Hlavní navigace

Zaplatil podstatnou část dluhu dobrovolně, exekutor si ale počítal odměnu z celé částky

7. 2. 2019
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Na jakou výši odměny, kterou musí dlužník zaplatit, má nárok exekutor, když dlužník zaplatil jistinu (základ) dluhu dobrovolně před začátkem exekuce, a vymáhalo se proto jenom příslušenství dluhu a právě náklady řízení jako odměna exekutora?

Soud, který řešil spor žalujícího věřitele a žalovaného dlužníka, pravomocně rozhodl, že dlužník je povinen věřiteli zaplatit částku 128 194 Kč se 7,5 % úrokem z prodlení p.a. (příslušenství dluhu) a náklady řízení ve výši 66 123,50 Kč.

Dne 16. 9. 2016 dlužník uhradil přímo na účet věřitele částku ve výši 128 194 Kč na jistinu pohledávky. 25. 8. 2016 soudní exekutor sice zahájil exekuci, jenže dlužník o tom nevěděl, protože vyrozumění mu bylo doručeno až 3. 10. 2016. Dlužník tedy základní dluh (jistinu dluhu) uhradil dobrovolně. Následně dlužník 14. 10. 2016 uhradil i příslušenství pohledávky ve výši 104 423,65 Kč a 46 113,11 Kč, ale to už s vědomím, že je proti němu nařízena a vedena exekuce.

Žádostí ze dne 17. 10. 2016, doplněnou dne 24. 10. 2016, požádal o zastavení exekuce co do vymáhání jistiny ve výši 128 194 Kč z důvodu jejího dobrovolného uhrazení bez vědomosti o nařízené exekuci. Jenže 20. 10. 2016 vydal exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného věřitele na vymáhání pohledávky, které stanovil, vypočetl z částky 232 617,65 Kč (součtu jistiny a příslušenství uvedeného ve výzvě k dobrovolnému splnění exekučním titulem uložené povinnosti), a nikoliv z částky 104 423,65 Kč.

Soudní exekutor tedy nezohlednil, že podstatná část dluhu – částka 128 194 Kč byla uhrazena dobrovolně, aniž by dlužník o exekuci věděl, proto soud prvního stupně příkaz k náhradě nákladů exekuce zrušil. 

Přetahovaná s exekutorem, který chtěl vyšší odměnu

Jenže posléze soud zamítl návrh dlužníka na zastavení exekuce co do částky 128 194 Kč. Odvolal se a odvolací soud rozhodnutí nižšího soudu zrušil. Napodruhé už soud prvního stupně rozhodl, že se exekuce co do částky 128 194 Kč zastavuje. V souladu s právním názorem odvolacího soudu uvedl, že částka 128 194 Kč byla uhrazena oprávněnému dne 16. 9. 2016, zatímco výzva soudního exekutora ke splnění vymáhané povinnosti byla dlužníkovi doručena až dne 3. 10. 2016.

Dlužník tak plnil před tím, než se o zahájení exekuce prokazatelně „úředně“ dozvěděl, a proto je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné mimo rámec nařízené a probíhající exekuce. Odvolací soud pak toto rozhodnutí potvrdil.

Exekutor si počítal odměnu i z toho, co nevymohl

Jenže exekutor vydal další příkaz k úhradě nákladů exekuce, přičemž za základ pro výpočet odměny za provedení exekuce přitom byla opět vzata částka 232 617,65 Kč, představující součet jistiny a příslušenství, tedy byla zahrnuta i ona částka 128 194 Kč zaplacená mimo exekuci dlužníkem dobrovolně.

Dlužník se znovu bránil u soudu s námitkami a ten sice zrušil výrok o povinnosti uhradit náklady oprávněného věřitele spojené s exekucí, ale ne o povinnosti uhradit odměnu exekutorovi, která byla znovu spočtena z celé částky, tedy včetně toho, co dlužník uhradil dobrovolně. Soud se vyjádřil tak, že dlužník jistinu dluhu v částce 128 194 Kč zaplatil až pod tíhou exekuce, tedy nikoliv dobrovolně.

Dlužník se proto obrátil na Ústavní soud a ve své stížnosti tedy argumentoval, že není možné částku ve výši 128 194 Kč uhrazenou před doručením vyrozumění o zahájení exekuce počítat do základu pro výpočet nákladů exekuce (a pro stanovení výše odměny exekutora, kterou musí zaplatit), neboť jde o částku hrazenou mimo exekuční řízení, bez přímé účasti exekutora, tedy o částku uhrazenou dobrovolně.

Zmatek soudů

Ústavní soud znovu v nálezu ze dne 8. 11. 2018 (spis. zn. IV. ÚS 600/17) vyjádřil svůj rezervovaný postoj k tomu, aby posuzoval spory o náhradu nákladu řízení, neboť i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity znamenající porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení však může nabýt ústavněprávní dimenze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících pravidla soudního, resp. exekučního řízení. Jenže právě k takovému extrémnímu porušení principů došlo.

Ústavní soud připomenul, že už nesčetněkrát konstatoval, že při rozhodování o nákladech řízení soudního exekutora je třeba zohlednit situaci, kdy povinný splní svoji povinnost dobrovolně mimo rámec exekučního řízení, tj. ještě před tím, než se sám o exekuci dozví na základě doručení usnesení o nařízení exekuce nebo výzvy k dobrovolnému plnění povinného po zahájení exekučního řízení. Dobrovolnost plnění je nutno zohlednit především proto, aby nedošlo k nepřiměřenému postihu povinných, neboť odměna exekutora má odrážet složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti.

V posuzovaném případě dlužník uhradil jistinu pohledávky ještě před tím, než mu bylo doručeno vyrozumění o nařízení exekuce, než byly vydány exekuční příkazy k vymožení pohledávky. Není proto možné, aby exekutor v exekučním příkazu k úhradě nákladů exekuce vyčíslil svou odměnu z celkové částky představující součet již zaplacené jistiny, příslušenství a nákladů řízení. Ostatně stejně tak byla tato částka nesprávně uvedena i ve výzvě k dobrovolnému plnění, vydané a doručené až poté, co dlužník zaplatil přímo oprávněnému věřiteli.

Ústavní soud poukázal i na zmatek v rozhodování soudů – když poprvé podal dlužník odvolání, tak mu bylo vyhověno. V dalším řízení víceméně o tomtéž proto není možné argumentaci dlužníka o tom, že plnil dobrovolně, odmítnout, když ji předtím odvolací soud uznal.

Účelem exekuce není trestat dlužníka

Ústavní soud nemohl akceptovat ani námitku soudního exekutora, podle níž dlužník neformálně věděl, že oprávněný věřitel se hodlá svého nároku domáhat exekuční cestou, neboť tuto informaci z exekutora vylákal advokát zastupující dlužníka v nalézacím řízení před soudem a dlužník ve snaze vyhnout se dalším nákladům řízení pohledávku urychleně zaplatil.

Smysl a účel exekučního řízení totiž spočívá ve vymožení pohledávky oprávněného, nikoliv v „postihu“ povinného v podobě povinnosti platit další náklady řízení exekutorovi za to, že údajně „úmyslným“ plněním přímo oprávněnému znemožnil vyčíslit větší odměnu exekutora. 

Dobrovolným placením dluhu přece dlužník neobírá exekutora o jeho odměnu

Ústavní soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že dlužník evidentně plnil před tím, než se o zahájení exekuce „úředně“ dozvěděl, je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné, mimo rámec nařízené exekuce. Soudní exekutor proto nebyl oprávněn v exekučním příkazu vyčíslit svou odměnu z celé částky uvedené ve výzvě k dobrovolnému plnění, když v době jejího vydání a doručení dlužníkovi již byla pohledávka (jistina) zaplacena.

Proto Ústavní soud zrušil ústavní stížností napadené rozhodnutí soudu, který musí skutečně při výpočtu nákladů řízení exekutora zohlednit, že dlužník svou povinnost splnil dobrovolně bez přímé exekuce, neboť základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky je výše exekutorem vymoženého plnění. 

Závěrečné shrnutí

Pokud povinný dlužník evidentně splnil (zaplatil) dluh nebo jeho část před tím, než se o zahájení exekuce „úředně“ dověděl, je třeba na takovéto plnění nahlížet jako na plnění dobrovolné, mimo rámec nařízené exekuce.

skoleni_15_4

Soudní exekutor proto není oprávněn v exekučním příkazu vyčíslit svou odměnu z celé částky vymáhaného dluhu, připomenul Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 8. 11. 2018 (spis. zn. IV. ÚS 600/17), když dále uvedl, že smysl a účel exekučního řízení spočívá ve vymožení pohledávky oprávněného, nikoliv v postihu povinného v podobě povinnosti platit další náklady řízení exekutorovi za to, že údajně „úmyslným“ plněním přímo oprávněnému znemožnil vyčíslit větší odměnu exekutora.

Autorský text prošel redakční (editorskou) úpravou.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).