Posvítíme si na další praktické důsledky rušení neoprávněně proti vám vydaných rozhodčích nálezů.
Na podkladě rozhodčího nálezu pro uspokojení pohledávky věřitele, a to ve výši 513 034,60 Kč, jakož i pro náklady řízení, bylo rozhodnuto o exekuci proti dlužníkovi. Jenže dlužníkovi se podařilo dosáhnout zastavení exekuce. Soud mimo jiné rozhodl, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce, přičemž na náklady exekuce však už dokázal exekutor vymoci u dlužníka 52 755,70 Kč. Tuto částku ale dlužníkovi nevrátil. A tak původně věřitelem žalovaný dlužník zažaloval exekutora.
Jak exekutor vysvětloval, proč nevrátil peníze
Exekutor na svou obranu namítal, že v případě nároku dlužníka na vydání plnění vymoženého v rámci exekuce se jedná o vztah veřejnoprávní, ve kterém vystupuje soudní exekutor jako orgán veřejné moci. (Tudíž by tato situace měla být řešena vlastně na účet státu.) Dále exekutor argumentoval, že exekuční příkaz nelze ztotožňovat s příkazem k úhradě nákladů exekuce, který může být po nabytí právní moci samostatným exekučním titulem.
Pokud vám má soudní exekutor vracet, co jste mu zaplatili na náhradě nákladů exekuce, musí se jednat o situaci, kdy soud v řízení o zastavení exekuce rozhodl o zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce nebo kdy soud v řízení o zastavení exekuce uložil soudnímu exekutorovi vrátit vám na nákladech exekuce, co jste mu již zaplatili.
Ani jedna z těchto podmínek však v dané věci nenastala. (Takto skutečně soud nerozhodl.) Z toho exekutor vyvodil, že nedošlo k žádnému bezdůvodnému obohacení z jeho strany. Nešlo o to, že by právní důvod plnění dlužníka odpadl, jelikož vydané příkazy k úhradě nákladů exekuce soudem zrušeny nebyly.
Exekutor měl tedy za to, že se může jednat nanejvýš o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, za kterou primárně odpovídá stát. Bývalý dlužník, nyní žalující exekutora, by tak měl svůj nárok na náhradu zaplacených nákladů řízení uplatnit vůči státu podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
A ještě exekutor dodal, že je třeba zohlednit námitku promlčení. Bývalý dlužník podal proti němu žalobu v roce 2017 (tedy více než 6 let poté, co došlo ke změně rozhodovací praxe ohledně platnosti sjednávaných rozhodčích doložek). Promlčecí lhůta by tedy měla běžet od okamžiku, kdy došlo k prvním výkladovým změnám, a nikoliv až po pravomocném rozhodnutí o zastavení předmětné exekuce.
Co říká zákon
Občanský soudní řád říká, že dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které vám prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co jste mu na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatili.
Podle občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soudy určily, že exekutor musí vymožené peníze na úhradu nákladů exekuce vrátit dlužníkovi
Nejvyšší soud ČR v rozsudku potvrdil správnost rozhodnutí nižších soudů, které se postavily na stranu dlužníka.
Nejvyšší soud ČR vyložil, že i v případě, že soud v rozhodnutí o zastavení exekuce výslovně nezruší předchozí příkazy k úhradě nákladů exekuce, tyto příkazy se přesto mají za zrušené, jestliže soud při zastavení exekuce rozhodne tak, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce vůči vám.
Plnění, které soudní exekutor vymohl na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, je soudní exekutor povinen vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl. Běh promlčecí lhůty k uplatnění vašeho požadavku na vrácení částky, kterou exekutor vymohl v průběhu exekuce na náhradu svých nákladů exekuce, na vaší straně počíná nejdříve právní mocí rozhodnutí o tom, že exekutor vůči vám nemá právo na náhradu nákladů zastavované exekuce.
Povinnost soudního exekutora vrátit plnění na náhradu nákladů exekuce, jež je dodatečně plněním bez právního důvodu, je povinností soukromoprávní. Soudní exekutor není ve vztahu ke své přiznané odměně (rozhoduje-li o ní soud) v postavení orgánu veřejné moci, ale vystupuje jako účastník řízení, kterého lze soudním rozhodnutím zavázat povinností, aby vám exekutor vrátil to, co již na svých nákladech od vás vymohl.
ČLÁNKY DO MAILU