Hlavní navigace

Jáchymovská mincovna: továrna na milionové zisky

Autor: Depositphotos
V Jáchymovské mincovně vzniklo v době největšího rozmachu v 16. století až 11 milionů tolarů, a to během pouhých několika málo desítek let. Z rozvoje mincovnictví nejvíce těžila podnikavá rodina Šliků, která část svého majetku získala i na úkor českého království.
Zbyněk Kalabis
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

O jáchymovských tolarech a o tom, co pro své současníky znamenaly, se toho ví poměrně hodně. Málokdo však slyšel o místě, kde tyto mince vznikaly, tedy jáchymovské mincovně. Předchůdce dnešního Jáchymova byla osada Konradsgrün, jejíž existence je písemně doložena už v 15. století. V této obci a v jejím okolí byly čas od času těženy nejrůznější rudy, a to prospektory z Horního Slavkova.

Vznik a doba největší slávy mincovny

Kolem roku 1512 byly u této osady objeveny bohaté zásoby stříbrné rudy, a to Kasperem Bachem ze saského Geyeru a Össerem z Ostrova. V roce 1515 pak založil Štěpán Šlik (1487–1526) společně s Janem Pluhem z Rabštejna a s důlním podnikatelem Hansem Thumbshirnem důlní společnost za účelem dobývání nalezeného stříbra. Tato společnost nejprve začala razit štolu, která byla nazvaná Nálezná. V roce 1516 už ve městě existovala huť a čtyři pece na tavení stříbra. Zásluhu na dalším rychlém budování města Jáchymova měl saský hormistr Heinrich von Könneritz (žil v letech 1487–1551), který se v roce 1519 stal báňským hejtmanem města.

V roce 1520 král Ludvík Jagellonský (1516–1526) povýšil Jáchymov na svobodné královské horní město. Uvádí se, že mezi lety 1516 až 1554 bylo v Jáchymově vytěženo přes 250 tisíc tun stříbra. Jáchymovské stříbrné rudy bylo ovšem nutné pro jejich další použití dále zpracovat (tak zvaně hutnit). Tento proces řídili prubíři, kteří zkoumali jakost kovu a připravovali slitinu mincovního kovu.

Služba mincmistra vynesla Lazarusovi Erkerovi ze Schreckenfelsu povýšení do šlechtického stavu

Jedním z jáchymovských prubířů byl v letech 1567–1568 Lazarus Erker ze Schreckenfelsu (narozený 1528/1530 v Annabergu na saské straně Krušných hor, zemřel 6. ledna 1594 v Praze). V roce 1577 stanul na pomyslné špici tuzemské báňské hierarchie, když se stal nejvyšším hormistrem Českého království. V roce 1583 se pak stal pražským mincmistrem.

Nejvyšší ocenění na něj ale teprve čekalo, v roce 1586 jej Rudolf II. povýšil do šlechtického stavu. Zajímavé je, že po Erkerově smrti vykonávala funkci pražského mincmistra jeho vdova Zuzana, a to od 7. ledna 1594 až do 20. září 1600. V roce 1574 Erker vydal německy psaný spis Kniha o prubířství. Toto dílo se dočkalo patnácti reedicí ve čtyřech jazycích a až do 18. století sloužilo nejenom jako receptář, ale rovněž jako učebnice na evropských hornických učilištích a báňských akademiích.

Šlikové nelegálně razili mince na hradě Freudenstein

Jáchymovský hrad Freudenstein byl vybudován jihozápadně od města v roce 1517 na základě projektu stavitele Johanna Münnicha. V jeho sklepení Šlikové razili tolary už v roce 1519, tedy ještě před oficiálním udělením souhlasu s touto činností. V roce 1525, tedy v době německé selské války, byl hrad vzbouřenými horníky vypleněn. Po svém obnovení sloužil jako sídlo horních hejtmanů (a příležitostně i členů rodiny Šliků). V roce 1636 pak Freudenstein vyhořel a od té doby pustnul.

V roce 1519 byli do Jáchymova pozváni lipští mincmistři Ulrich Gebhart (žil cca 1479 – cca 1537) a Stephan Germisch. Dne 9. ledna 1520 udělil český sněm Šlikům povolení k ražbě mincí, s čímž 17. října 1523 souhlasil také král Ludvík Jagellonský. Jen o pár let později, v roce 1528, však další český král Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) Šlikům ražbu jejich mincí zastavil. V září 1528 toto opatření schválil také český sněm. Důvodem pro toto rozhodnutí byla skutečnost, že ražba mincí přinášela rodině Šliků ohromné zisky, ovšem na úkor státní pokladny.

Za 41 let se údajně vyrazilo až 11 milionů tolarů

Šlikové si ale ponechali významný vliv na chod jáchymovské mincovny, protože zůstali i nadále jejími hlavními dodavateli stříbra. Nadále ovšem mohli razit a také razili do dnešní doby známé a vysoce ceněné jáchymovské portrétní medaile. Král Ferdinand I. nechal po roce 1528 v Jáchymově razit pouze omezený sortiment mincí (šlo o tolary a pražské groše). Mezi lety 1520 až 1561 zde bylo údajně vyraženo cca 11 milionů tolarů.

V roce 1536 byla dokončena nová budova královské mincovny v Jáchymově. V roce 1562 jáchymovská mincovna přešla na ražbu říšské zlatníkové měny (stejně jako ostatní mincovny v Českém království). V roce 1573 český král Maxmilián II. (1564–1576) na nátlak českých stavů opět povolil ve všech mincovnách v Českém království ražbu tolarů a grošů (nyní tak zvaných bílých grošů).

Úpadek a zánik jáchymovské mincovny

V poslední třetině 16. století a na začátku 17. století došlo na Jáchymovsku k poklesu těžby stříbrné rudy a současně také k poklesu objemu ražby mincí. Zároveň docházelo ke stále větším nepořádkům v důlních úřadech. I přes tyto negativní skutečnosti nechal Rudolf II. (1576–1611) v jáchymovské mincovně razit plný sortiment našich oběžných mincí.

Další rozkvět jáchymovské mincovny v letech 1622 a 1623 souvisel s dovozem tak zvaného mincovního pagamentu pro činnost mincovního konsorcia (jehož vůdčími osobnostmi byli Hans de Witte, Albrecht z Valdštejna, Karel z Liechtensteina a další) a jehož činnost skončila dne 13. prosince 1623 státním krachem, tzv. kaladou.

Od čtyřicátých let 17. století mincovna prakticky nepracovala. V roce 1670 pak zde byla zastavena ražba mincí a v roce 1671 odešel z Jáchymova do Prahy poslední mincíř. Samotná budova mincovny byla neopravitelně poškozena. Tak zvané výtěžkové tolary ze stříbra z jáchymovských dolů byly tedy v roce 1717 vyraženy již v mincovně v Praze.

Těžba stříbra v okolí Jáchymova

Stříbronosná ruda, dobývaná na Jáchymovsku, neměla po svém vytěžení čistý obsah stříbra více než 0,1 %. Další postup při jejím zpracování byl dosti složitý, finančně nákladný, ale současně také velmi dobře promyšlený. Jáchymovští horníci zpočátku dolovali stříbrnou rudu většinou pouze v povrchových patiích. Hlavně v jámách, které byly až 30 metrů hluboké, nebo ji rýžovali z náplavů zdejších potoků. Postupně byla stříbrná ruda těžena i v hlubinných dolech. K tomu byla nutná výdřeva. Také stříbrná ruda se potom dále zpracovávala v ohni. To vše způsobovalo rychlé ubývání lesů v oblasti. Už v roce 1538 byl proto vydán speciální lesní řád, jeden z nejstarších v Evropě.

Důlní technika jáchymovského revíru byla v 16. století podrobně popsána a také vyobrazena v knihách Georgia Agricoly (1494–1555) Dvanáct knih o hornictví a hutnictví (správně latinsky De re metallica libri XII). Autorem dřevorytů v tomto významném díle byl jáchymovský měšťan B. Wolferin. Zmíněné knihy byly vydány v roce 1556, tedy až po autorově smrti, jakkoli je pravděpodobně napsal již v roce 1550. O jejich významu a vysoké odborné úrovni rovněž svědčí skutečnost, že na minimálně 200 let se staly nejužívanější příručkou pro dobývání rud a jejich hutního zpracování.

Zajímají vás tolary? Máme pro vás několik tipů

Výše uvedený text je postaven mimo jiné na informacích, které jsou uvedeny v expozici Muzea Královská mincovna v Jáchymově. Pokud se o historii mincovnictví zajímáte, vřele vám doporučujeme její návštěvu. Pokud vás zajímají dějiny vzniku jáchymovských tolarů a jejich celosvětové rozšíření jako dolarů, mohu doporučit výtečnou knihu, jejímž autorem je Petr Vorel a která se jmenuje Od českého tolaru ke světovému dolaru. Vydalo ji nakladatelství Rybka Publishers Praha v roce 2003, její ISBN je 80–8618271–1.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).