Prodlužování věkové hranice pro odchod do důchodu a potřebné doby pojištění spolu se zpřísňováním podmínek pro předčasný odchod do penze ulehčí české státní kase, která bude v budoucnu doplácet na narůstající počet důchodců. Otázkou ale zůstává, kdo nastaví únosnou hranici, která předejde tomu, že většina populace bude umírat ještě před tím, než stačí na penzi dosáhnout.
Malá reforma s velkým dopadem
Malá penzijní reforma, kterou inicioval svým rozhodnutím Ústavní soud, kromě změn v konstrukci výpočtu důchodu přinese i další novinky, které potěší maximálně státní rozpočet. Čtěte více: Znáte konečný návrh malé penzijní reformy?
Příloha novely totiž přepočítává důchodový věk pojištěnců, kteří se narodili v letech 1936 až 1977. Z inovované tabulky vyčtete, že narození v roce 1977 si na důchod počkají až do 67 let. Všichni pojištěnci, kteří se narodili po roce 1977, si mohou podle novely důchod vypočíst tak, že si k věku 67 let přičtou takový počet kalendářních měsíců, který odpovídá dvojnásobku rozdílu mezi rokem narození pojištěnce a rokem 1977.
Takže například pojištěnci narození v roce 1990 se dočkají důchodu v 69 letech. Ti, kteří mají v rodném listě rok 1995, půjdou do důchodu v 70 letech a letošní novorozenci budou moci starobní důchod nárokovat až v průběhu 72. roku života. Dosud přitom nebyla stanovena hranice, která by tento výpočet limitovala. Budou snad děti našich dětí v budoucnu chodit do důchodu ve sto letech?
Bez práce nejsou koláče. S ní taky ne
Poslední údaje o naději dožití, která platí pro rok 2009 hovoří přitom o 74,2 letech u mužů a 80,1 letech u žen. Za rok 2010 Český statistický úřad (ČSÚ) poskytl pouze předběžné údaje. Zatímco naděje dožití mužů se zvýšila jen o 0,2 roku na 74,4 roku, naděje dožití při narození žen vzrostla po dvouleté stagnaci z 80,1 roku na 80,6 let, uvádí zpráva ČSÚ.
Střední délka života neboli naděje dožití (statistické označení ex) udává průměrný počet let, který má naději prožít osoba právě x-letá při zachování řádu úmrtnosti sledovaného období. Jedná se o syntetický ukazatel, který zobrazuje úmrtnostní poměry ve všech věkových skupinách,
vysvětlil Tomáš Chrámecký z Odboru komunikace Českého statistického úřadu. Do ukazatele naděje dožití se nezahrnuje úroveň zdravotnické péče.
Prognóza naděje dožití, která bude platit při dosažení důchodového věku, je zatím zveřejněna do roku 2065. V roce 2065 by měli do důchodu odcházet pojištěnci narození v roce 1995, kteří budou moci starobní důchod nárokovat v 70 letech. V tu dobu bude naděje dožití podle odhadů ČSÚ 86,5 let u mužů a 91 let u žen. Pokud by se tedy život vyvíjel podle statistických tabulek, užijí si muži 16 let důchodu a dámy potom celých 21 let. Život ale není statistika. O předpokladech vypočtených v tabulkách si mohou nechat zdát zejména tvrdě pracující lidé, kteří se kvůli zátěži v zaměstnání možná důchodu nedožijí vůbec.
Některé výzkumy (a samotná logika věci také) navíc ukazují na to, že zvyšování počtu odpracovaných let může být příčinou kratšího života. Čím déle tedy budou lidi nuceni pracovat, tím se bude zvyšovat pravděpodobnost, že se důchodu nedočkají.
Falešná naděje dožití?
Kromě toho praxe ukazuje, že naděje dožití nemusí znamenat budoucí větší počet spokojených důchodců. Ačkoli tento ukazatel u mužů i žen v letech 2005 – 2009 roste, ve stejném časovém období je možné si všimnout, že roste také počet zemřelých mužů a žen ve věku mezi 60 – 69 lety (viz úmrtnost podle věku a pohlaví – Statistická ročenka 2010). Pokud by tento trend pokračoval i nadále, bude šťastlivců, kteří se důchodu dožijí, stále méně.
Stáří nečeká
Zajímavou připomínku měla také bývalá ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, která zdůraznila, že prodlužování naděje dožití neznamená odsun nástupu stáří. Je tedy možné, že se budeme dožívat stále vyššího věku, naše schopnost déle pracovat se ale stejným tempem zvyšovat nebude.
Když předčasný důchod nestačí
Vyloučit se do budoucna proto nedá množství těch, kteří nebudou vzhledem ke svému fyzickému stavu schopni pracovat, ale důchodový věk pro ně bude zoufale daleko. Co se bude dít s nimi, je ve hvězdách, protože kromě zvyšující se věkové hranice odchodu do penze se také zpřísňují podmínky pro předčasný odchod do důchodu.
V současnosti platí, že výše procentní výměry předčasného starobního důchodu, na který vznikl nárok po 31. 12. 2009, je za každý celý rok pojištění 1,5 % výpočtového základu. Tato výše se za každých (i započatých) 90 kalendářních dnů ode dne přiznání penze do dosažení důchodového věku snižuje o 0,9 % výpočtového základu za prvních 720 kalendářních dnů. Od 721. dne už se snižuje o 1,5 %.
Pravidla, která začnou platit od letošního října, zkrátí penzi o:
- 0,9 % do 360. dne před dosažením důchodového věku,
- 1,2 % od 361. do 720. dne před důchodovým věkem,
- 1,5 % od 721. dne před důchodovým věkem.
Stále delší potřebná doba pojištění
Na předčasný důchod bude mít ale nárok jen ten, kdo získal potřebnou dobu pojištění. Ta se přitom postupně prodlužuje.
Těm, kteří dosáhli důchodového věku minulý rok, ještě stačí 25 let. Dosáhnete-li důchodového věku až po roce 2018, budete už potřebovat dobu pojištění o 10 let delší. Skupina vyjmenovaných období, která se dají počítat za náhradní dobu pojištění, se přitom stále tenčí a některé se nezapočítávají ani ze 100 %. Čtěte více: Důležité změny v sociálním pojištění k 1. lednu 2010
Pokud by se chtěla vláda řídit západoevropskými pravidly, mohla by se potřebná doba pojištění vyšplhat až na 40 let. Otázkou je, jak moc by to byla dosažitelná meta vzhledem k úrovni zdravotnické péče v ČR a v zemích více na západ.
