O centrálních bankách slyšíme často jen pouze v souvislosti s jejich měnovou politikou. Jenomže jejich historie je daleko pestřejší. Vydejte se na cestu kolem skoro celého světa, která však potrvá kratší dobu než 80 dnů. Začínáme centrálními bankami v Evropě.
První návrh na vznik centrální banky nově vzniklého Československa byl přednesen na půdě Revolučního národního shromáždění již v prosinci 1918 skupinou poslanců v čele s profesorem Cyrilem Horáčkem – jednalo se však o pouhou proklamaci.
Tehdejší měnové problémy (zejména vznik československé koruny, včetně kolkování rakousko-uherských bankovek) spadaly do gesce Ministerstva financí, resp. Bankovního úřadu Ministerstva financí, který byl zřízen v březnu 1919. Přímo zásadní roli v měnové oblasti hrál JUDr. Alois Rašín, tehdejší ministr financí.
Československé koruny byly tedy státovkami, nikoli bankovkami. Jenom pro zajímavost – název naší měny koruna
byl možná překvapivě ponechán z doby Rakouska-Uherska. Nicméně probíhaly diskuse o tom, jak by se naše měna měla jmenovat – navrženy byly názvy např. sokol
nebo řepa
.
Dne 14. dubna 1920 byl naším parlamentem přijat zákon o akciové bance cedulové. Akciový charakter centrální banky představoval záruku její nezávislosti na politické reprezentaci státu (což byl v této době prakticky celosvětově uznávaný názor, resp. požadavek). Nejdůležitější osobou v procesu zřizování naší centrální banky se stal JUDr. Vilém Pospíšil.
Důležitým okamžikem bylo přijetí zákona č. 102/1925 Sb., kterým byl novelizován výše uvedený zákon. Důležitá byla např. skutečnost, že základní kapitál centrální banky byl denominován v amerických dolarech (konkrétně 120 milionů amerických dolarů bylo rozděleno do 120 000 kusů akcií).
Dne 28. října 1925 byly uveřejněny prospekty a inzeráty, které zvaly na dny 2.–7. listopadu 1925 k subskripci akcií – tato subskripce byla velmi úspěšná.
Dne 16. ledna 1926 se guvernérem banky stal zmíněný JUDr. Vilém Pospíšil. V návaznosti na to se dne 21. března 1926 uskutečnilo jednání ustavující valné hromady centrální banky, a to ve Smetanově síni Obecního domu v Praze za účasti 2498 akcionářů (73 % oprávněných akcionářů) a nejvýznamnějších osobností československého politického života, jako byl např. ministra financí Karla Engliše.
První zasedání bankovní rady proběhlo dne 1. dubna 1926 a tímto momentem zahájila Národní banka československá svoji činnost.
Finská centrální banka (ve finštině se nazývá SuomenPankki) byla v podstatě zřízena dne 12. prosince 1811, kdy bylo Finsko jako velkovévodství součástí carského Ruska. Ve zmíněný den ruský car Alexandr I. souhlasil se zřízením Úřadu pro směnky, úvěrování a depozita Finského velkovévodství. Tento Úřad
začal fungovat dne 14. února 1812.
Finská centrální banka je díky tomu považována za čtvrtou nejstarší centrální banku na světě (po centrálních bankách Švédska, Velké Británie a Francie).
Francouzská centrální banka Banque de France byla založena již 18. ledna 1800, a to Napoleonem Bonapartem, tehdy ještě prvním konzulem
Francouzské republiky.
Ostrov Malta byl dlouhou dobu britskou kolonií, a to až do 21. září 1964, kdy země vyhlásila svoji nezávislost. Maltská vláda požádala britskou centrální banku Bank of England a Mezinárodní měnový fond o technickou pomoc při zřízení maltské centrální banky. Této pomoci se ujal v únoru 1967 Dr. Philip L. Hogg, vysoký úředník Bank of England, který se později stal i jejím prvním guvernérem.
Zákon o maltské centrální bance byl přijat dne 11. listopadu 1967 a již o pět měsíců později, 17. dubna 1968, byla Bank of Malta oficiálně zřízena.
Banco de Portugal emitovala peníze, zvané real
(neboli česky královské
). Dne 5. října 1910 proběhla v zemi revoluce, která svrhla krále Manuela II. z dynastie Braganza-Sasko-Koburg-Gotha a vyhlásila republiku. Ve snaze zrušit jakoukoli připomínku na všechno královské byl změněn název měny z monarchistického reálu
na republikánské escudo
(neboli česky štít
).
Mnoho příběhů ale najdeme i v Asii.
Centrální banka Kambodže byla založena dne 23. prosince 1954. Dne 17. dubna 1975, tedy v době krvavé vlády Rudých Khmerů, byla centrální banka státu zrušena jako kapitalistický přežitek
a její budova byla za použití výbušnin zcela zničena. Po svržení této hrůzovlády byla centrální banka obnovena již dne 10. října 1979 – bez této finanční instituce to prostě nejde…
Mongolská obchodní a průmyslová banka, neboli předchůdce současné centrální banky Mongolska, byla v roce 1924 založena jako joint venture
neboli jako společný podnik Mongolska a Sovětského svazu. V tomto roce pocházeli z Mongolska pouze čtyři úředníci této banky z celkového počtu 22 bankovních úředníků, ostatní úředníci banky byli sovětskými občany. Mongolští bankovní úředníci byli postupně proškolováni svými sovětskými kolegy, díky čemuž v této době tvořili již 98 %, tedy výraznou většinu odborného personálu banky.
Ve druhé polovině osmdesátých let 20. století v centrální bance Mongolska působilo po dobu zhruba tří měsíců několik pracovníků Státní banky československé jako konzultantů při zavádění bezhotovostního platebního styku pomocí výpočetní techniky.
Thajský národní bankovní úřad zahájil svoje operace dne 13. června 1940, a to na základě zákona z roku 1935. Již dne 8. prosince 1941 se v Thajsku vylodily japonské vojenské jednotky. Japonci požadovali, aby thajská vláda založila centrální banku, ve které by působili japonští poradci a japonští vedoucí oddělení.
Thajská vláda samozřejmě nemohla tyto podmínky v žádném případě akceptovat, a proto požádala Prince Vivanta, poradce ministra financí, aby vytvořil návrh zákona na změnu Thajského národního bankovního úřadu na centrální banku, a to s okamžitou platností. Zákon o centrální bance Thajska byl přijat dne 16. duna 1942.
Své příběhy má ale i jižní Amerika. Například v bývalé portugalské kolonii Brazílii velmi často docházelo ke změně názvu její měny. Od získání nezávislosti země v roce 1822 se brazilská měna postupně nazývala real, cruzeiro (I), cruzeiro novo, cruzeiro (II), cruzado, cruzado novo, cruzeiro (III), cruzeiro real a real.
