Klienti bank si už zvykli na nejrůznější druhy poplatků, snad jen jeden se jim zatím vyhýbal – totiž poplatek za platbu kartou u obchodníka. Tento druh transakce totiž svým zákazníkům neúčtuje žádná tuzemská banka. Veškeré náklady na svých bedrech účetně nesou obchodníci (v řádu jednotek procent z placené částky).
Společnost MasterCard letos narušila toto tradiční nastavení, když umožnila, aby obchodníci mohli manipulační poplatek přenést na zákazníky (právně řečeno „zrušila pravidlo o neúčtování přirážky při platbě kartou u obchodníka“). Vzedmula se vlna obav a odporu (protestovala například i Komerční banka), kterou MasterCard obratem uklidňoval tím, že díky velké konkurenci k něčemu podobnému stejně nedojde.
S odstupem několik měsíců lze říci, že se zatím opravdu žádná revoluce nekonala. Přesto však včera deník Mladá fronta DNES přinesl znepokojivou zprávu o tom, že společnost Ahold (provozující obchodní sítě Hypernova a Albert) zavedení tohoto manipulačního poplatku zvažuje. Zpráva se okamžitě rozletěla rozhlasem, internetem a ještě dál. Není divu, vždyť krok takto významného hráče má sílu ovlivnit celý trh. Po několika hodinách však byla informace vyvrácena odmítavým prohlášením samotných aktérů – společnostmi Ahold a MasterCard. Zdá se tedy, že šlo jen o planý poplach. V tuto chvíli se tak stále ještě můžeme domnívat, že konkurenční tlak a spotřebitelská nálada naprosté většině obchodníků nedovolí učinit krok, který by před jejich zákazníky vypadal jako zavedení nějaké přirážky.
Na celé věci jsou však zajímavé dvě věci psychologického rázu. V první řadě je pozoruhodné, jak i v dnešní době přetrvává silné všeobecné přesvědčení, že by zákazníci se speciálně naúčtovaným manipulačním poplatkem zaplatili více. To přece nemusí být pravda. Obchodníci stejně s tímto poplatkem u části svých zákazníků počítají jako s nákladem, který odvedou bance, a pochopitelně ho jako takový promítnou do výsledné ceny zboží. Pokud by poplatek zákazníci platili odděleně, zboží by mohlo být o to levnější (podobnou taktikou jsou známy například diskontní řetězce, které platbu kartou většinou neumožňují a nemusí ji tedy jako náklad do svých cen promítat). I za současného stavu zákazníci tak de facto platí náklady obchodníka spojené s odváděním poplatku bance, jenom si to většinou příliš neuvědomují. A platí je bez ohledu na to, zda transakce probíhá hotově nebo kartou, protože cena zboží je pro všechny stejná.
S tím však souvisí další, závažnější aspekt celé záležitosti. Je známým faktem, že za rychlým a masovým rozšířením platebním karet v ČR stojí právě skutečnost, že zákazník manipulační poplatek „nevidí“. Kdyby totiž zákazníci měli platbu kartou přímo spojenou s účtováním nějakého poplatku, jistě by jí využívali méně než dnes, kdy je přece „zdarma“, a mnohem spíše by se přikláněli k využívání hotovosti. A to by byl v dnešní bezhotovostní době jistě velký krok zpět. Tedy ne cena, ale větší bezpečnost a pohodlí jsou hlavními důvody pro to, aby obchodníci raději neúčtovali poplatek za použití platební karty odděleně, ale promítali ho jako dosud do ceny zboží.
