Hlavní navigace

Co když odnosíte dítě jinému páru, ale pak si to rozmyslíte?

 Autor: Depositphotos
Institut náhradního mateřství v České republice dlouhou tradici nemá. A ani podrobnou úpravu. Zákon na něj sice pamatuje, ale má řadu děr. Jaká práva a povinnosti mají ti, kteří se podobného projektu účastní?
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Paní Hana dostala od své kamarádky nabídku, aby odnosila dítě cizímu páru, Martinovi a Aleně. Daný manželský pár se opakovaně snažil o dítě, ale bohužel bez úspěchu. Paní Hana neměla manžela, přítele ani děti. Za tuto službu nabídl pár paní Haně celkem 250 000 Kč, a tak na nabídku kývla.

Celá akce měla proběhnout následujícím způsobem. Manžel paní Aleny oplodní paní Hanu přirozenou cestou. Ve chvíli, kdy gynekolog potvrdí těhotenství, dostane paní Hana 50 000 Kč. Stejnou částku dostane po prvním trimestru, když bude dítě v pořádku. Po porodu, až budou podepsané potřebné dokumenty k osvojení, dostane paní Hana zbývajících 150 000 Kč.

Manželský pár kromě toho platil paní Haně nad rámec dohody řadu dalších výdajů. Například těhotenské masáže, částečně jí přispívali i na nákupy potravin, těhotenská cvičení atd.

Zádrhel ale nastal s tím, jak dítě v břiše rostlo a paní Hana si k němu, zcela logicky, vytvořila vztah. Na miminko se začala těšit a týden před porodem dospěla k rozhodnutí, že si miminko nechá a náhradnímu páru ho nepředá. A co teď? Bude se muset dítěte vzdát? A co peníze, které obdržela?

Náhradní mateřství je v ČR poměrně nové

Ačkoli například v USA je institut náhradní matky zavedeným pojmem a stal se něčím běžným, v České republice situace tak jasná není. Zejména proto, že k této problematice neexistuje jednoznačný právní rámec. Institut náhradního mateřství v českém právu upraven podrobně nemáme. Pouze v ust. § 804 občanského zákona je zmínka, že v případě náhradního mateřství není vyloučeno osvojení, uvedla pro Měšec Mgr. Lucie Petránková, advokátka z DostupnyAdvokat.cz. 

Občanský zákoník se tedy o náhradním mateřství zmiňuje jen velice okrajově, a to následující formou:

§ 804

Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.

Z toho se příliš vyčíst nedá. Důvodová zpráva pak tento paragraf rozvádí o něco více:

Důvodová zpráva k § 804 NOZ:

Dosavadní správné teoretické a praktické dovozování eliminace nejbližších příbuzných z okruhu možných osvojitelů má být napříště vyjádřeno výslovně.

Výjimka ve větě druhé se vztahuje na případ náhradního mateřství, při němž se dítě narodí ženě, která není jeho biologickou matkou. Nadále však bude platit stará římská zásada, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Fyziologické předpoklady pro výkon asistované reprodukce upravuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, nicméně i text občanského zákoníku musí ve svých ustanoveních zohlednit pokrok lékařské vědy, která umožňuje vnést do dělohy ženy oplodněné vajíčko jiné ženy.

Vztahy mezi ženou, která poskytla své zárodečné buňky (biologickou matkou) a dítětem, mohou být upraveny cestou osvojení. Zahraniční zkušenosti i dosavadní zkušenosti v České republice svědčí o tom, že největší zájem o náhradní mateřství bude mezi ženami, které jsou si navzájem příbuzné.

Zákon tak připouští variantu, kdy náhradní matka odnosí dítě, které si následně neplánuje nechat, ale cíleně jej chce dát někomu konkrétnímu k adopci. Dokonce je to možné i mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci.

Pozor na tenký led. Co už se nesmí?

Na druhou stranu ale trestní zákoník vymezuje poměrně jasně, co už je považováno za trestný čin.

§ 169

Svěření dítěte do moci jiného

(1) Kdo za odměnu svěří dítě do moci jiného za účelem adopce nebo pro jiný obdobný účel, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,
c) spáchá-li takový čin opětovně, nebo
d) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

Pokud tedy svěříte své dítě do moci jiného za účelem adopce a dostanete za to odměnu, dopustili jste se trestného činu. Nabízí se tak otázka, jestli příklad z úvodu článku vlastně není protiprávní a nejedná se o trestný čin, jelikož v případu finanční úplata figuruje. Za samotné předání, porod nebo odnošení dítěte nelze sjednat odměnu. Lze pouze nahradit matce náklady na lékařskou péči, náklady spojené s porodem, kvalitnější stravu apod. V popisovaném případě pak biologický otec má přímo ze zákona povinnost poskytnout matce dítěte, byť se z jejich pohledu jedná o ‚náhradní matku‘, přiměřenou náhradu nákladů spojených s těhotenstvím a s porodem, říká Lucie Petránková.

Na druhou stranu ale není kvalifikace trestného činu jednoduchá. Vždy záleží na konkrétních okolnostech. Abychom mohli hovořit o dokonaném trestném činu, tak by se dítě nejdříve muselo narodit, pak by muselo být svěřeno jiné osobě, a to za účelem, jako je např. adopce, a za to by muselo být zaplaceno. Pokud však biologický otec plní svou zákonnou povinnost, kdy matce, byť se jedná o náhradní matku, přispívá na výživu, náklady spojené s těhotenstvím apod., tak se o trestný čin nejedná, dodává Lucie Petránková.

Zákon pak s náhradním mateřstvím počítá v trochu jiné formě.

Zákon předpokládá využití kliniky

Institut náhradní matky české právo připouští, ale upravuje jej jinak, než jak ukazuje příběh v úvodu článku. Zákon předpokládá umělé oplodnění. Podmínky upravuje zákon o specifických zdravotních službách.

§ 6
(1) Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen „neplodný pár“). Žádost neplodného páru žádajícího o umělé oplodnění nesmí být starší než 6 měsíců; je součástí zdravotnické dokumentace vedené o ženě.

(2) Umělé oplodnění nelze provést ženě, která má k muži, s nímž předložila žádost podle odstavce 1, příbuzenský vztah vylučující podle jiného právního předpisu uzavření manželství.

Jak proběhne osvojení?

V praxi tedy náhradní mateřství probíhá tak, že náhradní matka podstoupí umělé oplodnění, odnosí dítě neplodnému páru, po porodu mu jej předá a následně proběhne osvojení. S osvojením může dát matka souhlas až po šestinedělí, ale dítě si pár může domů odnést ihned.

V případě otce dítěte neprovdané matky by situace mohla být ještě snadnější. NOZ totiž nabízí variantu, kdy otcem dítěte počatého umělým oplodněním neprovdané matky je ten muž, který k oplodnění dal souhlas.

§ 778
Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.

Nebo může zamýšlený otec v průběhu těhotenství napsat souhlasné prohlášení náhradní matky a muže, a to před soudem nebo před matričním úřadem.

O samotném osvojení pak rozhodne soud. Matka (pokud není vdaná) na předepsaném formuláři vyplní souhlas a k soudu se podá návrh. V popisovaném případě je možnost určit otcovství biologického otce souhlasným prohlášením rodičů na matrice ještě před porodem (náhradní matky a biologického otce). Biologický otec bude zapsán do rodného listu a v jeho případě nedochází k osvojení dítěte. Následně by se pouze řešilo osvojení dítěte ve vztahu k ‚přijímající matce‘, uvedla Lucie Petránková.

Ani to ale zamýšlenému a neplodnému páru nezajistí, že narozené dítě si skutečně budou moci osvojit. A v případě, že je náhradní matka vdaná, je situace ještě komplikovanější, viz níže.

Matkou je žena, která dítě porodí

V současné době totiž stále platí, že matkou dítěte je žena, která dítě porodí. A to i za předpokladu, že do ní bylo vloženo vajíčko dárkyně a sperma dárce. Důvodová zpráva se k tomuto paragrafu vyjadřuje jasně:

Důvodová zpráva k § 775 NOZ:

Právní pravidlo u nás přijaté, podle kterého je porod jedinou relevantní skutečností pro rozhodnutí otázky mateřství, odpovídá i článku 2 evropské Úmluvy o právním postavení dětí narozených mimo manželství (bez ohledu na věcnou působnost této Úmluvy). Je nepochybné, že žalobě ženy, která byla dárkyní genetické látky, proti ženě, která dítě porodila, nelze vyhovět.

Tady je tedy situace jasná. Matkou je žena, která dítě porodila, a je úplně jedno, jestli i ona „přispěla“ svým genetickým materiálem, či nikoli. I když tedy poprosíte cizí ženu, aby odnosila dítě pocházející z vašeho genetického materiálu, nemáte žádnou jistotu, že dítě skutečně budete moci vychovávat vy. Náhradní matka se kdykoli před podpisem adopčních papírů může rozhodnout, že si dítě ponechá, a vy jako dárkyně genetického materiálu nemáte žádné možnosti obrany.

Vztaženo na příběh z úvodu článku tedy platí, že paní Hana si dítě skutečně smí nechat. I zákon stojí na její straně a případná žaloba by s tím nic nezmohla.

Diskutabilní by pak bylo případné vracení nákladů a částek, které náhradní matka obdržela. Ohledně vrácení částek názory nejsou jednotné. Bude i záležet, zda přijímající otec je biologickým otcem, či nikoliv. Nebo zda vajíčko a spermie jsou zcela odlišného páru a náhradní matka skutečně dítě pouze odnosí, říká Lucie Petránková.

Ale na druhou stranu, i otec má svá práva.

Práva otce dítěte

Předpokládejme, že paní Hana by si dítě skutečně nechala. Paní Alenu to coby zamýšlenou matku nepochybně zasáhne a psychicky to pro ní bude velmi bolestivá rána. Nezmůže však nic. To ale neplatí o panu Martinovi, který poskytl genetický materiál k oplodnění, a je tudíž otcem dítěte. Logicky k umělému oplodnění dal souhlas a je tedy automaticky otcem dítěte. Tím mu vzniká vyživovací povinnost. Do dvou let věku dítěte je povinen poskytovat výživné matce dítěte a samozřejmě je povinen poskytovat výživné i dítěti.

Kromě toho má ale také rodičovskou odpovědnost a samozřejmě má právo své dítě vídat, pečovat o něj a vychovávat ho.

K odevzdání dítěte tedy paní Hanu nikdo nutit nemůže. Ale k tomu, aby dítěti umožnila i styk s otcem, už ano. A pokud se nedomluví, rozhodne o věci soud, který určí, jakým způsobem se může otec s dítětem vídat. A i pokud otec nebude chtít dítě vídat, má na něj stále vyživovací povinnost, bude tedy na dítě platit výživné.

Ani případným zamlčením otce a jeho neuvedením v rodném listě si paní Hana nepomůže. V případě, že matka otce neuvede v rodném listě, může se biologický otec domoci svého otcovství určením otcovství u soudu. Důležitější pro otce, než zda jej matka uvede, nebo neuvede v nemocnice při porodu, je, zda rodiče před porodem podepsali na matričním úřadu souhlasné prohlášení rodičů a tím určili otcovství k dosud nenarozenému dítěti. Mohou se tak vyhnout zdlouhavým soudním tahanicím, informuje Lucie Petránková.

Ale co když je „otců“ více?

V našem případu paní Hana nebyla vdaná a ani neměla přítele. Případný přítel by na tuto situaci vliv neměl. Pokud by ale byla vdaná, nebo dokonce čerstvě rozvedená, byla by situace o to komplikovanější. Tímto aktem by totiž byla dotčena i práva a povinnosti manžela paní Hany.

§ 776

(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky.

Podle NOZ je totiž automaticky otcem dítěte manžel ženy, která dítě porodila. Za určitých okolností to může být i bývalý manžel, a to pokud se dítě narodilo do 300. dne od rozvodu.

Na základě tohoto paragrafu by pak do rodného listu dítěte a do matriky byl zapsán manžel náhradní matky. Opět – je zcela bezvýznamné, jestli genetický materiál pocházel od něj, nebo od zamýšleného otce – tedy muže z neplodného páru.

S touto variantou ale zákon nepočítá už vůbec. Pojem náhradní otcovství v právním řádu nemáme. V praxi by tak nastala situace, kdy rodiči dítěte jsou matka, která jej porodila, a její manžel. I kdyby genetický materiál nebyl ani jednoho z nich, případně jen jednoho z nich. Z titulu rodičů jim pak plyne vyživovací povinnost a zároveň právo rozhodovat o záležitostech dítěte jako jeho zákonní zástupci.

V tomto případě by tedy museli souhlas s osvojením udělit oba rodiče, otec i matka. K osvojení musí dát souhlas oba. Pokud by si jeden z rodičů chtěl dítě ponechat, nemůže být nucen k tomu, aby souhlas dal, dodává Lucie Petránková. Což znamená, že pokud se jeden z manželů rozhodne, že si dítě nechá, nemůže proběhnout osvojení a dítě zůstává v manželském páru, kde žena dítě porodila.

A co souhlas s oplodněním?

Souhlas manžela ženy, která plánuje být náhradní matkou, není vyžadován. Naopak je někdy manžel z celého procesu vynechán. Oplodnění bez souhlasu manžela se děje poměrně často. Manžel náhradní matky však na základě první domněnky otcovství bude zapsán do rodného listu, říká Lucie Petránková.

Paradoxem je, že pokud by manžel náhradní matky souhlas s jejím oplodněním udělil, tak podle zákona už nemůže popřít otcovství k tomuto dítěti. Ačkoli nebylo počato z jeho genetického materiálu.

§ 787

Otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky, nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické látky bylo použito. To neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak.

Když souhlas neudělí, například proto, že o celém procesu ani nevěděl, má možnost toto otcovství popřít, čímž by se zbavil vyživovací povinnosti k tomuto dítěti. V tomto případě má ale komplikovanější situaci muž, který je zamýšleným otcem dítěte, tedy ten z neplodného páru. Dokud totiž náhradní otec své otcovství nepopře, nelze určit, že otcem je onen zamýšlený otec. Ačkoli poskytl svůj genetický materiál.

Pokud náhradní matka nebo její manžel nepopřou otcovství manžela náhradní matky, nemá biologický otec možnost se určení otcovství domoci. Obdobný případ řešil Ústavní soud a rozhodl, že biologický otec se může domáhat styku s dítětem v rámci příbuzenství.

V tomto případě by tak bylo nutné, aby dítě právně osvojili oba zamýšlení rodiče, otec i matka z neplodného páru.

Děravý zákon a nejistota

Institut náhradního mateřství představuje pro neplodné páry stále velkou nejistotu. I když totiž najdou ochotnou náhradní matku, neznamená to, že se vytouženého dítěte dočkají. Matka se může kdykoliv rozhodnout, že si dítě ponechá. A stejně tak i její manžel, i když není biologický materiál jeho.

Skutečnou jistotu tak neplodný pár má až ve chvíli, kdy je osvojení potvrzeno soudem. Do té doby se může situace zvrhnout mnoha způsoby. Může si to rozmyslet náhradní matka, její manžel, nebo oba.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).