Hlavní navigace

Co je to promlčení a která práva se nepromlčují?

Autor: Shutterstock
Jiří Matzner

Víte, že promlčený dluh lze soudně vymáhat? Jaké jsou důsledky promlčení, jak dlouhé jsou obecné promlčecí lhůty, od kdy se běh promlčecích lhůt počítá a která práva se nepromlčují? Znalost těchto faktů vám může zachránit spoustu peněz.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Promlčení je právní institut, kterým dochází k oslabení určitého práva v důsledku marného uplynutí času, takzvané promlčecí lhůty. Oslabení určitého práva, například práva na uhrazení dluhu dlužníkem, spočívá v tom, že pokud není právo vykonáno v promlčecí lhůtě, která bývá zpravidla stanovena zákonem, není dlužník povinen plnit a svůj dluh vám uhradit. Institut promlčení je upraven v občanském zákoníku.

Promlčený dluh nebo pohledávku vymáhat lze, a to i soudně. Platí, že pokud dlužník před soudem včas nevznese námitku promlčení, soud vám nárok přizná. Plnění na promlčenou pohledávku totiž nezakládá právo z bezdůvodného obohacení a dlužník není oprávněn jej požadovat zpět. Jedná se proto o takzvanou naturální obligaci. Problém pro vás, jakožto věřitele promlčeného nároku, nastává v případě, kdy dlužník včas před soudem vznese námitku promlčení. V takovém případě soud promlčenou pohledávku nepřizná a žalobě nevyhoví. K promlčení totiž soud přihlíží jen tehdy, namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

Jaký je rozdíl mezi prekluzí a promlčením?

Promlčení je třeba odlišovat od takzvané prekluze, která představuje úplný zánik příslušného subjektivního práva. Rozdíl mezi promlčením a prekluzí práva je takový, že v případě prekluze práva zaniká i naturální obligace vás jakožto věřitele. A při plnění dlužníka na prekludované právo vám vzniká nárok na vrácení takovéhoto plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Na rozdíl od promlčení, u prekluze soud k zániku práva přihlíží automaticky, tedy i když to dlužník sám nenamítne. Prekludují se ovšem jen ta majetková práva, u kterých to zákon výslovně stanoví.

Délka a běh promlčecí lhůty

V rámci promlčení je nutno odlišovat takzvanou subjektivní a objektivní promlčecí lhůtu. O subjektivní promlčecí lhůtě hovoříme tehdy, kdy je počátek jejího běhu závislý na okamžiku, kdy jste se dozvěděli o rozhodujících skutečnostech týkajících se vašeho nároku. Popřípadě kdy jste se o nich dozvědět měli a mohli.

Naopak objektivní promlčecí lhůta se počítá zpravidla ode dne vzniku příslušného subjektivního práva a je zcela nezávislá na vaší vědomosti o rozhodných skutečnostech týkajících se vašeho nároku. Obecná subjektivní promlčecí lhůta je dle ustanovení Občanského zákoníku tříletá a obecná objektivní promlčecí lhůta je dle téhož ustanovení desetiletá.

Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty zpravidla nastává v momentě, kdy mohlo být právo uplatněno u orgánu veřejné moci (např. u soudu) poprvé. Respektive v momentě, kdy jste se o možnosti takovéhoto uplatnění svého práva dozvěděli. Počátek běhu obecné objektivní promlčecí lhůty u majetkového práva nastává zpravidla dnem jeho „dospělosti“.

Kdy zákon stanovuje zvláštní délky promlčecích lhůt?

Pokud vám vznikne například právo na náhradu škody v důsledku škodné události, začne subjektivní promlčecí lhůta běžet až ve chvíli, kdy se o škodě a o osobě povinné k náhradě škody dozvíte. Pokud byste se o ni však dozvěděli až po uplynutí objektivní promlčecí lhůty, která začala běžet ode dne, kdy samotná škoda či újma vznikla, bude právo na náhradu škody již promlčené. Subjektivní promlčecí lhůta totiž plyne zpravidla v rámci objektivní promlčecí lhůty. S dlužníkem si nicméně můžete odchylně od zákona ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu. Ta však nikdy nesmí být kratší než jeden rok a delší než patnáct let.

U některých druhů subjektivních práv občanský zákoník zakotvuje zvláštní délky promlčecích lhůt, které se u daného práva uplatní. Například u práva na náhradu škody se právo na její náhradu promlčí nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla, pokud takováto škoda či újma byla způsobena úmyslně. V případě uznání dluhu dlužníkem se právo z uznaného dluhu promlčí za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. A určí-li dlužník v uznání svého dluhu i dobu, do které má být dluh splněn, promlčí se právo za deset let od posledního dne takto určené doby. V případě, že určité subjektivní právo bylo zapsáno do veřejného seznamu (např. do katastru nemovitostí), promlčí se za deset let ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé.

Která práva promlčení nepodléhají

Podle občanského zákoníku se promlčují všechna majetková práva, s výjimkou případů výslovně stanovených zákonem. Pokud tedy v zákoně není o majetkovém právu výslovně uvedeno, že se nepromlčuje, pak takovéto právo promlčení podléhá. Pod pojem majetková práva lze podřadit například věcná práva, závazková práva, práva z dědění či majetková práva z duševního vlastnictví. O jiných než majetkových právech platí opak, když tato se obecně nepromlčují, pokud zákon nestanoví jinak.

Dále se podle občanského zákoníku zásadně nepromlčuje vlastnické právo ani právo domáhat se rozdělení společné věci, jakož i právo na zřízení nezbytné cesty či právo na vykoupení reálného břemene. Právo na výživné se jako takové rovněž nepromlčuje a promlčují se pouze práva na jednotlivá opětující se plnění týkající se vyživovací povinnosti (například jednotlivé platby alimentů). V případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí či obdobného osobnostního práva podléhá promlčení pouze právo na odčinění újmy způsobené na příslušném osobnostním právu. Je-li splnění dluhu zajištěno zástavním právem, nepromlčí se zástavní právo dříve nežli pohledávka. Zástavní právo se nepromlčí ani tehdy, dokud máte jako zástavní věřitel movitou zástavu u sebe, popřípadě dokud ji pro vás opatruje někdo jiný.

Promlčení je velmi důležitý právní institut, o kterém je dobré mít alespoň základní povědomí. Zejména pak v obchodních vztazích, kdy vám včasný právní postup vůči neplatičům může zachránit i pěkný balík peněz, jelikož řada „notorických“ neplatičů na promlčení svých dluhů nezřídka kdy spoléhá. Pokud tedy s vymáháním svých pohledávek nezačnete včas, může jim takováto strategie snadno projít. Tříletá promlčecí lhůta totiž není nijak přehnaně dlouhá, zejména pokud vám dlužník neustále slibuje, že svůj dluh zaplatí a udržuje vás tak po dlouhou dobu v naději, že s ním nebudete muset do soudního sporu jít. Pokud si promlčení vašeho nároku patřičně nepohlídáte, je dost dobře možné, že se ho už nikdy nedomůžete.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).