Čísla, která od té doby přišla, překvapovala vesměs výhradně pozitivně. Podle dat z průmyslu a maloobchodu ekonomika eurozóny ke konci roku 2016 zrychlila a podnikatelské nálady současně vystoupaly na nejvyšší úrovně za posledních pět let. Nezaměstnanost přitom spadla do blízkosti sedmiletých minim, úvěry zrychlují, euro výrazně oslabilo a především inflace se definitivně odpoutala od nuly a míří vzhůru (1,1 % – tříletá maxima). Až by člověka napadlo, k čemu vlastně eurozóna v tuto chvíli potřebuje QE?
Mario Draghi se dnes bude snažit z podobného typu otázek asi “utéct” a úspěchy eurozóny zlehčovat. Jak? Na jednu stranu může poukazovat na to, že inflace je stále pod cílem a především pak jádrová inflace (bez potravin a pohonných hmot) zůstává nízká (pod 0,9 %).Nevěříme, že ECB bude chtít byť jen připustit debatu o dalším útlumu QE dříve než v létě, až odezní první výrazné politické události tohoto roku – volby v Nizozemí a ve Francii, start vyjednávání o brexitu a první měsíce Donalda Trumpa v roli amerického prezidenta.
Politicky laděná ostatně může být i řada dalších dotazů na šéfa ECB, která je “ostřelována” politickou kritikou ze všech stran. Berlín si přeje utaženější měnovou politiku, Itálie a Francie naopak uvolněnější a v obou zemích sílí opoziční hnutí volající po znovu-zavedení národních měn. Na druhém břehu Atlantiku je zase nově zvolenému prezidentu Trumpovi trnem v oku slabé euro.
V takové situaci se šéf ECB Draghi bude snažit co nejméně měnit nastolený směr. Lehce holubičí vyznění tiskové konference by mohlo ve finále poslat eurové krátké výnosy mírně dolů a s nimi by mohlo ztrácet i euro.
ČLÁNKY DO MAILU