Hlavní navigace

Co hrozí stavebnímu spoření

9. 7. 2003
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Stavební spoření bude ještě méně výhodné, než se čekalo. Vláda podle očekávání na svém pondělním zasedání rozhodla o tom, že státní podpora bude dvojí. Přitom ti, kteří nespoří na bydlení, dostanou skoro o polovinu méně než dosud.

Současné nastavení stavebního spoření se musí změnit. Hlavním důvodem je zátěž, kterou představuje pro státní rozpočet. Navíc se stává terčem leckdy oprávněných kritik s tím, že stavební spoření je až příliš často jen výhodným spořením bez toho, aby bylo skutečně použito na investice do bydlení.

Záměr vlády

Vláda na svém pondělním zasedání schválila návrh zákona o stavebním spoření, který by měl po schválení parlamentem začít platit od Nového roku. Poslední úpravy, které z dílny vlády vzešly, podmínky stavebního spoření přitvrzují více, než se čekalo. Logicky se pak nabízí otázka, jestli po chystaných změnách bude stavební spoření ještě vůbec výhodné.

Vláda se dohodla na tom, že státní podpora nebude stejně vysoká pro všechny klienty – že budou zvýhodněni ti, kteří peníze skutečně použijí na investici do bydlení. Přitom ještě v dubnové verzi návrhu zákona, kterou připomínkovaly stavební spořitelny, o podobném rozdělení nebyla ani zmínka.

Podle záměru vlády by to mělo vypadat tak, že všichni klienti dostanou jakýsi základ a klienti, kteří prokáží účelovost použití naspořených peněz, dostanou ještě „něco navíc“.

Konkrétní čísla na pondělní tiskové konferenci upřesnil ministr financí Bohuslav Sobotka: Státní podpora bude finálně stanovena ve výši 12 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 korun. To znamená, že všichni klienti budou moci v daném roce získat maximálně 2.400 Kč.

Bonifikace účelově spořících klientů se následně provede pomocí vládního nařízení. Ministr Sobotka k tomu řekl, že celková bonifikace by mohla dosáhnout maximálně 3.000 Kč ročně pro toho účastníka, který by použil tyto prostředky pro účely bydlení.

Otazníky změn

Celkové nastavení systému tedy bude mnohem přísnější než dosud. Kromě změn týkajících se státní podpory dojde ke zpřísnění ještě v dalších bodech – prodloužení minimální doby spoření pro libovolné použití naspořeních prostředků z pěti na šest let, bude zavedeno věkové omezení pro nárok na státní podporu (získat ji budou moci jen klienti starší 15 let).

O všech těchto změnách se snad ještě dá říci, že jdou směrem k většímu důrazu na účelovost spoření. Ovšem další dvě důležité změny jsou mnohem problematičtější. Tou první je už zmiňovaná bonifikace účelově spořících klientů. Na té by samo o sobě nebylo nic špatného, diskutabilní je její provedení.

Až dosud byly totiž všechny hlavní parametry stavebního spoření ošetřeny zákonem – systém tak byl průhledný, srozumitelný a především účastníkům poskytoval dlouhodobou stabilitu. Když ovšem parlamentem projde, že stát bude zvýhodňovat účelově spořící klienty pomocí vládního nařízení, dostává se do systému prvek nejistoty.

Vládní nařízení totiž nemusí schvalovat parlament, stačí, když je schválí vláda – v takovém případě se zvýhodnění klidně může každý rok měnit (nejen snižovat, ale i zvyšovat), popřípadě se může i úplně zrušit, protože nebude závazné. Uvědomíme-li si, jak nekoncepčně se zachází se státní podporou hypotečním úvěrům, jsou obavy z takového režimu docela na místě.

Podobný prvek nestability je obsažen kupříkladu i na Slovensku, kde každý rok parlament schvaluje novou výši státní podpory. Ovšem tam alespoň klienti, kteří investují do bydlení, mohou ze systému odejít už po dvou letech spoření.

Druhým problematickým místem návrhu je nemožnost převádět nárok na státní podporu z peněz vložených v daném roce do let následujících. Za stávajících podmínek klidně můžete na začátku spoření na účet vložit 100.000 Kč a dál se o vklad pět let nestarat. Každý rok přitom dostanete maximální státní podporu.

Od Nového roku dostanete státní podporu jen z toho, co na účet vložíte v daném kalendářním roce (tedy nebudete vkládat oněch 100.000 najednou, ale vložíte je postupně). Pro klienta, který jen spoří, je výsledek vlastně stejný, ovšem situace se zkomplikuje pro toho, kdo chce co nejrychleji úvěr.

Rychlost získání úvěru totiž závisí na tzv. hodnotícím čísle, které roste tím rychleji, čím více peněz jste na účet vložili. Jenže úvěruchtiví klienti budou motivováni přesně obráceně – aby na účet vložili jen tolik peněz, aby jim to vyneslo maximální státní podporu. Vkládat více bude vlastně zbytečné.

Změny stavebního spoření
stávající podmínky navrhované podmínky
státní podpora ročně 25 %, max. 4.500 Kč 12 %, max. 2.400 Kč
„ideální“ roční vklad 18.000 Kč 20.000 Kč
zvýhodnění účelově spořících klientů ne ano, dostanou max. 3.000 Kč ročně
možnost převést nárok na státní podporu z peněz vložených v daném roce na další rok ano ne
věkové omezení pro nárok na státní podporu žádné od 15 let
minimální doba spoření 5 let 6 let

Celkové důsledky

Stavební spoření tedy prochází stejným procesem jako dříve v Rakousku či Německu – dochází ke snižování státní podpory a zpřísňování podmínek. Když si to celé shrneme, nečeká stavební spoření nic zázračného:

  • po šesti letech spoření dostanu nejvýše 18.000 Kč, což při stávajících cenách nemovitostí může sloužit možná tak na zpracování odhadu ceny nemovitosti
  • při uzavření smlouvy na cílovou částku 240.000 Kč padne první státní podpora de facto jen na zaplacení počátečního poplatku za uzavření smlouvy, další poplatky za vedení účtu spolknou většinu z druhé podpory, efektivně tak dostanu přibližně jen čtyři státní podpory za šest let, při jejím maximálním využití tedy nějakých 12.000 Kč
  • výhoda stavebního spoření nespočívá sice jen ve státní podpoře, ale v možnosti získání levného úvěru, jenže řádný úvěr na rozdíl od dneška nebudu moci získat rychleji tím, že budu spořit více než je nutné pro získání státní podpory
  • rodiny s dětmi mladšími 15 let nebudou podporovány v tom, aby spořily na více smluv větší částky, které by pak mohly dát dohromady a získat větší šanci na pořízení vlastního bydlení

Ministr Sobotka míní, že systém stavebního spoření bude i nadále velmi výhodný jako finanční produkt na českém trhu a ty podmínky, které byly změněny, podle mého názoru, nenaruší rovnováhu tohoto sytému.

Ano, zhodnocení úspor bude vyšší, než je obvyklé u jiných finančních produktů (počítá se s asi 6 % ročně), ale bude kompenzováno velice dlouhou vázací lhůtou. Dá se předpokládat, že řadu klientů to odradí. Jak jsme však viděli, zpřísnění se týká i klientů, kteří si budou chtít vzít úvěr, takže zájem může ochladnout i v tomto směru.

Praktické důsledky takovýchto opatření mohou být různé. Především dojde k obrovskému nárůstu zájmu o stavební spoření těsně před koncem letošního roku, v době, kdy už bude schválen nový zákon. Státní výdaje na stavební spoření tak budou stále ještě několik let velmi vysoké.

Lze předpokládat, že od příštího roku zájem o stavební spoření prudce ochladne, protože všichni, kdo by o ně měli zájem, uzavřou smlouvu do konce roku. Je otázka, co se stane za pár let, když většina klientů přestane spořit na staré smlouvy. Zájem ale jistě nebude tak velký jako dnes.

skoleni_15_4

Stavební spořitelny budou vděčné za staré smlouvy, protože v nich budou mít pětiletou jistotu, ovšem po jejich vypršení se budou muset mnohem snaživěji otáčet než dnes. A mnohem více než dosud bude na jejich bedrech ležet tíha odpovědnosti toho, zda stavební spoření zůstane i nadále tak oblíbeným produktem a nebo zda třeba nezapadne do zapomnění.

Ovšem stále zde platí ono pořekadlo o předčasném stahování kalhot, když brod je ještě daleko. Návrh zákona musí ještě projí parlamentem a jak známo, tam se dokážou dít věci. Takže moudřejší budeme snad na konci léta.

Budete spořit i po změně zákona?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je výkonným ředitelem společnosti Internet Info, s.r.o. Je absolventem FF UK Praha. Profesně se věnuje marketingu, internetovému prostředí a financím.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).