Hlava XXII. aneb reportáž z aukce mincí

6:54 SELČ
Vstupní dveře gymnázia v Uherském Hradišti za mnou zapadají a mě hlavou proběhne vzpomínka – ne tak vzdálená – kdy jsem v tuto časně ranní hodinu tudy kráčel na hodinu zvláštní tělesné výchovy. Dnes je situace poněkud jiná – doma se v šuplíku válí maturitní vysvědčení a škola okolo na mě začíná působit cize. Zahýbám do jídelny – ach ta nostalgie! Naštěstí nejdu na oběd. Halu s nízkým stropem dnes neplní nadšenci, co riskují akutní nevolnost, ale pánové s kufříky plnými mincí, bankovek a faleristiky. Jdu totiž na aukci „mincí, medailí a jiného numismatického materiálu“ (aukční katalog str. 1).

7.00 SELČ
Zaujímám pozici u jednoho z řady stolů táhnoucích se podél zdi místnosti – od 7 do 8 hodin mám službu – hlídám mince, které jsou v obležení stále ještě přicházejících mincologů. Člověk nikdy neví. Na stolech jsou vyloženy celé dějiny – od antiky přes strnulý středověk až po nedávno vyprchavší století dvacáté*. Mám dobré místo, stojím naproti stolů s bankovkami a faleristikou. Mince jsou pěkné, ale bankovky s metály mě přilnuly k srdci více…

Rozhlížím se po sále – za řadou „numismatiků“ obhlížejících „materiál“ s lupami a katalogy jsou rozházené stoly, kde probíhají dialogy: „Ahoj Josefe, tebe jsem dlouho neviděl! Co máš nového? A sehnals už…“ Ukazují se sbírky a debatuje se, kde se co vzácného objevilo a zda to má význam kupovat za tu a tu cenu a jak vypadá „materiál“ na této aukci a jaké to bylo tam či onde. Kdesi vlevo, kolmo na moji řadu, stojí několik dalších stolů sražených k sobě – tady sedí vyvolávač chystající si mikrofon, osádka počítače a majitel aukční firmy, jenž bude dražit v zastoupení za numismatiky, kteří nechtěli nebo nemohli přijet osobně. Jako „limitář“ pak bude nakupovat za ně. Při dosažení stejné částky mezi limitem a dražitelem v sále však má přednost právě dražitel v sále. Za počítačem tuším bufet s párky, rohlíky, limonádou a pivem – zkrátka občerstvením.

Listuji katalogem, který jsem dostal jako pomocník u vstupu zdarma. Moji favorité jsou bankovky z protektorátu – 1no a 5ti „koruna“, raritka – dvě čínské bankovky pro mrtvé a poukázky TUZEXU. Konvolut 60ks evropských mincí také nevypadá špatně. Potřeboval bych také nějaké zásobníky na mince. Americké dolary ze třicátých let bych taky rád, ale ty mají vyvolávací cenu 80 Kč a já jako laik zase tolik utrácet nechci. Všechno jsou to položky 1000+, čili asi tak 2–2,5 hodiny vzdálené od začátku aukce.

7.58 SELČ
Začínají mě bolet nohy, ale mince a bankovky už mizí v krabičkách – prohlídka materiálu končí. Sedám si na židli za nyní již prázdným soustolím. Šum v sále utichá, až po opakované výzvě z mikrofonu. Aukce začíná. Jen mě mrzí, že jsem nakonec nestihl prohlédnout si malý hit dnešní aukce – předreformní denáry knížete Břetislava a denáry jeho následovníků knížete Vratislava II. a Vladislava I.

8.06 SELČ
Položka číslo 1 je výjimečně starožitnost jako taková – jdoucí zlaté dámské hodinky. Za pakatel 10 000 Kč mohou být vaše. Pro mě částka nedosažitelná. Ani v sále však není zájem. Šetří se síly a kapsy na zbývajících 1126 položek. Dvojka je reprezentant ze zlatých mincí – zda se prodal, či ne, nevím. Opouštím sál a jdu domů posnídat. Vrátím se tak v deset, to bude po přestávce, kdy aukční maraton doběhne k položkám mně zaslíbeným, tj. od tisíce nahoru.

10.02 SELČ
Ufff, jsem zpátky. Přestávka ještě běží, sedám si opět za soustolí, přede mnou již tentokráte leží dražební číslo – 13. Nikdo jej nechtěl, a tak jsem se ho ujal já. Třináctku mám (zatím) rád. Několik numismatiků si už vyzvedává nakoupené mince – položky, kvůli kterým sem jeli, se vydražily, a tak už odcházejí. Není jich mnoho, tak osm, deset. Celkem se v sále sešlo cca 100 lidí, všichni však nedraží, je tu třeba otec se synem, někdo se přijel jen podívat. Lidé jsou z celé republiky – zastoupena je tu např. Praha, Hradec Králové, Olomouc, Brno, ale i Bratislava či Nitra.

10.16 SELČ
Začíná druhá část aukce, zjišťuji, že jsme u položky 837, je to 10 izraelských šekelů – dvojkov. Prodaly se. Z vyvolávací ceny 30 KČ se přihazovalo** až na stovku. A jde se dál… „Položka 838 za 20 korun.“ zní vyvolávačův hlas od pořadatelského stolu našikmo vlevo. „30 dává limit. 32, 34, 36, 38, 40, 42 … pro číslo X za 42 korun. Děkuji.“ A dál…

10.57 SELČ
Moje chvíle přichází!!! „Položka 1018 za 30 korun.“ To je konvolut evropských mincí! Mátožně zvedám svoji třináctku. Osobně dražím poprvé. Pocit jako v proskleném rychlovýtahu při cestě nahoru – cena roste. 40, 48, 50 korun. Asi se červenám. Jsme jenom dva, ale JÁ dolů ruku nedám! Taky že ne. Protivník uznal, že za konvolut víc nemá smysl dávat a opustil naši „žabomyší“ válku o „padesátku.“ Vyhrál jsem! Konvolut je můj!!! Za padesát! Juchej!!! Cítím se jako bych právě koupil Monu Lisu.

11.06 SELČ
A je to tu zase! Poukázky z Tuzexu, za 30. Půjdu do padesáti. Les čísel se zvedá spolu se mnou. 40, 44, 46, 50, stále je jich moc. 60. Pokládám. Znechucení. 70, 90, 100. Sto korun, no dobrá, ty bych za tuzexky nedal. Ale palčivý pocit porážky hlodá a hlodá. Jsem zmatený a zpocený jak myš. Ježišmarjá! Protektorát je tady. Zvedám ruku – jako ve snách, teď už to musí vyjít, to přece nikdo nebude chtít! Omyl. Desetikoruny přibývají, částka směšná, ale když nakoupíte pár kousků, tak se vám sejde… Mytická padesátka padá a já ani nevím, za kolik se bankovky prodaly, nestíhám vnímat. Vždycky jsem si myslel, že dražit je „sranda.“ Není. Neumím se rychle rozhodovat – jsem naprosto typická váha. Všechno jde ráz na ráz, během pár sekund je po všem. Chvilku je klid, až 1109ka jsou čínské bankovky pro mrtvé. S obavami zvedám ruku. Ta houževnatost mých protivníků! Je zle. Jsem nervózní a chovám se jako cholerik – škubám s číslem dolů. To je moc! Aspoň ty zásobníky! Zbožné přání – nevím, kolik stojí „normálně.“ Je o ně velký zájem. Opět les čísel. Vzdávám to. Možná příště. To už bude zima za mnou spolu s prvním zkouškovým obdobím. A to je z mého pohledu ještě moc a moc daleko…

* Příloha – 10 příkladů z aukčního katalogu

** Dražební tabulka

*** Známkování jako ve škole, svrchní, spodní strana.
N = nepoužitý