Hlavní navigace

Exekutor si naúčtoval plnou odměnu i z toho, co nevymohl

28. 4. 2020
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Aktualizováno 30. 4. 2020 15:00
Postavila se ke svým závazkům čelem a to se trestá. 86letá stařenka se snažila co nejdříve zaplatit svůj dluh, vzala si na to půjčku a zaplatila většinu dobrovolně před zahájením exekuce. A pak to začalo.

Přestože stařenka informovala věřitele i exekutora (Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou) o tom, že musí na operaci, exekutor si naúčtoval odměnu i z toho, co nevymohl, co dlužnice zaplatila dobrovolně.

Dne 26. 2. 2019 bylo zahájeno proti starší paní exekuční řízení pro vymožení pohledávky (uspokojení dluhu) ve výši 55 132,78 Kč. Celkem však musela uhradit 69 410,78 Kč. Vedle samotného dluhu 55 132,78 Kč také náklady oprávněného věřitele v exekučním řízení ve výši 7151,10 Kč a náklady soudního exekutora.

Dne 25. 4. 2019 dostala dlužnice (bylo jí doručeno) vyrozumění o zahájení exekuce. Ve výzvě byla poučena, že při splnění vymáhané povinnosti (zaplacení uvedeného dluhu) ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy (tedy do 25. 5. 2019) náleží soudnímu exekutorovi odměna snížená o 50 % a paušální částka náhrady hotových výdajů snížená o 50 %. Ale i tak je to dost peněz, že? Když dlužník zaplatí sice poněkud pozdě, ne hned ve lhůtě určené soudem, ale přece jenom dobrovolně.

Platila dobrovolně, ale exekutor si účtoval odměnu, jako by něco vymohl

​Dlužnice uhradila už dne 6. 4. 2019 dobrovolně částku 46 606 Kč. Dále dne 7. 5. 2019 uhradila na účet soudního exekutora částku 8526,78 Kč a dne 23. 5. 2019 částku 8526,78 Kč. Dlužnice byla i přes svůj požehnaný věk iniciativní, aktivní a nedělala mrtvého brouka. Navrhla 7. 5. 2019 i zastavení a odklad exekuce.

Soud 7. 6. 2019 rozhodl o částečném zastavení exekuce pro částku 46 606 Kč. Ohledně částky 8526,78 Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce ovšem zůstala exekuce v platnosti.

Dne 24. 7. 2019 vydal soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce. Dlužnice zase neponechala věci náhodě a podala proti příkazu k úhradě nákladů exekuce dne 26. 7. 2019 námitky, ve kterých uvedla, že podstatnou část vymáhané povinnosti (částku 46 606 Kč) zaplatila dobrovolně ještě před doručením vyrozumění o zahájení exekuce a doručením výzvy ke splnění povinnosti a připomněla i zaplacení dalších částek.

Chtěla platit, ale musela na operaci po úrazu

​Dlužnice, která se postavila ke svým závazkům čelem, ačkoliv je jí 86 let, se snažila zajistit splnění peněžité pohledávky mimo exekuční řízení, a proto si zajistila půjčku od třetí osoby k zaplacení uvedené částky ve výši 46 606 Kč. Tuto částku zaplatila, jak vidno, 19 dní před doručením vyrozumění o zahájení exekuce spolu s výzvou ke splnění povinnosti a zbývající část povinnosti spolu s náklady exekuce zaplatila před uplynutím 30 denní lhůty.

Přesto soudní exekutor sobě a oprávněnému věřiteli vypočetl odměnu, která by byla totožná s výší, kterou by byla povinna zaplatit, pokud by byla zcela nečinná. Proto věc skončila u Ústavního soudu, protože se paní řádně bránila zvůli.

Ústavní soud to říká stále dokola: Odměna exekutorovi jen za nucenou exekuci, ne za dobrovolné placení

Otázkou náhrady nákladů exekučního řízení v případě dobrovolného plnění povinného dlužníka ve vztahu k nákladům exekutora se Ústavní soud již zabýval v celé řadě svých rozhodnutí. Nesčetněkrát konstatoval, že při rozhodování o nákladech řízení soudního exekutora je třeba zohlednit situaci, kdy povinný splní svoji povinnost dobrovolně mimo rámec exekučního řízení, tj. ještě před tím, než se sám o exekuci dozví na základě doručení usnesení o nařízení exekuce nebo výzvy k dobrovolnému plnění povinného po zahájení exekučního řízení. Dobrovolnost plnění je nutno zohlednit především proto, aby nedošlo k nepřiměřenému postihu povinných dlužníků, neboť odměna exekutora má odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti.

Ostatně psali jsme třeba o těchto případech:

I samotný věřitel se choval férověji než exekutor, když informoval, že část peněz už má

I v tomto případě bylo zjištěno, že dlužnice podrobená exekuci uhradila převážnou část vymáhané pohledávky ještě před tím, než jí bylo doručeno vyrozumění o nařízení exekuce a výzva k dobrovolnému plnění. Není proto možné, aby exekutor v exekučním příkazu k úhradě nákladů exekuce vyčíslil svou odměnu i z této částky. Ostatně stejně tak byla tato částka nesprávně uvedena i ve výzvě k dobrovolnému plnění, dlužnici doručené až poté, co stěžovatelka plnila přímo oprávněnému věřiteli.

A přitom i sám oprávněný věřitel o zaplacení částky 46 606 Kč soudního exekutora přípisem ze dne 30. 4. 2019 informoval. Dlužnice tohle vše namítala, ale marně, exekutor to nezohlednil. A to přesto, že dlužnice jak oprávněnému věřiteli, tak posléze i soudnímu exekutorovi dopředu avizovala (21. 1. 2019 a 22. 2. 2019), že hodlá svůj závazek splnit pomocí půjčky. Ocitla se totiž v nepříznivé životní situaci, kdy ještě před obdržením exekučního titulu byla hospitalizována pro vážný úraz (zlomenina krčku).

Exekutoři nesmějí chtít odměnu za to, co nevymohli

Ústavní soud proto ve svém nálezu (spis. zn. I. ÚS 3302/19, ze dne 10. 3. 2020) konstatoval, že vzhledem k tomu, že dlužnice evidentně plnila (splácela) dluh před tím, než se o zahájení exekuce dozvěděla, je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné, mimo rámec nařízené exekuce. Soudní exekutor proto nebyl oprávněn v exekučním příkazu vyčíslit svou odměnu z celé částky uvedené ve výzvě k dobrovolnému plnění, když v době jejího vydání a doručení stěžovatelce již byla pohledávka v převážné části zaplacena.

Rozhodování o nákladech exekuce nesmí být formálně mechanické, je nutné klást důraz na souvislost mezi skutečnou exekuční činností soudního exekutora a vymožením pohledávky, a to při zohlednění aktivity povinného, která není bezprostředně vynucena kroky dotýkajícími se konkrétní majetkové podstaty povinného.

V dalším řízení, protože příslušné rozhodnutí bylo zrušeno, bude třeba skutečnost, že dlužnice splnila v převážné části svou povinnost dobrovolně bez přímé exekuce, při výpočtu nákladů řízení exekutora zohlednit, neboť základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je výše exekutorem vymoženého plnění. Stejně tak je třeba zohlednit další plnění dlužnice ve lhůtě stanovené ve výzvě k dobrovolnému splnění.


Aktualizováno 30. 4. 2020 o reakci EKČR

Exekutorská komora ČR považuje za nezbytné reagovat na článek serveru Měšec.cz „Exekutor si naúčtoval plnou odměnu i z toho, co nevymohl“, v němž je řada nepřesných tvrzení, které staví do nepříznivého světla práci soudního exekutora.

V první řadě se v textu uvádí, že proti povinné bylo 26. 2. 2019 zahájeno exekuční řízení pro vymožení pohledávky (uspokojení dluhu) a 25. 4. 2019 jí posléze bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce a výzva k plnění, ve které byla nesprávně uvedena vymáhaná částka. Z toho potom je jistě dovozováno exekutora dehonestující vyjádření, že se věřitel choval férověji, než exekutor. Text však současně popisuje, že povinná částečně hradila dobrovolně ještě před doručením vyrozumění o zahájení exekučního řízení (6. 4. 2019) a o této skutečnosti se soudní exekutor, jak je v něm správně uvedeno, dozvěděl až 30. 4. 2019 od věřitele, tedy nikoli od povinné, a to pět dní poté, kdy povinná obdržela výzvu k plnění. Z výše uvedeného logicky vyplývá, že o částečné úhradě v době, kdy výzvu k plnění vyhotovil (před 25. 4. 2019), soudní exekutor nemohl vědět a částky ve výzvě nelze považovat za nesprávné.

Stejně tak si soudní exekutor nebyl vědom zdravotního stavu povinné a nebyl spraven o tom, že dluh hodlá hradit půjčkou. O této skutečnosti, jak plyne z jejího posledního vyjádření ve věci, informovala povinná pouze oprávněného a jeho zástupce. Proto k tomu nemohl soudní exekutor přihlédnout.

Plnění povinné nedlouho po zahájení řízení přímo k rukám oprávněného zanesl soudní exekutor do spisu jako plnění k rukám oprávněného, nikoli jako plnění mimo exekuci a je pravdou, že při tvorbě příkazu k úhradě nákladů exekuce dobrovolnost plnění nijak nezohlednil. Nicméně neučinil tak ani exekuční soud v rozhodnutí o námitkách, jež se stalo předmětem přezkumu Ústavním soudem, a tedy též neshledal výši nákladů exekuce nepřiměřenou činnosti soudního exekutora v rámci řízení, když pouze opravil chybu v psaní v řádu desetikorun v nákladech oprávněného.

skoleni_15_4

V důsledku rozhodnutí Ústavního soudu ČR bude o nákladech exekuce znovu rozhodovat exekuční soud. Na jeho opětovné rozhodnutí o námitkách čeká i soudní exekutor a jím se bude řídit.

Lenka Desatová
Tisková mluvčí Exekutorské komory ČR

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).