nákladů (soudních výloh) také výrazně zasahuje do ústavně zaručeného vlastnického práva účastníka soudního řízení – do majetkových poměrů účastníka, kterému je povinnost náhrady uložena.
Náklady na vedení soudních sporů jsou nemalé. Mnohé lidi s průměrnými příjmy proto výše výloh na vedení soudního řízení (výše soudního poplatku, to, co mají zaplatit advokátovi) od podání žaloby odrazuje. (Chudí lidé mají tu výhodu, že mohou být od placení soudních poplatků osvobozeni a může jim být přiznáno bezplatné profesionální zastoupení advokátem. Bohatí zase na vedení sporu mají. V nejhorší pozici je běžný občan s průměrným příjmem a průměrnými majetkovými poměry.) A tím spíš odrazuje od vedení sporu i hrozba placení soudních výloh protistraně.
Spory týkající se nemovitostí jsou drahé, stejně tak soudní výlohy
Zvláště výše palmáre placeného advokátům se odvíjí od hodnoty předmětu sporu. Oč je dražší předmět sporu, v daném případě cena nemovitosti, tím jsou právní služby dražší. S ohledem na značnou hodnotu předmětu řízení (nemovité věci a jejich stále rostoucích ceny) se přitom při rozhodování o nákladech řízení a jejich náhradě často jedná o vysoké částky.
Při rozhodování o nákladech řízení platí v civilním (občanském) soudním řízení dvě základní pravidla: prvním je pravidlo úspěchu ve věci (§ 142 občanského soudního řádu – o. s. ř.), které jsme si shora připomenuli a objasnili. Druhým je pak pravidlo procesního zavinění na zastavení řízení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.).
Na obě uvedená pravidla se může vztáhnout tzv. moderační právo soudu (§ 150 o. s. ř.), které umožňuje ve výjimečných případech účastníku, kterému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu nepřiznat. Postup podle § 150 o. s. ř. však musí být výjimečný a musí být odůvodněn důvody hodnými zvláštního zřetele.
Při vypořádání spoluvlastnictví může být každý spoluvlastník žalobcem i žalovaným
Spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má to specifikum, že může být zahájen na základě návrhu žaloby kteréhokoliv ze spoluvlastníků, tedy budoucích účastníků soudního řízení. Všichni účastníci jsou přitom vzájemně v postavení odpovídajícím procesní pozici žalobce i žalovaného současně, nehledě na to, kdo žalobu podal.
To není jako v situaci, kdy někdo někomu dluží peníze, nebo způsobil škodu. Tam je jasné, kdo je, či může být žalobcem a kdo pak bude žalovaným. Ten, kdo neplní své závazky (dlužník) nebo způsobil škodu (škůdce), jistě nebude žalovat věřitele nebo poškozeného, aby mu mohl zaplatit. (To může učinit dobrovolně, bez soudního rozhodnutí.)
Ale v otázkách spoluvlastnictví opravdu může žalovat kdykoliv kterýkoliv ze spoluvlastníků ty ostatní, protože mu nevyhovuje setrvat ve spoluvlastnickém vztahu. Spoluvlastníci se třeba nemohou dohodnout na správě a údržbě společného majetku a jejich financování.
Soudní řízení, v němž půjde o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, tak může být zahájeno na základě žaloby kteréhokoli z nich, který se cítí být ve spoluvlastnictví nespokojen a nechce v něm setrvat. Míra úspěšnosti jednotlivých účastníků řízení o vypořádání spoluvlastnictví je proto z majetkového hlediska srovnatelná, protože v tomto řízení objektivně není vítěze ani poraženého.
Každému spoluvlastníkovi zůstávají zachována jeho práva. I když je třeba nemovitost přisouzena jednomu z nich, který musí ostatní vyplatit. Je tomu tak i v situaci, kdy nemovitost nikdo nechce a bude prodána někomu jinému, tzv. třetí osobě.
Specifikum sporu o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti
Poměřování úspěšnosti účastníků řízení o vypořádání zrušeného spoluvlastnictví podle kritérií „klasického“ sporného řízení (jako třeba vymáhání dlužné částky z třeba nesplacené půjčky nebo náhrady škody) je tedy nepřiléhavé a neodpovídá jeho ústavněprávním, tzv. hmotněprávním ani procesním specifikům, zhodnotil Ústavní soud ve svém stanovisku, které bylo pro svůj význam vyhlášeno nejen ve Sbírce rozhodnutí Ústavního soudu, ale též ve Sbírce zákonů, a to pod č. 302/2023 Sb.
V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).
Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ústavní Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.
Jak se bude rozhodovat: Zpravidla nikdo nebude mít nárok na náhradu soudních výloh
Pro rozhodování o nákladech uvedeného typu řízení je tak nejvhodnějším přiměřený postup podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Obecné soudy by tak měly posoudit úspěch každého z účastníků zásadně jako částečný a vyslovit, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů právo.
V odůvodněných (a spíše výjimečných) případech pak lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. (I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.)
Zvláštními okolnostmi konkrétního případu může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Šikanózním jednáním však není sama o sobě okolnost, že některý ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví. Lze rovněž přihlédnout k tomu, že se účastníci ohledně předmětu řízení alespoň částečně shodli, jaký byl procesní postup a stanoviska jednotlivých účastníků v průběhu řízení či jaké bylo jejich jednání před zahájením řízení při snaze o zrušení spoluvlastnictví dohodou.
V případě řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví proto bude nadále platit obecné pravidlo, podle kterého každý z účastníků nese své náklady řízení a není povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody, které obecný soud odůvodní konkrétními okolnostmi rozhodované věci. Závěry ve stanovisku obsažené se přiměřeně vztahují i na právní institut oddělení ze spoluvlastnictví.
Stejně to bude i při vypořádání společného jmění rozvedených manželů
Ústavní soud na závěr svého stanoviska dodává, že jakkoliv v řízení, které předcházelo přijetí tohoto stanoviska, šlo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je zřejmé, že právní závěry ve stanovisku obsažené se vztahují rovněž na řízení o vypořádání společného jmění manželů.
Neplatí proto nadále právní závěr, podle kterého „v řízení o vypořádání společného jmění manželů je rozhodování o náhradě nákladů řízení ovládáno zásadou úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Při vypořádání společného jmění manželů se bude postupovat jako při vypořádání spoluvlastnictví.
Pravidla platí ihned pro všechny nedořešené spory
Stanovisko se vztahuje na všechna dosud neskončená řízení před obecnými soudy i na ústavní stížnosti Ústavnímu soudu již podané a dosud nerozhodnuté.
ČLÁNKY DO MAILU