Chcete mzdu stále se zvyšující o inflaci? Vyjednávejte po vzoru ČNB

23. 2. 2022
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Autor: Depositphotos
Káží vodu, ale pijí víno. Zaměstnavatelé jen tak mzdy zvyšovat nemohou, ale centrální banka si pro své zaměstnance prostě „natiskne“ další peníze. Pomohlo by zvyšování mezd o inflaci?

Není snad lepší ochrany před inflací než být zaměstnancem ústřední banky českého státu. Zdejší mzdy jsou totiž upravovány o inflaci. Když bude 10% inflace, mzdy se zde zvýší o 12 %. A pokud bude inflace třebas 15 %, zaměstnanci ČNB pokles kupní síly svých mzdových příjmů nepocítí. Jejich mzdy díky indexaci povyskočí hned o 17 %.

Zvyšování mezd nad inflaci aneb Jak vyzrát nad inflací

V ČNB se uplatňuje kolektivní smlouva, kdy se zaměstnancům ústřední banky českého státu zvyšují mzdy vždy o dva procentní body nad inflaci. Nejlepší obranou proti inflaci je být zaměstnancem této instituce. Není rozpočtově omezená, peníze na mzdy zaměstnanců si vytiskne. A to doslova.

Zatímco většina obyvatel negativní důsledky zdražování, přeceňování a cenové nestability na svých bedrech ponese a pocítí, zaměstnanci instituce, která má o cenovou stabilitu podle Ústavy pečovat, nikoliv. Jiří Zatloukal v článku publikovaném na Seznam Zprávy v této souvislosti upozornil na významnou spojitost: … zaměstnanci ČNB se nechtějí zachovat solidárně se státním sektorem, kde jsou zmrazeny platy, ani se zbytkem společnosti.

Ano, v instituci, která má za cíl udržovat cenovou stabilitu, se mzdy bez problému budou zvyšovat v tempu jakékoli inflace.

Centrální banka je státní agenturou, ústavou ukotvenou institucí a v mnoha ohledech i úřadem. Na straně jedné představitelé této instituce pečující o cenovou stabilitu vyslovují obavy a varování před vznikem mzdově cenové spirály. Velkorysé zvyšování mezd bez růstu produktivity inflaci, růst cen a drahotu přiživuje. V realitě pak ale v této instituci svým zaměstnancům garantují zvyšování mezd nad inflaci – káží vodu a pijí víno.

K čemu by plošné zvyšování mezd o inflaci vedlo?

Myšlenka indexace, automatické úpravy peněžních částek o inflaci nastoupila v inflačních dobách před padesáti lety. Abyste jako zaměstnanci nebyli v inflaci těmi poškozenými, výplata vaší mzdy se může o inflaci automaticky upravovat, valorizovat.

Stejně tak lze indexovat cokoliv jiného – nájemné, splátky dluhopisů, závazky z obchodního styku. A před padesáti lety se věřilo, že právě tímto způsobem by mohlo jít nad inflací vyzrát. Právě v této době třebas spatřily světlo světa inflačně indexované dluhopisy. Bez indexace o inflaci nebyla ochota věřitelů dlužníkům půjčovat.

Po vzoru ústřední banky českého státu by tak dnes mohly být o inflaci indexovány mzdy všude. Zaměstnanci by nebyli těmi, kdo Černého Petra vyplývajícího z existence inflace a cenové nestability nesou. Problém by se přenesl někam dál – do rozpočtu zaměstnavatelů. A zde je kámen úrazu, zatímco si ČNB koruny na mzdy svých zaměstnanců emituje, vytiskne, jiní zaměstnavatelé mají svá rozpočtová omezení.

Organizace závislé na státu a úřady by musely pro indexaci mezd o inflaci ve svých rozpočtech zvýšit rozpočtované mzdové náklady. Stát by pak musel ve státním rozpočtu související položky navýšit. Aby pak stát navýšení výdajů kryl, musel by zvýšit své zadlužení – vydat dluhopisy. To jiní zaměstnavatelé by zvýšené mzdové náklady museli přenášet do účtovaných cen nebo se zadlužovat.

A zde je kámen úrazu polévání ekonomiky novými penězi pocházejícími z nově poskytnutých úvěrů. Roztáčí se inflační spirála. A jejím důsledkem je cenová nestabilita.
Indexace o inflaci: Lze indexovat všude a vše?

Recepty z dílny ČNB na ochránění zaměstnanců proti inflaci indexací mezd podporují spirálu cenové nestability. Praktiky, které spirálu zdražování roztáčí, praktikuje samotná instituce, která za cenovou stabilitu podle Ústavy odpovídá. Zmar plynoucí z indexace příjmů o inflaci vystihl ve své knize věnované inflaci už před mnoha lety Mauricce Flammant.

Jedním z jím uváděných přístupů ochránění se proti inflaci v případě domácností je právě indexování příjmů. To spočívá … v periodickém přizpůsobování nominálního úhrnu příjmů (v převážné většině mezd a platů) cenovému indexu.

Kupní síla příjmů je stále znovu uváděna „pružinou“ indexování příjmů na svou původní úroveň. V české centrální bance to ovšem vylepšili, tam platy a mzdy zaměstnanců této státní agentury navyšují nejen na původní úroveň, vždy dají ještě dva procentní body navrch.

Flammant si v souvislosti s indexací kdysi kladl otázku: … bylo by možné dosáhnout indexování všech příjmů?“ Bylo by možné indexovat vůči inflaci všechny mzdy a všechny příjmy? Odpověď je záporná, nebylo. Slovy francouzského autora „pohyblivá stupnice, která dává zvyšování mezd a platů automatický charakter, představuje nebezpečí šíření růstu nákladů i cen.

Různé typy ochrany proti inflaci jsou vždy nepříjemností. A nepříjemností je vlastně samotná inflace, plošné zdražování a cenová nestabilita.

Inflace a plošné zdražování je hra s nulovým součtem

Nastupuje-li inflace, nastupuje snaha se ochránit, přizpůsobit. Přeskupit své majetkové portfolio. Pokud možno nedržet aktiva, která s inflací ztrácí kupní sílu. Co se týká příjmů, tyto indexovat. Do rozhodnutí započítávat inflaci. Peníze rychle vydávat, nečekat, až je zdražování znehodnotí. Samotné úsilí vynakládané pro ochránění se proti inflaci sice může být výhodné pro své uživatele, ale pro společnost znamenají pasivum.

Když vládne cenová nestabilita a nastoupí pádivá inflace, každý se snaží zachovat se pro sebe co nejlépe. Kdo disponuje alespoň nějakými informacemi, snaží se přeměnit je na zisk. A je tomu tak i ve snaze zajistit se proti škodlivým následkům znehodnocování měny. Opakujeme nyní již kdysi vyslovené úvahy, pocházející z Flammantovy knihy věnované inflaci.

A když dnes inflace, cenová nestabilita, ovlivňuje naše peněženky, rozpočty, stejně jako instrumenty používané ke spoření a investicím, není na škodu si tyto souvislosti zopakovat. Inflace je hrou s nulovým součtem. Co jedni hráči získají, to jiní ztrácí.
Výhra a výnosy jedněch (dlužníků) se rovnají prohře druhých (věřitelů).

Jeden gymnaziální test dává studentům otázku „Kdo vydělává na inflaci?“

  • Možnost A) říká, že věřitel,
  • možnost B), že zaměstnanec s pevným platem.
  • A správně je možnost C), tedy dlužník.

Inflační doby přejí dlužníkům, kteří mají úvěry s úročením nominálně nižším, než činí inflace. I právě proto stát přerušil vydávání protiinflačních dluhopisů – dlužník v případě indexace vypůjčených peněz a závazků na inflaci nevydělá.

V případě hry na dlužníka jde o uvědomění si, že inflace hodnotu a zátěž dluhu snižuje. Půjčí si milion, ale inflační víla dlužena dává do vínku, že budoucí inflace dluh zlehčí.
Dokud budou úrokové sazby nižší než míra inflace, hra na dlužníky a věřitele bude zvýhodňovat dlužníky. I když se to nahlas neříká, centrálním bankám to vyhovuje. Leží jim totiž na srdci stabilita bankovního systému a solventnost státu i jiných ekonomických hráčů. Se zvyšováním úrokových měr se spěchat nebude.

Závazky díky inflaci zlehknou, dlužníkům se uleví. Finanční represe, inflační oškubávání věřitelů a střadatelů držením úrokových měr pod úrovní inflace, je v tomto ohledu účinným lékem. Inflace a zdražování je pak důsledkem souvisejících hospodářských nerovnováh.

Škatule, škatule, hejbejte se!

Inflace je hrou na Černého Petra. Jde o hledání toho, kdo to nakonec zaplatí. Flammant to přirovnává ke společenské hře zvané „hudební židle“. Ta je u nás známá jako Škatule, škatule, hýbejte se. Když hudba hraje, všichni musí ze židle vstát a pohnout se ze své značky. Prostě přeběhnout jinam. A podobně je tomu v inflačních dobách i s penězi.

Když zavládne cenová nestabilita a zdražování, je nutné vstát a s penězi cosi udělat. Kdo není ve střehu, na toho místo nezůstane, ze hry vypadne. V historii tomu tak bylo opakovaně. Když banky v rámci nastaveného měnového systému emitovaly příliš mnoho peněz, poskytly příliš mnoho úvěrů, končilo to inflací, zdražováním, znehodnocováním úspor. Anebo také měnovými restarty, reformami.

Je to podobné jako ve hře na hýbající se škatule. Chce to být ve střehu, sledovat situaci, být blízko volné židle. A když hudba přestane hrát, zaujmout pozici. V případě inflace, cenové nestability a plošného zdražování je to podobné. Chce to svůj majetek držet v inflačně nedestruovaných aktivech.

Právě u finančních aktiv, jako jsou bankovní vklady, inflačně neindexované dluhopisy, hrozí, že se kupní síla těchto instrumentů v každém kole o cosi znehodnotí. Celý národ před inflací neuteče, nakonec vždy na někoho volná židle nezůstane. Korunové měnové reformy a inflační epizody napříč stoletími jsou toho příkladem. Když už byly hospodářské poruchy a nerovnováhy neudržitelné, stát vyhlásil bankrot, došlo k restartu měny. Anebo nastolení rovnováhy vyřešila inflace.

Indexace o inflaci pomůže jednotlivcům, v globále nic nevyřeší

Úplně indexovaná ekonomika by byla ve střednědobém aspektu sklerotická a málo dynamická, uvažoval o možnosti boje s inflací indexací Flammant. Francouzský autor své úvahy o indexaci jako ochrany před inflací uzavírá skepticky: … znásobení a zobecnění klauzulí a praktik indexování směřuje k institucionalizaci inflace, místo aby se stalo lékem proti ní.

O ochranu před měnovým znehodnocením, ztrátou kupní síly korun, aspirují všichni. Každý si přeje mít své příjmy indexovány podle výhodnějších měřítek. A zde se projevuje to, kdo má větší vyjednávací sílu. Zda pracovníci v národní bance, nebo třebas soudci anebo pracovníci jiných profesí. Jestli ti, kteří pracují ve veřejném sektoru, nebo ti v soukromých firmách.

V realitě záleží také na tom, nakolik ten který zaměstnavatel indexaci mezd o inflaci ekonomicky ustojí. Ve firmách je nutné na mzdy vydělat prodejem zboží a služeb. To státní rozpočet unese leccos, stát prostě zvýší své zadlužení a inflace ho zlehčí. To národní banka funguje i se záporným vlastním kapitálem, koruny potřebné na krytí ztrát sama emituje.

Školení pro účetní - podzimní novinky

Snaha indexovat své příjmy o inflaci je v inflačních dobách z mikroekonomického pohledu jedním z obranných mechanismů. Ano, ořezání kupní síly budoucích peněžních výplat inflací je neúprosné. A zaměstnanci v ČNB jsou si toho vědomi, a právě proto si v kolektivní smlouvě indexaci dohodli.

FLAMANT, Maurice. Inflace. Praha: HZ, 1995. Editio Q. ISBN 80–901918–4–3.

Autor článku

Autor se věnuje šíření poznání, uplatňování procesního i finančního řízení podniků, optimalizaci investic, strategickému a manažerskému poradenství včetně lektorské činnosti.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).